Školní rok klepe na dveře

Polovina prázdnin je už za námi a školní rok klepe na dveře. Co klepe! On doslova buší na dveře. Buší na dveře a snaží se k nám dostat. Jediné, co mu stojí v cestě, je zbytek prázdnin. Poté se na nás vrhne jako dravá šelma. Jsme na něj vůbec připraveni?

Prázdniny brzy skončí a co poté nastane? Učení, učení a znova učení. Je jedno, jestli jste ti, co učí, nebo ti, kdo se učí. Prostě je to pořád jen učení. Pro některé z nás je to zábava, pro jiné zase útrapy a mučení. Samozřejmě školní rok nepřináší jen učení, i když se to některým lidem tak může jevit. Pro studenty přináší body a bodohrotičství. Rozřazení do kolejí. Pro profesory peníze z výplat. Pro redaktory hromadu dalších témat na zpracování. Pro spisovatele nové náměty. Teď jsem tu jmenoval pár dobrých věcí, co školní rok přináší. Pak jsou tu pro některé lidi i špatné věci. Pro studenty to jsou hromady úkolů, které musí vypracovat do konce termínu, a pro profesory opravování hromady úkolů. Jsme ale vůbec připraveni školnímu roku otevřít dveře? Poptal jsem se tedy vždy jednoho studenta od každé koleje.

Jsi bodohrotič?

Eleanor Blackfoot: Řekla bych, že ano, co se týče výuky a seminářů. Snažím se získat maximum. Když už ne pro kolej, tak pro dobrý pocit z dobře odvedené práce, proto také sedím vždy jako na trní, jestli jsem zadání úkolu vypracovala dobře či ještě lépe. – usměje se –

Tera Elisabetha Black: Ikdyž bych možná ráda, tak bodohrotič vůbec nejsem. – pochechtává se – Zatím jsem měla po jednom předmětu a sem tam nějaký seminář. Letos bych to chtěla změnit, zapsat si alespoň 2 předměty a víc se snažit. – dokončí s úsměvem –

Zoraida Boyer: V prvním ročníku jsem se snažila, ale později už jsem na to neměla tolik času, takže nejsem. Ale až se naskytne více času, určitě se do toho chci opřít. Ale vím určitě, že nikdy nebudu snaživec roku. – mrkne – Na to nemám ani čas, ani nervy. – pousměje se –

Esperanza Luisana Morgan: No, tak to opravdu nejsem. – zasměje se – Přes školní rok moc času není, tak jsem ráda, když jakž takž dodělám jeden předmět. – pousměje se –

Těšíš se na výuku? Jestli ano, proč?

Eleanor Blackfoot: Na výuku se asi spíše těším. Skoro každý den teď obejduju v kabinetě inspektora výuky, abych zjistila, co za předměty se otevře. – ušklíbne se – Zatím jich tam moc není, no. Ani nevím, proč se těším. Nejspíš proto, že mě moc nebaví jen tak lelkovat. – na tváři se jí objeví podivný úsměv – I když tady je pořád co dělat. Kupříkladu házet palačinky na bezbranné studenty díky pouti, která před nedávnem dorazila do Prasinek. – usměje se –

Tera Elisabetha Black: Docela se těším,,, Zajímá mě, co nového se naučím, jak to budu zvládat a… přiznejme si to, při termínové neděli je i legrace.

Zoraida Boyer: Ano, těším se, protože mám v plánu se přihlásit na předměty, které jsem minulý rok nezvládla a byly moc pěkné. Tak to hodlám celé napravit.

Esperanza Luisana Morgan: Jo, docela se těším. Přes prázdniny je docela nuda, tak to bude zase změna. Hlavně pokud budou třeba nové předměty nebo tak. – usmívá se –

Máš už našetřené peníze na předměty?

Eleanor Blackfoot: Na začátku prázdnin jsem si řekla, že budu šetřit už od začátku. Dělala jsem spoustu soutěží, takže mi za nějaký čásek, a že byl pěkně dlouhý, přišlo i pár těch srpečků. Ale co se nestalo. U Madam Malkinové se objevila nová kolekce a to samé následovalo i v salónu Stříbrná NiT. Teď jsem si zase kupovala koště a nějaké ty serepetičky na famfrpál. No a co bych to byla za dívku, kdybych si nekoupila něco hezkého na sebe, že? – zasměje se – Takže teď můj trezor obsahuje něco málo přes 3 galeony, ale ještě mám spoustu neopravených soutěží, takže penízky ještě budou.

Tera Elisabetha Black: Řekla bych, že ano. – usmívá se –

Zoraida Boyer: Nemám, bohužel. Ještě dokupuji uniformu, protože jsem ji na konci roku prodala. Ale už mám hotové soutěže, takže doufám, že na jeden předmět už mám. – pousměje se –

Esperanza Luisana Morgan: Nu, nějaké géčko by se našlo, pokud je neutratím na Příčné ulici. – zasměje se –

Na kolik předmětů se přihlásíš?

Eleanor Blackfoot: Ještě nemám úplnou představu, kolik předmětů bych chtěla. Minimálně 4 by to však měly být. Ale jak se znám, tak si jich zapíšu určitě mnohem víc, a už se vidím, jak naprosto nestíhám úkoly a eseje! – směje se –

Tera Elisabetha Black: Na 2, možná víc, ale musím u toho stíhat ještě mudlškolu, kroužky a povinnosti a nechci, aby mě hog omrzel.

Zoraida Boyer: Mám v plánu se přihlásit na 5 až 6 předmětů, pokud mi to finance a také čas dovolí. – pousměje se –

Esperanza Luisana Morgan: Podle toho, jak budu stíhat, uvidím. – pronese s úsměvem –

Jaké předměty si chceš zapsat a proč?

Eleanor Blackfoot: Pokud to bude možné, tak bych si určitě chtěla zapsat Péči o kouzelné tvory (2.A), to z toho důvodu, že jsem chodila už loni a byla jsem naprosto nadšená! Potom určitě Soví orákulum (2.A), a to už jen z toho důvodu, že tento předmět vyučuje naše madam kolejní, nebo alespoň tomu tak doposud bylo. Na mém seznamu je také Lykantropologie (2.A). Noční vycházky jsou prostě nejlepší. – uchechtne se – Člověk se naučí pracovat v terénu, ale hlavu taky nesmí mít dutou. Dále také uvažuji o lektvarech, angličtině nebo francouzštině a dalších, moje zvědavost nezná mezí. – zazubí se – A to už je více než 4 předměty, co? – usměje se od ucha k uchu –

Tera Elisabetha Black: Přemýšlela jsem o druhé třídě magické italštiny, minulý rok jsem úspěšně dokončila první a italštinu mám moc ráda. Dále by to byly asi lektvary, které mi připadají zábavné i zajímavé, ale ještě se porozhlédnu. – usmívá se –

Zoraida Boyer: Určitě chci studium mudlů a kouzelnický zeměpis. Profesorka Tydynka je moc dobrá učitelka. Také bych se ráda letos přihlásila do druhého ročníku péče o kouzelné tvory. Další předměty nechávám otevřené, podle toho, co se vyskytne.

Esperanza Luisana Morgan: Určitě bych chtěla pokračovat v kouzelné angličtině pro začátečníky a pokročilé. – usmívá se – Je to celkem lehký předmět. Uvažovala jsem i nad fantazírováním a magií slova. – pousměje se –

Děláš soutěže za body?

Eleanor Blackfoot: No, abych se přiznala, tak soutěže dělám převážně na srpce. Jsem totiž neustále jako kostelní myš. Ale když to jde, snažím se dělat na body, nebo přinejmenším půl na půl. – usměje se –

Tera Elisabetha Black: Většinou to střídám. Pokud se snažím nahrát si nějaké plus body, dělám je víc na body. A pokud je odměna velká, tak to dám napůl.

Zoraida Boyer: Pokud je čas, tak určitě. Ráda svojí koleji pomáhám, pokud je to v mých silách. Zatím se mi to nejvíce podařilo v prvním ročníku. Od té doby jsem neměla tolik času, abych se tomu věnovala naplno.

Esperanza Luisana Morgan: No, jak kdy, teď ale moc na to nebyl čas, tak jsem nedělala, nu. Ale pokusím se. – pousměje se –

No a aby těch otázek a odpovědí nebylo málo, poptal jsem se i našich milých profesorů, jak na tom jsou.

Těšíte se na nastávající školní rok?

Oliver McCollin: Moc! – chechtá se – Ty prázdniny jsou moc dlouhé a nudné! Těším se na své studenty! – usmívá se – Loni byli moc pozorní, tak doufám, že jim to vydrží ještě další rok! – směje se –

Serge Renine: Moc se těším. Velké prázdniny jsou velké utrpení. Vždycky mi chybí ten shon a opravování úkolů a všechen ten mumraj školního roku.

Baví vás opravovat úkoly?

Oliver McCollin: Opravování mne moc baví. – pousměje se – A to hlavně kvůli mým studentům. Loni mi dělali velikou radost, kdy doopravdy vymýšleli a pátrali o 108 a bylo to prostě famózní! – konstatuje s úsměvem –

Serge Renine: Jak které. Některé jsem zadal jednoduché, aby se snadno opravovaly, a ty jsou povětšinou jako přes kopírák už deset let, některé naopak jsou na opravování náročnější, ale o to zajímavější. Takže to není konstantní. Jde o předmět, ročník, typ úkolu. Ale všehovšudy, opravování mě baví.

Máte už napsané všechny výklady?

Oliver McCollin: K tomu bych se radši nevyjadřoval. – chechtá se – Ale řekněme, že jsem v menším skluzu. – přizná s úsměvem –

Serge Renine: Do mých tradičně otevíraných tříd ano, řadu ze starších výkladů mám napsanou a musím je opravit, u některých mi chybí třeba jeden, někdy pět výkladů. Zase jde o to, jaký předmět zrovna myslíte.

Máte radši narvanou, nebo poloprázdnou třídu?

Oliver McCollin: To ohromně záleží! – chechtá se – Většinu času mám rád narvanou třídu zvídavými studenty. – uchechtne se – Ale když mám nedostatek času, tak bych si místy přál, aby tam skoro nikdo nebyl a já nemusel skoro nic opravovat. Ale převážně tu narvanou, obzvlášť, když se sejdou schopní studenti. – usměje se –

Serge Renine: Poloprázdná třída znamená méně práce, ale já se na to radši dívám tak, že je poloplná. – směje se –

Jak vidíme, někdo už je připraven na nastávající školní rok a někdo ne. Co ale mohu s klidem říci, je to, že se většina lidí na školní rok těší. Což je samozřejmě jen dobře. Původně jsem se chtěl pozeptat i pár nováčků, jak na tom jsou, ale myslím, že tenhle článek je už dlouhý dost. Děkuji všem studentům i profesorům, kteří si dali práci s odpověďmi, a děkuji i vám, že jste tento článek dočetli až sem.

Pro Denní věštec
Martin Lerelin