Školní rok se chýlil ke konci, studenti dopsali své eseje, profesoři je opravili a zdálo by se, že celý hrad si užívá zasloužený spočinek. Jen jediný „zaměstnanec“ nespal, ve dne v noci neustále pracoval, ale jak říká, volno si vybere po zbytek roku.
Pan ředitel byl tak laskavý, že pro Denního věštce zprostředkoval rozhovor s Moudrým kloboukem. Ten měl až donedávna plnou krempu práce. Zatímco celý hrad slavil konec školního roku ve Velké síni, Klobouk pročítal eseje aspirujících studentů a rozhodoval, koho přijme a koho ne.
Musím se přiznat, že před setkáním jsem byl trošku nervózní. S Kloboukem jsem se „setkal“ už dvakrát: poprvé, když rozhodoval o mém přijetí, a o něco později během rozhovoru, který mi pak určil kolej. Tato hradní autorita ví o každém z nás nejvíc – a řekněte sami, jak by vám bylo, kdybyste mluvili s někým, kdo vám vidí do hlavy? Překonal jsem ale prvotní rozpaky, protože mě samotného velmi zajímalo, jak probíhá hodnocení. Třeba i to, jak Klobouk eseje čte. Jasně, že očima, ale vždyť nemá ruce, tak jak si bere další nebo jak otáčí listy?
Odpověď jsem dostal, jen co jsem vkročil do ředitelny. Kromě stop pracovního tempa pana ředitele ke konci roku tu bylo celkem rušno. Klobouk byl položený na stole, kam mu skřítci nosili stohy esejí, přičemž jednotlivé listy drželi tak, aby na ně Klobouk dobře viděl. Ten, poté, co si je přečetl (prý absolvoval kurz rychločtení!), tu delší, tu kratší chvíli rozjímal a nakonec rozhodl, zda bude uchazeč přijat, nebo ne. Hodnocení Moudrým kloboukem je ale trošku netradiční. Z domácích úkolů jsme zvyklí na rozsah známek T – V a slovní hodnocení. Jenže Klobouk zná vlastně jen T a V. Ano, nebo ne, nic mezi tím. Přijat(a), nepřijat(a), bez dalších komentářů. Jde tedy o zodpovědnou práci a podle mě musí být Klobouk chvílemi na vážkách. Jak mi ale potvrdil, najde se mnoho výjimečných prací, ať již těch dobrých, nebo špatných. Z celkového počtu esejí přesahujícího dvě stovky pak polovina až dvě třetiny vyhovují. Každá esej je ale jiná, stejně jako její autor. Některé eseje, které až tak zcela nevystihly zadané téma, nemusí být nutně zamítnuty, pokud je jejich kvalita na dobré úrovni, stejně tak platí, že dlouhá esej není zárukou úspěchu. U některých vypracování lze pak odhadnout, do které koleje bude jejich autor zařazen, ale nic není dané až do rozhovoru s Kloboukem, který nováčci podstoupí až po přijetí do školy. Každopádně jsou přijímací eseje archivovány, ale ne vždy tomu tak bylo.
Klobouk měl stále hodně práce, proto na mou poslední otázku, proč bylo zvoleno téma eseje „Mé kouzelnické kořeny“, odpověděl sám pan ředitel Ronald Holms Williams: „Stejně jako stromu dávají jeho kořeny stabilitu a možnosti dalšího rozvoje, je určité kouzelnické zázemí mnohdy důležité i v životě mladého kouzelníka. Samozřejmě známe mnohé případy slavných kouzelníků pocházejících z mudlovských rodin, ale i zde bychom v jejich historii našli nějakou tu kouzelnickou krev, pokud bychom se podívali opravdu pečlivě.“
Po zařazovací slavnosti se pak Klobouk navrátí do své oblíbené police, aby do prázdnin opět chytal lelky a prach. Kolik je mu let, na to jsem se neodvážil zeptat, ale když jsem mu řekl, že vypadá na dvacet, jen roztáhl krempu a prohodil, že do důchodu se rozhodně ještě nechystá.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger