Hradem se nese po víkendovém esejovém maratonu poněkud ospalá nálada. Kde to ale žije, je park v Godrikově Dole, kde začíná panovat čilý ruch. Před registrací se do parku vydalo nemálo nováčků uvažujících o registraci.
Sám si pamatuji, když jsem byl na druhé straně hradní brány a čekal jsem, až budu vpuštěn dovnitř hradu. Proto jsem chtěl napsat klasický článek, ve kterém bych od nováčků loudil informace. Jenže pak jsem si všiml návalu v parku, kde se mezi lososy mihla sem tam i nějaká barevná školní uniforma. A tak mě napadlo, když jsme měli v Denním věštci spoustu zajímavých článků, jednou dokonce vedl inspektor výuky rozhovor sám se sebou, proč nenapsat o nováčcích ještě ve školním roce, kterého se ani sami nezúčastní?
Postával jsem se sladkostmi v parku a číhal na své mladé oběti. Náhle jsem si uvědomil, že by se o mě možná mohl zajímat jistý bystrozorský útvar, a tak jsem se rychle prošacoval, abych si připravil novinářský průkaz, kdyby si někdo mou činnost špatně vysvětlil.
Je to skoro až k nevíře, ale některé tváře se v parku objevují prakticky od Vánoc. Možná to má na svědomí jen mírná zima, ale 54 stránek v návštěvní knize mluví za vše.
Ale konečně k věci! S pytlíkem bertíkových fazolek jsem přistoupil k jednomu lososovi, který se krčil v mém stínu, na první pohled bylo poznat, kdo je tu už prvák! Zeptal jsem se ho: „Víš co je to magík, chlapče?“ Odpovědi jsem se nedočkal, ale když ode mě pelášil, jako by viděl smrtonošku, křičel, co mu dech stačil.
Naštěstí jsem našel i méně vystrašené adepty. Co jsem zjistil? O škole se dozvěděli většinou od kamarádů, kteří zde již studovali. Nejraději by byli zařazeni do Havraspáru a Nebelvíru. Celkem mě ale překvapilo, jaký vliv má na nováčky a potenciální studenty nejen návštěvní místnost, ale také náš Archiv. Díky tomu mohou všichni nahlédnout do našeho světa, seznámit se v parku s dalšími nováčky, ale také s obyvateli hradu, kteří jim většinou vysvětlují, co a jak na hradě chodí, nebo s nimi také jen nezávazně klábosí. Archiv zase nastíní, jakým způsobem jsou plněny soutěže a úkoly a co tu vlastně tvoříme.
To nejlepší jsem si ale nechal nakonec. Dozvěděl jsem se, co si nováčkové představují pod slovy „magík“ a „Ďáblova jáma“. Někteří se shodli, že by „magík“ mohlo být označení pro kouzelníka-začátečníka. Jeden dotázaný dokonce uhodl, že v Ďáblově jámě je ďáblovo osidlo, ovšem tuto správnou odpověď vyvážila odpověď, že je to místo, kde se pořádají mejdany. Tak kdo ví, co tam vlastně ten ďábel dělá…
Nezbývá než nováčkům popřát hodně štěstí při psaní přijímacích esejí a po přijetí na hrad spoustu nekonečných vítacích párty v Ďáblově jámě.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger