„Co všechno si mudlové nevymyslí, aby mohli také studovat v Bradavicích?“ Tuto otázku jsem si položil, přestože hodiny Studia mudlů nenavštěvuji. A zjistil jsem informace, na které jeden článek nestačí, tak spolu nyní otevřeme sérii dvanácti článků, ve které bych rád představil, co si ti mudlové nakonec vymysleli.Úvodem vás musím odkázat na zmíněné Studium mudlů, protože stejně jako jsou pro mudly těžko pochopitelná kouzla, jsou u kouzelníků španělskou vesnicí právě technologie mudlů. Omezíme se na to, že vám pro začátek sdělím, že aby se mohli mudlové dostat do Bradavic a kouzelnického světa, používají počítače, na kterých si pak hrají na kouzelníky.
První hrou, kterou bych vám chtěl představit, je Harry Potter a kámen mudrců. Předpokládám, že tuto knihu z roku 1997 jste všichni četli. V roce 2001 pak následoval stejnojmenný film a hra.
Hra vytyčila směr, kterým se herní série HP měla ubírat několik dalších let. Takže po krátkém úvodu se ocitáte se svou postavičkou Harryho v Bradavicích. Nečekejte žádné zázraky ani epické scény či architektonické skvosty. Dnes opravdu prostředí hradu a přilehlých pozemků budí úsměv na tváři.
Jen co se rozkoukáte, nebo ještě ani to ne, jdete na svou první hodinu. Kouzla se učíte tak, že hůlkou opisujete tvar kouzla, a podle toho, jak dobře dokážete opsat stanovený tvar, navíc v časovém limitu, jste odměněni body. Pak následuje další část hodiny, ve které si máte kouzlo vyzkoušet. Profesoři vás nijak nešetří, takže se vydáváte chodbami, kde musíte řešit hádanky. Nejde ani tak o rébusy, jako spíš o to odhalit vše, co hrad skrývá. Takže na začátku, když umíte první kouzlo, musíte si vystačit jen s tím, že věci posunete, stlačíte nebo převrhnete.
Aby to nebylo tak jednoduché, jsou na cestě překážky. Většinou jde o levitující kameny, po kterých musíte skákat. Někdy ale hra upadá do stereotypu a je tak monotónní, že mezi skákáním vás sem tam vyruší nějaké to kouzlo, které musíte provést. Časem se naučíte nová kouzla a tak se nemusíte spoléhat jen na jedno. Takto procházíte nejen hodinami kouzel, ale celým příběhem, který se snaží, ano, snaží skloubit hratelnost a dějovou linii. Tu tvoří kompilace knihy, filmu a herního scénáře.
Mudlovské srdce před třinácti lety asi plesalo, kouzelnické by se mohlo rozplývat nad důmyslností mudlů, ale kritickému oku neunikne několik faktů, které by mohly celkový dojem ze hry trošku kazit. Ponechme stranou grafickou stránku hry. Zaměřme se spíš na celý systém. Udivilo mě, že profesoři posílají své studenty na praktické hodiny, kde na ně čekají skákací překážky, ze kterých mohou spadnout hluboko do propasti, nebezpeční šneci, běhnice, želvy, které střílejí zadkem nevím co, ale vím, že to Harryho zraní…
Když vás k sobě dobrák Hagrid pozve na čaj, těšíte se, jak si u něj chvíli odpočinete, jenže jakmile překonáte strastiplnou cestu k Hagridově hájence, vyrukuje na vás s tím, že potřebuje nasbírat ohnivá semínka, která (překvapivě) pálí, a tak se opět ocitáte na cestě, kde nastavujete krk pro pár semínek, zatímco si poloobr Hagrid sedí v pohodlí své hájenky. Když se konečně vrátíte, odmění vás kartou a hned vás vyexpeduje na famfrpálový zápas. Zato například Snape vás vyšle do nebezpečných prostor sklepa pro přísady hned, a na rovinu řekne, ať se bez nich ani nevracíte. Právě díky tomuto odhalení jsem zjistil, jak se máme u nás na hradě dobře. Nemusíme riskovat život pro pár přísad do lektvarů, stačí, když obětujeme pár svrčků na Příčné ulici.
Tímto stylem probíhá celá hra. Sbíráte fazolky, které jsou ukryté ve vázách, a získáte je jen, když vázu rozbijete. Nebo se nachází v kotlíku, který musíte převrhnout, v brnění, které pročechráte kouzlem… Jak výchovné. Ale sbírání fazolek a kartiček je nakonec asi to, co celkovou hratelnost zvyšuje. Občas se vyskytne nějaké místo, které chcete prozkoumat později, jenže ejhle, zapadne za vámi železná mříž, jen co jste se vydali pár kroků jiným směrem, a je po průzkumu. To hře ubírá na celkovém dojmu, zvlášť vezmeme-li v úvahu, na jakou věkovou kategorii hra cílí.
Pokud ale přimhouříme oko, můžeme u hry strávit několik hodin zábavy, jestliže tedy nepropadneme občasnému zoufalství. Pokud nejste vážení čtenáři ultra realisté, máte rádi mudlovské vynálezy a příběh Harryho Pottera, hra vás může potěšit, až téměř nadchnout. Záleží pouze na tom, kdo si co ve hře najde. A pokud byste v prvním díle nenašli nic uspokojivého, vyčkejte do vydání dalšího dílu ze série článků.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger