Vážení čtenáři Denního věštce,
s posledním včerejším úderem našich hradních hodin se skončil další rok a my jsme se – posilnění vánočním cukrovím a lahodným máslovým ležákem – více či méně atleticky překulili do roku 2015. I když silvestrovské oslavy bývají bujaré, první den nového roku nás většinou ponouká k zamyšlení, k bilancování a samozřejmě i k sestavování nejrůznějších seznamů předsevzetí. K tradicím počátku roku patří i poselství, které svým národům či společenstvím sdělují králové či královny, prezidenti, duchovní, nejrůznější vedoucí a… nejčastěji asi maminky. I Denní věštec se rozhodl tuto tradici dodržet. Ne, nebojte se, nepozvali jsme Vaši maminku, aby promluvila k celému hradu! Tento úkol jsme přenechali osobě, které si většina z nás, bez ohledu na kolejní příslušnost, váží. Věnujte tedy pár minut váženému profesoru a bývalému řediteli naší školy – Albusi Brumbálovi.
– posadí skřítka pamatováčka k obrazu Albuse Brumbála a ten ihned namočí brk do inkoustu a čeká na slova bývalého ředitele, která do puntíku věrně zaznamená –
V úvodu novoročních projevů zpravidla nechybí uvítání. Mluvčí vítá posluchače v novém roce, v nové etapě jejich života, vítá je před čistou tabulí, na niž se chystají začít psát. Ani já se nevymaním z tohoto pravidla, protože ze všeho nejdřív vás toužím přivítat v nově započatém roce a pochválit vás. Ano, pochválit, protože jste tady, protože stále jdete a bojujete, a zejména proto, že nasloucháte. Odpusťte starému obrazu trochu sentimentality…
Celý život je složen z okamžiků, v nichž nás Minulost předává do rukou Budoucnosti. Neuplyne ani chvilka, aniž by se nás dotýkaly obě. Proto každé vítání znamená do určité míry i loučení a ohlédnutí za tím, co za sebou zanecháváme. V úvodu jsem se zmínil o pochvale směřované k vám všem. Když se podívám nejen na uplynulý rok, ale ještě mnohem dál, musím chválit a usmívat se.
Vidím totiž společenství mladých i starších kouzelníků, kteří se vracejí mezi zdi našeho prastarého hradu, aby společně objevovali kouzla, a to nemluvím pouze o magii, která nám dokáže rozsvítit lampu, dolít vodu ve džbánu nebo uklidit nepořádek v pokoji. Mám na mysli kouzla jako je pospolitost, ochota přiložit ruku k dílu, postavit se za druhého nebo vymyslet vtip, který naplní hrad smíchem.
V lidské přirozenosti je spousta zákoutí, kam se světlo nedostává právě snadno. Pochvalu zaslouží každý, kdo bojuje s rozrůstající tmou v sobě a čas od času neposlechne, co se ozývá z těch zaprášených koutů. Vydat se jinou cestou, mnohem méně snadnou, pohodlnou a příjemnou je rozhodnutí, jež stojí spoustu síly.
Jistě si říkáte, že na začátku roku slýcháte podobné proslovy ze všech stran a možná se cítíte přesyceni radami. Proto nebudu radit. Zůstanu u chvály. Člověk není pouze v rukou své Minulosti a Budoucnosti. Není pouhou hadrovou panenkou, jejíž končetiny se kymácejí ze strany na stranu podle toho, jak s ním vyšší moc smýká. Člověk je uchycen v nicotě vazbami. Pouta s nejbližšími, kteří nás přijímají se všemi zákoutími, tvoří síť, jež nám nedovolí propadnout do propasti. Nejsilnější vazby jsou pak ty, jejichž vlákno je opečováváno z obou stran.
Důvěra se může stát provazem, který často zachrání toho, kdo ho upletl.
Do nového roku vám všem přeji co nejpevnější síť, která vás zachytí, pokud na své cestě klopýtnete a oslepí vás tma. Rovněž nezapomínejme na to, že nejsilnější kouzla nemusejí souviset s hůlkou a zábleskem barevného světla.
Po všech stránkách kouzelný rok 2015 vám přeji já, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál.
– skřítek dopíše poslední slova Brumbálova zamyšlení a podívá se na šéfredaktorku, zda je to všechno –
K takovému poselství již není třeba nic dodávat. Připojím tedy jen za redakci Denního věštce přání, aby pro Vás byl celý rok 2015 báječný, kouzelný a v mnoha ohledech inspirativní.
Jménem redakce Denního věštce
Niane z Libelusie
Brumbál! – Zrovna Brumbál je osoba, kterou jsem si na Nový rok s chutí vyslechla (zprostředkovaně). Moc příjemné překvapení.