Snad nebudu nařčena z nepůvodnosti, když prohlásím, že Česká kotlina je skutečně tou nejkrásnější alchymistickou zahradou na světě…
Pokud jde o alchymicko-astrologickou projekci, lze poměrně snadno vepsat do jejího geografického zobrazení či mapy kruh se středem v magické Praze, na Starém Městě, tento kruh dělit zodiakálně a popsat jej podle jednotlivých výsečí a jim odpovídajících znamení příslušnou krajinu.
Země je totiž živý organismus se vším všudy! Je zřejmě i prokazatelné, že zemská kůra včetně podkoří je velmi citlivou kůží Země, protkanou množstvím kapilárních i mohutných, navzájem se křížících kanálů, cév, průduchů a pórů. Těmito kanály vystupují z nitra Země různé tekutiny, vedené z hluboko uložených míst. Ty pak v mohutné a neustávající cirkulaci přijímají tekutiny, které vedou zpět do hlubin zemských…, kde jsou opět přeměňovány. Celá Země je tak mohutnou alchymistickou kuchyní, v níž probíhají ty nejpodivuhodnější transmutace.
Pozorovat zde můžeme i samovolně probíhající jednotlivé fáze Velkého Díla. Všechny se navzájem doplňují ku prospěchu celku, tak jako ve funkčním těle.
Všude patrná jednota Přírody spočívá v harmonickém spojení dvou základních energetických principů – v tradičním evropském pojetí bývaly zobrazované symboly Slunce a Luny (v čínské taoistické filosofii jako Jang a Jin), plus a mínus aj. Tato symbolická ztvárnění hlavních principů existují v množství různých grafických modifikací – od vznešené heraldické, až po ryze abstraktní a matematickou. Zmíněné harmonické spojení obou protikladných, ale sebe vzájemně prostupujících principů, dává vzniknout živlům a tak i celému vesmíru. Vždyť přirozené a čisté spojení mužských a ženských substancí je podstatou každého stvoření nového organismu. V konečné fázi je zpodobněno jako všeobecně známý alchymistický obraz Urobora – hada (draka), zakousnutého do vlastního ocasu. Na nejstarších vyobrazeních je zpola černý, zpola bílý, doplněný vepsaným řeckým textem: en to pan, což značí „vše jedním jest“.
Pokud lidé neusilovali přírodu vždy jen znásilnit a vyrabovat ji s touhou po získání moci a nadvlády nad ní, ale vydali se v duchu jejich tvořivých záměrů vstříc jejím snahám, dosáhli nebývalých úspěchů. Výsadba vhodných rostlin, rozšiřování vodstev, ochrana živočichů a vegetace, to všechno přinášelo člověku vždy nebývalý užitek a harmonizovalo jeho život od poměrů barbarských ke stavům ušlechtilosti. Právě za toto pochopení honorovala Příroda člověka užitkem z léčivých účinků minerálií, rostlinných i živočišných látek. Toho si byli alchymisté od starověku dobře vědomi. Věděli, že energetická celistvost a neporušenost zůstává vlastně stále zachována. Jakub Gaffarel to vyjádřil slovy:
„Ať jsou rostliny rozsekány, rozmělněny, nebo dokonce spáleny, udržují stále ve své šťávě nebo popeli podivuhodnou mocí přírody celý svůj tvar a podobu, jíž měly dříve: a byť bychom ji neviděli, můžeme ji přece jenom vidět, jestliže ji umíme uměle vyvolat.“
Každá z alchymických zahrad je charakteristická nejen vlastními a specifickými geomorfoligickými podmínkami a tvářností, klimatickými a životními poměry, ale též druhem rostlinstva, která je pro ni příznačná. Tyto atributy se člověk někdy snažil násilně změnit, jindy jich ke svému užitku a harmonickému životu uprostřed Přírody geniálním způsobem využil. A právě o tom naše země vydává svědectví…