Jane Patricia Vamos má ráda hipogryfy

Nebelvírská studentka Jane Patricia Vamos složila zkoušky OVCE v Létě 2014. Pod vedením Betelgeuse Orionis vytvořila Průvodce největšími záhadami současné astronomie. Všechna tři hodnocení její zkoušky byla: vynikající. Půl roku pak ještě prožila na hradě jako studentka, tuto neděli však změnila barvu na fialovou. Redaktor Denního věštce Nebelbrach Mechacha si nemohl nechat ujít tuto příležitost a vyzpovídal ji.

Sešli jsme se v populárním hostinci U Tří košťat. Madam Rosmerta mě zásobovala pintami piva, novou paní profesorku ostružinovým vínem. Za to jí budiž chvála. Také se jí však podařilo poklidit tak dovedně, že mi do kbelíku spláchla pergameny, na které jsem bleskobrkem zaznamenával profesorčiny odpovědi. Naštěstí jsem je zachránil, takže si rozhovor můžete přečíst celý.

Nebelbrach: Dobrý večer, paní profesorko. Jsem rád, že jste si udělala čas pro Denního věštce.

Profesorka Vamos: Pěkný večer. Já jsem ráda, že Denní věštec chce rozhovor. A jsem ráda, že je právě s vámi. – povzdychne – Na to vykání se špatně zvyká.

Nebelbrach: Ano, ano. My dva se známe už dlouho jako nebelvírští studenti. Také si obtížně zvykám, že vám mám vykat. Jaké to je opustit svou kolej?

Profesorka Vamos: Na jednu stranu to není zas tak těžké. Protože poslední rok už jsem cítila, že pro mne uzrál čas posunout se někam dál. Kolejní akce už mě nenaplňovaly tak jako dříve a vyjma několika starších studentů už jsem v koleji trávila většinu času sama.
Na druhou stranu těžce. Za ta léta si ke koleji chtě nechtě vytvoříte citové pouto, které se velice obtížně potlačuje. V nebelvírské věži jsem měla několik místeček, po kterých se mi už teď stýská. Budu si muset najít nové ve sborovně nebo kabinetu.

Nebelbrach: Jsem jen o málo mladší než vy, ale profesorská kariéra mě neláká. Ovšem chápu, že když čas dozraje, nedá se nic dělat.

Profesorka Vamos: Chtěla jsem být profesorkou už od dětských let. Tak mě to asi ještě neopustilo. Vlastně jsem si splnila dětský sen.

Nebelbrach: Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Profesorka Vamos: Jsem profesorem tak krátce, že mám pocit, že ještě neskončila. – směje se – Ale když vzpomínám na ty začátky tady, na první tři ročníky, to byly časy… S Betelgeuse, Filiusem, Mintakou, vámi, Aki a Niane, dalšími v kolejní místnosti nebo na famfrpálu… Famfrpál a hon za terčíky… Hon za body… Společná práce na hradních soutěžích… Byla to krásná léta a vzpomínám na ně s radostí.

Nebelbrach: Patřila jste svého času k nejlepším kvidyčovým hráčům. Pamatujete? A co říkáte novému systému kvidyče?

Profesorka Vamos: Jooo, kvidyč, ten mě vždycky bavil… Ale nebylo to jen kvidyčem, ale také atmosférou při trénincích a zápasech. Právě díky té atmosféře, kdy jsme se burcovali, abychom na tréninku vydrželi i ve tři ráno, to bylo tak zábavné. Je to něco, na co nikdy nezapomenu.
Nový systém se mi líbí, nabízí nové možnosti. A myslím, že hráče více vtáhne do hry. Jasně, má své mouchy, ale ten starý jich podle mne měl víc.

Nebelbrach: Zmínila jste profesorku Mintaku Orionis, za vašich (našich) mladých let ještě studentku. Patří k ikonám naší školy. Bohužel se s ní již nebudeme potkávat. NKÚ jste skládala právě u ní, z karet Lenormand a tarotu. Převezmete její předměty?

Profesorka Vamos: Letos převezmu první a druhý ročník tarotu. V příštím roce pak zbylé tři ročníky. Lenormand, ty měla madam Mintaka moc ráda. Upřímně doufám, že se časem vrátí, aby mohla učit alespoň Lenormandky.

Nebelbrach: Jak jste na tom vlastně s časem? Řekl bych, že „staří“ profesoři to mají snadnější. Přece jen už mají hotové výklady z předchozích let. Co vy? Vše připraveno a hotovo, nebo naopak rychle doděláváte, co je potřeba?

Profesorka Vamos: Všechny výklady už mám připravené. Včetně domácích úkolů a tak. Je tam pár detailů, které je potřeba doladit, ale to nehoří. A tak to budu dělat, až přijde ten správný čas. Tedy až už to nebudu moct odložit na později.

Nebelbrach: Vytvořila jste nové výklady, nebo upravila stávající? V čem vidíte svůj osobní přínos?

Profesorka Vamos: Vytvořila jsem nové výklady, ale snažila jsem se, aby jejich osnova byla ve stejném stylu jako ta Mintačina.
Osobní přínos… To je hodně těžké… Sám jste říkal, že madam byla a je velkou ikonou naší školy. Je to výborná učitelka, kterou studenti mají v oblibě, měla skvělé výklady a zajímavé domácí úkoly… Mým přínosem snad bude, že v tarotech ji zvládnu nahradit co možná nejlépe.

Nebelbrach: Kdybyste k sobě měla studenty nalákat, co byste řekla?

Profesorka Vamos: Jééé, já lákat neumím. Snad jedině: jestli mají rádi kvízy. V mimořádných úkolech se s nimi v tarotech občas setkají.

Nebelbrach: Vida, ono výklad tarotů je vlastně tak trochu kvíz, viďte.

Profesorka Vamos: Spíš je to o kreativitě, představivosti, znalosti významů a zkušenostech. Nestačí se jen slepě naučit význam karet. Pokud chcete být skutečným kartářem, vede k tomu jediná cesta: vykládat, vykládat, vykládat… A tím nemyslím nějaké veliké výklady, ale spíše ty maličké, ze kterých karty poznáváte nejvíc… Ale dá se říct, že z části máte pravdu.

Nebelbrach: Když se změní vyučující, student si nemůže předmět znovu zapsat, i když je pak výuka mnohdy jiná. Pokládáte to za správné?

Profesorka Vamos: Jako studenta mě tohle pravidlo někdy pěkně štvalo. Protože zrovna taroty, ale nejen ty, jsem chtěla u Mintaky studovat od prvního ročníku, ale nešlo to, neb už jsem je měla vystudované. A vlastně i teď se mi tohle pravidlo moc nelíbí. Ono, i když se předmět jmenuje například magické kameny, tak takový předmět nemá nikdy pevně danou osnovu, takže co profesor, to jiný obsah, a tím i jiné domácí úkoly. Chápu, že se tím asi má předcházet kopírování starých domácích úkolů, ale pokud se student odhlásí z předmětu v posledním termínu, může si ho příští rok znovu zapsat, nebo pokud se nepatrně změní název předmětu, třeba z tarotů na tarotové karty, pak už ho zase opět můžete studovat znovu.

Nebelbrach: Jako profesorka můžete vypisovat i soutěže a semináře. Hodláte tohoto práva využít?

Profesorka Vamos: V hlavě mám dva semináře. Minimálně jeden bych chtěla otevřít už letos. O čem to bude, to zatím nechci prozrazovat. Na soutěže se také chystám – hlavně na ty, co jsem měla ráda jako student. – mrkne –.

Nebelbrach: Tak to se těším. Nevytáhnu z vás aspoň nějaký náznak ohledně jejich témat?

Profesorka Vamos: No dobrá, seminář bude plný magie a těch nejmenších částeček. A soutěže budou hlavně o… citu a smyslu pro detail a mudlovské krabičce.

Nebelbrach: Pěkná hádanka, pokusím se ji rozluštit. – mrkne –
A závěrečná otázka. Máte raději testrály, nebo hipogryfy?

Profesorka Vamos: To je zapeklité. Hipogryfy.

Nebelbrach: Chápu, mají něco z gryfa.

Profesorka Vamos: Přesně.

Nebelbrach: Tak, já jsem své otázky vyčerpal. Chyběla vám některá, kterou jste očekávala?

Profesorka Vamos: Myslím, že ne. Raději jsem si počkala, až otázky přijdou samy, než abych si nějaké představovala a byla zklamaná, že nepřišly. Měl jste mi říct předem, že se na to na závěr zeptáte, to bych si jistě nějaké záludné dotazy pro sebe vymyslela. – rozesměje se –

Na závěr nám madam Rosmerta přinesla po jednom ohnivci. Připili jsme si: „Na spokojenost.“ Konec konců, nic důležitějšího neexistuje.

Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha