U mudlů řádí chřipka a podobné neduhy. Zato na naší škole je po epidemii. Bradavice už sotva někoho děsí. Jak to tedy v zimě vypadá na ošetřovně, když člověka trápí maximálně tak rýma, kašel a jiné zimní neduhy? A existuje něco, co by klidnou idylku na ošetřovně mohlo narušit?
Posledních jedenáct obsazených postelí v zadní části ošetřovny, přímo pod okny, kam skrz závěsy dopadá zimní slunce, je připomínkou toho, že se na našem hradě bradavice vůbec vyskytly. Jsou zde poslední nakažení, u kterých není známo, jak a kdy vůbec dojdou zpátky k normálnímu, zdravému stavu. Potichu spí a člověk je při příchodu téměř přehlédne. Přesto se na hradě najdou tací, kteří si jsou jejich přítomnosti vědomi ještě předtím, než na samotnou ošetřovnu vstoupí. Třebaže dávno odzvonilo dnům, kdy se člověk i s rouškou na tváři bál nakažení, i teď ji lze mezi lůžky spatřit – či o ní zaslechnout zmínku ve Velké síni, kde se student trpící rýmou způsobenou ponocováním nad esejemi obává, zda po návštěvě nakonec neodejde vážněji nemocen, než vůbec přišel.
Někoho to vůbec netrápí. První odvážné nováčky, kteří se po hlavě vrhli do prozkoumávání všech možných zákoutí hradu. Ani starší studenty, co se přišli vyléčit, někdy se jen prostě usmívající, jinde odříkávající různé věci jako básničku – od abecedy až po trpaslíky z Hobita. A tak, zatímco je Velká síň plná a živá, osvěžená novými tvářemi, ošetřovna upadla do svého zimního spánku, znavena po epidemii, kdy ji téměř každý den naplňoval rušný život a hovor nemocných.
Postele rozestavené podél stěn, připravené k tomu, aby jejich nenápadné povlečení bylo obarveno tak, aby vyhovovalo i tomu nejšílenějšímu barvistovi na našem hradě. Prázdné noční stolky, uklizené meziuličky, ticho a klid…
A najednou se do uliček nahrnou lidé, starší studenti a zvídaví nováčci. Se zakrytýma očima, zmizelou dolní částí těla, kdy se vznášejí nad kouzelnou lampou. Přeměněni v mořské panny, námořníky či podivné existence bez vlasů, s dlouhými kníry, s motýlími křídly a ptačími zobáčky.
Náhle je všude rušno, postele se obsazují jedna za druhou a člověk zprvu nechápe, co to všechno znamená či jak se tam vlastně dostal. Vždyť měl jen neškodné cukrovinky z cirkusového stánku, nic závažného přeci!
Přesto se však i ve Velké síni ozývají zděšené výkřiky těch, co se podívali do zrcadla, jeden člověk za druhým mizí na ošetřovnu, kde postele vržou pod příslibem další epidemie v tak krátkém čase. Objevují se polozvířata a pololidé, připomínající mudlovskou antickou mytologii. Kazí se vzhled studentů, které čekají kolejní závěrečné večírky, shání se recept na ten údajný zázračný lektvar, co vás zbaví té nepříjemné vyrážky.
Vrchní zdravotník do toho všeho pronáší něco o noční můře. Nováčkům rozdá bahenní masti a starší odkáže na maringotku, že potřebné suroviny dorazí, jen musí vydržet. Najednou se v cirkusu otevře apatyka, postarší kouzelník sleduje davy, co si jdou pro lektvary, a pak, shrabující své drobné, jim vydává tu zázračnou medicínu, co je dostane ze spárů ošetřovny.
Ošetřovna vypustí ze spáru jednoho studenta – zatímco chytí dalšího. Přeci jen, ještě aby na ošetřovně bylo v zimě mrtvo!
Pro Denní věštec
Mariella de Nebe