Nový trend, kterým se stali domácí mazlíčci, nahrazuje novinka! Studenti i někteří zaměstnanci naší školy potají ujídají mléčné pusinky, vyrobené pro jejich milované krysy. Neskrývá však tato laskomina pro lidi nebezpečí? Nestane se z ochutnávačů těchto pochoutek nakonec zvěromág měnící se na chlupaťoučké zvířátko s hlodáky? To a mnohem více se dozvíte v tomto článku!Na Příčné ulici je poklidný krámek, Kouzelný zvěřinec, který nabízí nejrůznější pochutiny a také fešácké mašle a jiné doplňky pro naše zvířecí miláčky. Spousta návštěvníků se zájmem a nadšením kupuje pro své krysy kolejní šátečky a dobrůtky za odměnu. Nikdo však netuší, že kupující pár pamlsků i sám ochutná!
Už několikrát jsem byla svědkem, když některý student – a dokonce i dospělý – na naší škole potají pojídal mléčné pusinky ze sáčku a s labužnickým úsměvem na rtech si užíval tu chuť na jazyku. Zašla jsem tedy do obchůdku rovněž a pečlivě si pusinky prohlížela. Žádné varování, co tato pochutina způsobuje lidem, jsem nenašla. Zřejmě nikdo z výrobců nepředpokládal, že se jejich výrobek bude baštit podobně jako Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Na obalu je pouze napsáno složení, že jde o šmakózní zákusek z nejjemnějšího mléka a smetany. Jedna mléčná pusinka se prodává za srpec a osmadvacet svrčků. Podle všeho jde o opravdu hodně prodávané zboží, protože na dně plastové mističky se povalovalo posledních třináct kousků. Dva jsem si koupila. Jeden pro svého krysího mazlíčka Dicka. A jeden pro sebe. Samozřejmě z čistě pracovních důvodů, abych vám, čtenářům Denního věštce, podala ty nejvěrnější informace.
Co mohu říct… Mléčná pusinka opravdu dělá čest svému jménu. V ústech se rozplývá, je jemná a člověk má chuť si ještě dlouho olizovat rty. Sladká chuť zůstává na jazyku i po spolknutí. Je to drobné sousto, které nestačí na to, abychom si to vychutnali. Díky tomu chápu, proč sebou někteří milovníci mléčných pusinek nosí plný sáček… Protože jedna prostě nestačí.
Zajímala mě však zdravotní rizika, která pojídání krysích sladkostí skrývá. A proto jsem zašla za lékouzelníkem naší školy a řádně se informovala. Pan Matthew Whitecrow mi po své sově poslal nejnovější informace o bezpečnosti krysích mlsů.
Dobrý večer, slečno Chester,
osobně jsem zatím nezaznamenal žádné vedlejší účinky takového hodování, ale jsem přesvědčený o tom, že dobroty vytvořené pro kouzelné mazlíčky mohou přinejmenším zrychlit krok některým slabším povahám, nemluvě o tom, že by to mlsající dokonce nemuseli včas stihnout… doběhnout.
Uvidíme, jak se bude situace dál vyvíjet. Zatím se nezdá, že by samotné pamlsky byly speciálně očarované, takže bychom neměli mít do budoucna ani potíže se studenty s krysími ocásky nebo aktivními skokany ze střechy Severní věže. Se šplhouny jsme se tu setkávali už v minulosti a ten běh za utíkajícím cílem… inu, průjmová onemocnění jsou jistě jedním z možných důsledků konzumace těchto zvířecích dobrůtek.
Varování od samotného lékouzelníka naší školy snad nepřijde nazmar a každý, kdo s upřímnou radostí chce i nadále pojídat mléčné pusinky, si vezme do kapsy alespoň balíček kapesníčků, kdyby ho kletba doběhla. Můžeme se tedy těšit na obsazené toalety a možná i na znečištění v okolí hradu.
Hned jsem posílala svou šnečí sovu svému kolejnímu řediteli, zda o tom neslyšel nebo dokonce nějakého studenta přímo neviděl při činu!
Nicholas McElen: – vykulí na ni oči – Mléčné pusinky? Ale… ale to přece patří jen mazlíčkům! Třeba moje Andulka má moc ráda mléčné pusinky. Ale… – zavzpomíná – Taky se mi stalo, když mi jedna mléčná pusinka upadla, sova ji sebrala a odnesla ji pryč! A pak jsem viděl jednoho studenta se móc olizovat. Nevíte, kdo to byl? Ale nedá se říct, že bych pusinky neměl rád, to zase ne, ale… ehm… – rychle se dívá kolem a přemýšlí, jak to zakecat – A jak jste vy prožila první máj?
Zašla jsem mezi své spolužáky a natvrdo jsem se zeptala, zda sami mléčné pusinky ochutnali nebo viděli, jak je někdo pojídá…
Olivie Windy: Ne, tak já Nemravné Noze pusinky neujídám. Nenakupuji jich tolik, abych si mohla dovolit to sníst! Já když někomu něco ujídám, tak Therenka tady má takový speciální šuplík pod postelí, kam si schovává sladkosti. Tam chodím na „nákupy“… neví o tom, tak jí to snad ani nebudeme říkat, ne? – culí se –
Theresa Brendi: Hm… – zamyslí se – Já nic takového nekupuju… Moje krysa je moc rozmazlená, nezaslouží si to. – směje se a třeští oči na spolužačku – Ty, Olivečko… ale já pod postelí pěstuju plísně do hodin lektvarů…
Kristine Adelaide McFunny: Mléčnou pusinku jsem dostala k narozeninám. V pohodě jsem ji snědla, i když se mi zdálo, že má trošku hořkou pachuť, a když nad tím tak přemýšlím, byla cítit krysou. Až později jsem zjistila, že je to pro mazlíčky. A já jsem se divila, proč Sam tak slinil, když jsem si ji prohlížela. – směje se –
Lucy de Lioncourt: Moje krysa se počítá?
Wenai Lafayette: Ne, ty jsou pro potkany a navíc děsně divně smrdí. – smích –
Studentka, která mi vyhrožovala, že pokud prozradím její identitu, promění mě v ještěra, přede mnou utíkala se sáčkem plným blíže nespecifikovaných pochutin (určitě šlo o mléčné pusinky), mi sdělila: „Tohle není pro mou potřebu! Mám to pro svýho mazlíčka. A vůbec jsem nikoho neviděla, jak to jí, a ani já to nejím. Nikdo to nejí, tak se v tom přestaň vrtat, protože kdyby mléčné pusinky zmizly z obchůdku, spousta kouzelníků by tím trpěla… Kvůli svým mazlíčkům!“
Děkuji všem za jejich trpělivé odpovědi. A hlavně za odpověď našeho lékouzelníka, který nás varoval před onemocněním, které se za mlsáním může skrývat. Neberte to na lehkou váhu. Mléčné pusinky dělají některé z nás násilnější a jiným způsobují urgentní potřebu se posadit… ehm… na mísu. A kdybyste nyní na hradě potkali někoho se sáčkem mléčných pusinek, jak před Vámi stojí ve frontě na toaletě, buďte tak hodní a pusťte ho před sebe. – směje se –
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá