V minulém díle jsme zakončili linii her mapujících příběh Harryho Pottera bitvou o Bradavice a soubojem s Vy-víte-kým. Dnes si tedy odpočineme ve vzduchu. Takže „hop“ a jdeme hrát famfrpál!
Z filmových zpracování knih o Harrym Potterovi se famfrpál vytratil ve třetím díle. Stejně tak tomu bylo i ve hře. Následující školní rok pak Bradavice hostily Turnaj tří kouzelníků, takže sezóna byla zrušena. Pátý ročník Harryho studia sice v knize famfrpál přinesl, ale film i kniha jej zcela vypustily. Takže se pořádně vrátil jak na filmová plátna, tak i na monitory opět až v šestém ročníku.
Ovšem již v roce 2003 se objevila hra Harry Potter: Quidditch World Cup. Ta nabízí kompletní famfrpál, který není zaměřený jen na Harryho, tedy chytače. Jak název napovídá, jde o mistrovství světa. Ale nejdříve nás čeká mistrovství školní. Pravidla snad není třeba vysvětlovat, takže stačí vybrat, za které kolejní mužstvo budeme hrát, a jde se na první trénink, během kterého se naučíme základní ovládání. To není nijak těžké, prakticky jde jen o směrování letu, kdy je výška řízena automaticky, a pak o jednotlivé akce, tedy přihrávky, střely, boj o camrál, chycení zlatonky a podobně. Opravdu ale nejde o nic složitého, takže se ani méně zkušení či nižší ročníky studia mudlů nemusí bát, že si z rukou na klávesnici upletou vánočku.
Systém zápasu pak také není o nic složitější. Začínáme na pozici střelce, jehož úloha je jasná – přihrávat si a dávat góly v případě, že máme camrál, v případě, že jej nemáme, se ho snažíme získat. Hra navíc automaticky přepíná ovládání na našeho hráče, který má aktuálně camrál v držení. Během hry se pak posouvají ukazatele zlatonky obou týmů směrem k sobě, podle toho, jak je který tým aktivní nebo má převahu. V okamžiku, kdy se ukazatele spojí ve zlatonku, je zlatonka vypuštěna do hry. Takže přichází na řadu chytač, do kterého nás hra opět automaticky přepne. Během chytání pak může chytač využít zrychlení, které má v „zásobě“ v ukazateli. Takže čím víc se ukazatel během hry za střelce posunul k soupeři, tím déle může čerpat chytač ze zrychlení. To lze pak doplnit letem v dráze zlatonky. Během hry přichází na řadu samozřejmě i odrážeč, který ve vhodný okamžik může vyslat potlouk na kteréhokoliv hráče.
Pokud tým, za který hrajeme, vyhraje školní mistrovství, získá kromě poháru také lístky na mistrovství světa. Tím se dostáváme do delší části hry. Opět si vybereme tým, za který budeme hrát, a hurá na zápasy. Ovšem bradavické hřiště jsme vyměnili za jiné, honosné, odpovídající kulturám jednotlivých zemí. Národní mužstva mají také svoje speciální formace a komba, což hru oživuje. Za úspěchy pak přichází také kartičky do sbírky a možnost naučit se nová komba.
Po delším hraní je ale hra poněkud jednotvárná a jediné, co se mění, je pak prostředí. Hra je tedy opět cílena spíše na fanoušky Harryho Pottera, i tak ale asi každý pocítí jistý stereotyp, protože vyhrát nebývá až tak těžké a jeden zápas je pak jako druhý. Jestli to ale takto někomu vyhovuje, pak jedině dobře, protože za uplynulých 12 let (ano, slovy dvanáct) nevyšla žádná jiná famfrpálová hra. Což je celkem škoda, protože grafika šestého dílu aplikována na Harry Potter: Quidditch World Cup by hře vynesla jistě nějaké body v hodnocení navíc. Kdyby se k tomu přičetlo ještě novější zpracování herního systému, je možné, že by se zarytí fanoušci famfrpálu stali na pár dní nezvěstnými.
V celkovém součtu hra nezklame, dnes už ale asi také moc nenadchne a v porovnání se zápasy u nás na hradě vychází lépe právě zdejší zápasy, kde si člověk užije ve spolupráci s živými týmy daleko více zábavy a napětí.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger