Rozpečetěný dopis plný úhledných klikyháků, který do poslední kličky připomíná písmo jedné z redaktorek Denního věštce. Vrací se snad Nashira ze školení bonzologů ve Francii, nebo jde pouze o planý poplach? Bude další Půlnoční smršť?
Milá Niane, milí čtenáři… ano, je mi jasné, že můj dopis bude zveřejněn, jak taky jinak, že?
V první řadě se omlouvám za své zmizení, ale epidemie… chci říci, školení Bystré očko bylo znenadání přesunuto z lednového konání již na září. Musela jsem jednat! Jo a jen tak mimochodem, v lednu na něj pojedu zase, neptej se mě proč, je to komplikované a určitě máš hodně práce, nerada bych ti další přidávala.
Ale abych to shrnula, proč píšu. Jednak bylo zapotřebí ozvat se, abych nepřišla o ten skvělý flek v redakci, ty víš, o čem mluvím, a čtenáři ať si to přeberou, jak se jim zlíbí… případně tak, jak jim to naservíruješ.
Dalším důvodem ovšem je, že čtenářům se po Půlnoční smršti určitě stýská, a pokud ne, tak mi to ani neříkej! Budu totiž velmi ráda žít v přesvědčení, že mnoho z nich každý den nahlíží na novinové stránky a zkoumá, zda náhodou nenastal ten správný půlnoční čas.
A jelikož Vánoce jsou v podstatě tu, je zapotřebí nadělit čtenářům opravdu vydařenou smršť. Proto jsem se rozhodla, že se vrátím, abych mohla oslavit tyto svátky hezky s vámi na hradě,… ukryta ve stínu a zahalena rouškou tajemství. Ano, tajemství, které tak bezmezně patří právě k Vánocům. Nevím, nakolik budou mé síly stačit, aby se vyrovnaly poptávce, ale zařekla jsem se, že Půlnoční smršť bude nepravidelně pravidelná… chápeš, už jsme se o tom bavily… víš přece… prostě podle mých možností a potřeby.
Pro teď končím, brzy se za tebou stavím v redakci a předám ti Půlnoční smršť a jestli nevyvalíš ty svoje kukadla, ještě si rozmyslím, zda budu pokračovat,… chápeš.
Tvá… Vaše Nashira
P.S. Než se vrátím, smeť prach z mého stolu, pořiď mi na židli nový měkoučký polštář a prosím tě, nekupuj ty pera a inkoust od kšeftaře, tím ti tak akorát vytapetuju zeď a zatopím.
