Vznik a začátek Hogwarts

Velice mě zajímalo, jak vypadal a fungoval hrad Hogwarts při svém založení. Jenže kde se dohledat informací? Já mám nejradši informace z první ruky, dokud nejsou upravené domněnkami a zveličováním jiných lidí. Měl jsem ale štěstí a zjistil jsem, že na hradě ještě žije jedna osoba, která je tu od jeho založení. Neváhal jsem a začal jsem ji bombardovat otázkami…

Ano, musí se uznat, že Hogwarts je nejrozsáhlejší, nejlepší a nejpropracovanější projekt svého druhu. Protože tady to není jako na jiných podobných školách, kde je jen škola. My tady nemáme jen školu, ale najdeme tu i Prasinky, Příčnou ulici, Godrikův Důl a Ministerstvo kouzel. Máme vlastní postavičky, které můžeme oblékat do (dnes již) nejrůznějšího oblečení. Oblečení kupujeme na Příčné ulici za peníze z našeho konta v Gringottovic bance. Máme tu také nejlepší kouzelnický časopis, Denního věštce, a další čtyři kolejní časopisy. Místo pod vrbou, Sub Salix, kde si můžeme v klidu přečíst nějakou literaturu nebo básně. Pak tu máme také suprové maličkosti, jako je to, že můžeme hrát famfrpál, bojovat v soubojovém klubu, bojovat ve sklepení, vařit vlastní lektvary nebo, pokud jsme dospělí, vlastnit dům. Také tu máme ještě menší maličkosti, jako je to, že si můžeme vklidu posedět u Rosmerty a dát si něco k pití, sbírat kartičky z žabek, jíst fazolky s různými příchutěmi, koulovat se, (teď nově) pečovat o vlastního mazlíčka nebo se jenom co nejviditelněji oháknout a doufat, že se dostaneme do Módní patroly v Corvinus Declaratio.

Jenže tohle všechno nevzniklo najednou – během minut, hodin, dní, týdnů ani měsíců, ale během roků! Teď se asi logicky ptáte, jak to tady vypadalo. Vždyť například já si to tady nedokážu představit jinak, než to tady je. Jenže jak to zjistit? Jak zjistit, jak to tu vypadalo, jak to tu fungovalo a jestli vůbec byl Hogwarts vždy nejlepším svého druhu? Když jsem procházel postavy a informace u nich, narazil jsem na jednu profesorku, která má v infu uvedeno, že se registrovala v roce 2004, to tedy znamená, že je tu od založení školy. Týden nato jsem procházel kalendář a všiml jsem si zvláštních svátků, které jdou za sebou:
23. 11. – Den zoufalství
24. 11. – První den smutku
25. 11. – Druhý den smutku
Okamžitě jsem se běžel do Velké síně zeptat starších studentů, co to má znamenat. Jeden ze studentů mě odkázal na starší článek v Corvinus Declaratio o svátcích na Hogu od slečny Lilien Emity Meissed – Časy minulé aneb proč jsou dny výjimečné, kde jsem se dočetl, že jediná profesorka, Anseiola Jasmis Rawenclav, navštěvuje hrad od jeho počátků až do dnešních časů. Když jsem ji potkal večer ve Velké síni, zeptal jsem se jen na jedinou věc. Druhý den mě napadlo, že bych mohl ukojit zvědavost i jiných lidí než jen svoji, a proto jsem se rozhodl sepsat tento článek. Tak, žádné další průtahy, pusťme se rovnou do rozhovoru.

Má Hog stejné pozadí a strukturu, jakou měl i při založení?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Pozadí ano, strukturu… Jestli tím myslíte odkazy, tak ne, jestli tím myslíte design, tak ano.

Jak si škola vedla na úplném začátku? Tím myslím, že dnes se na Hog každý rok snaží registrovat až 400 lidí, kolik lidí se snažilo registrovat první rok?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Čekali jsme tak padesát zájemců a ono se jich registrovalo 800. Pak se ukázalo, že řada z toho byli mulťáci, ale i tak to byl dost přesah. Nabrali jsme kvůli tomu dost profesorů a pak jich hodně vyházeli, protože se ukázalo, že řada z nich nezvládá učit.

Fungoval na Hogu stejný systém odevzdávání soutěží a domácích úkolů jako dnes, nebo jinak? Pokud jinak, jak?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Ne, posílalo se to všechno přes maily. Někdy v tom byl potom zmatek, tohle je určitě lepší.

Jaké a jak velké změny se udály v systému během těch uplynulých jedenácti let a kdy k nim docházelo?

Anseiola Jasmis Rawenclav: To myslíte vážně? Mám tady vypisovat, co všechno se změnilo? Lituji, ale těch změn je tolik… Vždyť původní Hog obsahoval design, admin, pár odkazů a několik místností. Jestli vás to zajímá víc, podívejte se do historických materiálů.

Měl v době vzniku Hog již nějakou konkurenci, nebo byla tato škola v České republice první svého druhu?

Anseiola Jasmis Rawenclav: A tak nějaká konkurence byla, ale byly to vesměs takové projekty sešité na koleni, ve kterých toho vlastně dohromady moc nebylo. Takže jestli to považujete za konkurenci… Já moc ne.

Čekala jste, že se z Hogu stane nejlepší a nejpopulárnější škola svého druhu v České republice?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Nečekala a je to příjemné překvapení.

Podílela jste se na založení školy?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Ano. Školu jsme zakládali čtyři. Sefrenie, já, Albus a Ashante.

Znáte se se zakladatelkou školy, profesorkou Sefrenii z Ylary? Pokud ano, jste s ní nějak v kontaktu?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Známe se, ale v kontaktu již nejsme.

Znáte důvod, proč zakladatelka školy odešla? Víte, jestli po odchodu někdy znovu Hog navštívila?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Byla přepracovaná a už tomu nechtěla obětovat veškerý svůj volný čas, což chápu. Později se několikrát tajně vrátila, ale po pár měsících vždy odešla.

Teď se zeptám na trochu osobnější otázku. Dalo by se říct, že jste (i když na to vážně nevypadáte) nejstarší aktivní člen kouzelnického světa? Pokud ano, jste na to hrdá, nebo byste radši byla mladší?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Jak to jako myslíte? Jako že jsem stará?! 326 let, to přece není žádný věk! Jsem kouzelnice v nejlepším věku, abyste věděl! Ale jestli máte na mysli čas strávený zde na Hog, tak ano, jsem nejstarší. Mám dokonce své inventární číslo. Někdy je to těžké, vidět to, jak lidé odcházejí, ale jinak jsem ráda, že jsem tu už od začátku.

Když jste tu vydržela celých jedenáct let, jak dlouho si myslíte, že tu ještě vydržíte?

Anseiola Jasmis Rawenclav: Dokud budu mít čerstvý přísun prváků a svou večeři, jsem v pohodě.

Děkuji moc madam Rawenclav za rozhovor a trpělivost, s níž mi odpovídala.

Jak vidíme, hrad Hogwarts byl již na začátku prakticky nejlepším svého druhu. Docela jsem se zakuckal, když jsem četl, kolik přišlo na hrad v prvním roce lidí. Buďme tedy všichni vděční, že jsme se na tento hrad vůbec dostali, a také za to, jak to tady všechno funguje. Doufejme, že madam Rawenclav tu bude co nejdéle, aby se jí další generace kouzelníků mohly ptát na stejné otázky. A přejme si, ať se náš svět kouzel nadále rozšiřuje. To by tedy z historie bylo zatím vše. Děkuji za přečtení!

Pro Denní věštec
Martin Lerelin