Milí čtenáři, dnes se v článku ponoříme do vod mudlovských oslav jara, které dnes většina lidí zná pod pojmem „Pálení čarodějnic“ nebo prostě „čarodky“.
Z různých zdrojů se můžeme dozvědět různé informace, třeba to, že se Pálení čarodějnic vyvinulo z původně keltské oslavy příchodu jara jménem Beltine a jiných pohanských zvyků a v průběhu staletí získalo dnešní poněkud ořezanou podobu, ale já bych se raději zaměřila na osobní zkušenosti kouzelníků mezi mudly.
Mudlové této noci vždy přisuzovali velkou moc, dokonce věřili, že čarodějnice mají v tuto noc největší sílu, a oheň měl plnit ochrannou roli stejně jako vykuřování domů, stavění zábran před prahy a hluk, který měl čarodějnice zapudit. V pozdějších letech se z těchto zvyků vyvinula nová forma. Dnes ji již známe mnohdy jen jako „akci pro děti“ a podobně.
Osobně pro mě byly čarodky odmalička spojené s velkým ohněm. S tak velkým ohněm, že dokázal leckoho vyděsit. Především mudlovské hasiče, kteří k němu ale nikdy nepřijeli. Divila jsem se tomu, dokud jsem nezjistila, že se tyto ohně hlásí předem. Trochu to ztrácí své kouzlo, ale je to zřejmě nutné. Tento oheň se skládal ze všeho možného a zapaloval se vždy po setmění 30. dubna. Takový oheň ale mohl hořet klidně i v noci z 29. na 30. dubna. To když záškodníci z vedlejších vesnic proklouzli do cizí vesnice a předčasně ho zapálili. S touto tradicí se v našem okolí již přestává, ale bylo to vždy nesmírně zajímavé. To, když jste se dohadovali, jestli hranice vydrží, nebo ne. I když, hranice je v našem případě dost nadnesený pojem, takové se staví především ve městech, na vesnicích se spíše jedná o obrovskou hromadu hořlavého materiálu.
Večer před zapálením čarodějnic je u nás věnován stavění tradiční máje. Jedná se o oholený čerstvě poražený strom s ponechanou špicí, který tradičně na návsi nebo poblíž návsi vztyčují mladí chlapci. Svobodná děvčata před vztyčením strom ozdobí pentlemi a věncem upleteným z chvojí. S májí souvisí také záškodnický mudlovský zvyk, od kterého se již také upouští. Máj je zvláštním symbolem. Jedná se o vizitku obce, chlapci ji hlídají, často až do ranních hodin, aby jim ji muži ze sousedních vesnic neporazili. Pokud by se tak stalo, měla by celá vesnice z ostudy kabát. Podříznutí máje se tak v minulosti zabraňovalo tím, že kolem ní muži seděli. Mnohdy, což znám jen z vyprávění, do kmene do výšky vtloukali staré listy pil a jiné železo, které mělo zabránit tomu, aby do ní bylo zaříznuto pilou. Slyšela jsem dokonce historku o psovi v boudě, kterou přenesli přímo pod máj.
Pálením čarodějnic se tak v podstatě zabily dvě mouchy jednou ranou – ohlídal se oheň a zároveň se ohlídala máj. U nás se navíc tato noc stala symbolem pospolitosti. Lidé se scházejí, protože chtějí být společně. Vymění si novinky, pochválí, co se jim podařilo, vzpomenou na ty, kteří mezi ně již přijít nemohou, a celkově obnoví vztahy mezi sebou.
Osobně se pálení čarodějnic účastním každoročně a vždy jsem to považovala za skvělou příležitost k tomu dozvědět se něco nového. Jako malá jsem pak milovala opékání buřtů nad menším ohněm, který hořel opodál, přeskakování tohoto ohně a házení koštětem.
A jak se na mudlovské oslavy dívají obyvatelky našeho hradu? Zeptala jsem se čtyř studentek, jestli se někdy účastnily mudlovského Pálení čarodějnic a pokud ano, jak a kde se u nich pořádá. Zde jsou jejich odpovědi:
Any Dawson: Byla jsem se podívat několikrát, vždycky v mudl převleku, v jedné vesnici kousek od metropole stavěli hranici, fakt vysokou, a každý rok jim to nějak nevyšlo a hořelo všude možně kolem, naštěstí tam vždy byli poblíž hasiči. Od loňska pořádají pálení dokonce kousek od mého mudl příbytku, tak jsem trochu paranoidní, můžou něco tušit?! Neměla jsem odvahu se tam jít podívat, ale prý je to pro mudl zloděti, takže soutěže, hry, jídlo apod. Možná seberu odvahu letos, uvidíme.
Barbara Arianne Lecter: Pálení čarodějnic jsem se zúčastnila ještě jako dítě, kdy jsem ještě nevěděla, že jednoho dne budu studovat prestižní školu kouzel.
Bylo to v jedné mudlovské vesnici, kdy se tam v prostoru bývalého pionýrského tábora postavila velká hranice a kolem naší chalupy se táhlo procesí mudlů. I já s mou babičkou jsme se tam šly podívat. Pamatuji si, jak mi vadil ten žár a jak mi bylo líto figuríny, která byla na hranici – myslela jsem si, že byla živá.
Od té doby jsem vlastně čarodějnice u mudlů pálit neviděla. Ale je možné, že se to letos změní. – pousměje se –
Elisabeth Victoria Maxwell: Ano, párkrát jsem pálení čarodějnic zažila. Když jsem byla malá, tak mě rodiče každý rok vozili na čarodějnice na chalupu na Vysočinu a tam to vždy fungovalo tak, že se celý rok hromadily papíry, krabice nebo větve, které se potom 30. dubna zapálily, a celá vesnice se sešla a ten oheň sledovala. Děti někdy i vyrobily z koštěte, látek a sena postavu čarodějnice, kterou potom hodily na vrchol hromady. Přišlo mi to a stále přijde jako hezká a zajímavá tradice, jen nevím, proč se musí pálit zrovna čarodějnice…
Kim Sarah Reevesová: Zrovna minulý pátek jsme v mudl práci pálili čarodějnice. Ano, bylo to trochu předčasně, ale tento týden jsme to nestíhali. A aby to dětem nebylo líto, dopřáli jsme jim to trochu dříve.
Každopádně od svých 8 let (alespoň co si pamatuji), každoročně pálíme čarodějnice na chalupě na Lipně. Máme s tím spojenou stavbu máje. Tancujeme, bavíme se, pijeme a jíme. Čarodějnici většinou připravuji já – ze slámy, dřeva… Pak je mi jí vždy líto, jak si tam hoří na hranici.
V podvečer, než samotná čarodějnice hoří, se převleču do čarodějnického a s koštětem v ruce sleduji plápolavý oheň. je to jeden z těch svátků, které mi přijdou (když pominu, že upalují zrovna čarodějnici) skvělé!
Pálení čarodějnic se v různých částech naší země slaví různými způsoby, jak je jasně vidět i z odpovědí našich respondentek. Budeme rádi, když se s námi o Vaše zážitky podělíte v komentářích!
Pro Denní věštec
Bilkis Blight