Denní věštec: Prvá otázka len tak zľahka… ako sa cítite vo svetlofialovom hábite? Je to oproti študentským časom veľký rozdiel? A v čom vidíte tento rozdiel?
Esperanza Milagrosa: No, tak cítím se v něm dobře, i když musím mnoho věcí objevovat. Jinak je to celkem i příjemné. Člověk má svůj dům, kabinet, jídlo po celý den, vždy má co na práci, připravuje si výuku, soutěže a semináře… Rozdíl je to velký, teď už to považuji za větší zodpovědnost. Sice jsem trochu ráda, že odpadly povinnosti, jako je navštěvovat pravidelnou výuku, ale zase jiné přibyly. – pousměje se – Musím ale i tak říct, že jsem i přesto prozatím ve své nové funkci spokojená. Doufám, že budou i studenti.
Denní věštec: Prečo ste sa rozhodli stať profesorkou? A ako ste prišli na predmet, ktorý učíte?
Esperanza Milagrosa: No, to máte tak… Já byla nejprve tmavě fialová, vlastně to mi vůbec nevadilo, měla jsem své jiné plány do budoucna a byla jsem ráda, že nemám tolik povinností. Jen jsem si přichystala soutěže a pak trávila čas nicneděláním nebo hodnocením, z nudy jsem si pak začala čarovat i vlastní internetovou pavučinu a už jsem rázem měla co dělat. Byla jsem spokojená.
Jenže pak jsem na konci července byla nemocná, jednu noc, asi byly nějaké erupce na slunci nebo byl zrovna úplněk nebo já nevím co, jsem se ve tři ráno vzbudila a nemohla jsem usnout. A tak jsem jen tak přemýšlela o hogu a co všechno budu další rok podnikat… Jenže pak jsem se přistihla, jak si v duchu skládám osnovu a říkám první hodinu výkladu předmětu Famfrpálová praxe, který se však ve svém prvopočátku měl jmenovat Kvidyč rúlz… No a pak jsem si ještě tu noc napsala svou úvodní hodinu… Každopádně nevím, co mě to popadlo, já jsem rozhodně vůbec učit nechtěla, nebylo to v mém budoucím plánu! – rozčiluje se sama nad sebou –
Když jsem si na to ráno vzpomněla a zadívala se na poznámky, bylo jasno. Napsala jsem další dva nebo tři výklady i s úkoly a šla své snažení konzultovat s inspektorem výuky. Ten byl nadšený, takže mi nezbývalo nic jiného než se na konci měsíce přihlásit na konkurz a dokončit zbytek výkladů.
Hned na to jsem začínala mít obavy kvůli tomu, jak to vezmou dvě mé nejbližší kamarádky, které však nechci jmenovat, protože jsem jim celou dobu vyprávěla o naprosto jiných plánech, než je zrovna to, že bych byla profesorkou. K mé úlevě to ale nakonec, po oficiálním vyhlášení, přijaly celkem v pohodě a též mě i podpořily, že to vlastně chápou, protože to pro mě bude něco nového.
Denní věštec: Téda, to znie naozaj zaujímavo. Takže to vyzerá, že Vám bolo učenie súdené a nejakými nadprirodzenými silami ste sa o tom dozvedeli práve v tú osudnú noc. A ako je na tom Vaša pavučina (milagrosa.cz)? Čo na nej nájdeme? Bude prípadne slúžiť aj ako pomôcka Vaším študentom?
Esperanza Milagrosa: Ehm… No, já si ji postupně rozšiřuju… Jsou tam jen zadání a řešení mnou vypsaných soutěží, případné galerie k filmovým večerům a též i vypracování studentů, pokud mají zatrženo, že lze jejich vypracování soutěže zveřejnit.
Prozatím tam toho více nechystám. – pousměje se – Vlastně ani nevím, jestli o pavučině studenti ví, ale visí mi její odkaz v kabinetě, tak třeba někdo… – odmlčí se – Ale dělám to spíše proto, abych se procvičila v kouzlení pavučin, což mne velmi baví, i když jsem prozatím pouhý pokročilý začátečník. – uchichtne se –
Denní věštec: Tak teraz o nej už budú vedieť. – usmeje sa – Váš predmet sa zapĺňal medzi prvými na hrade, čo sa ale dalo čakať. Jedným dôvodom bola novosť a druhým tie šialené krycie mená. Kto ich vymýšľal? (pozn. red.: Famfrpálová prax mala krycí názov Španělská substantiva zakončená v nom. na -osa: skloňování.)
Esperanza Milagrosa: No, můj předmět se myslím nezaplnil tak rychle jako ostatní. Ale mně to vůbec nevadilo, právě naopak, alespoň ty čtyři nebo pět dní jsem mohla krásně sledovat, jak se třída po dvou či třech studentech postupně plní, takže jsem vždy s očekáváním vyhlížela sedmou hodinu večerní. Zatímco se studenti prali o místa, já si otevřela třídní knihu a kouzlem si ji obnovovala, abych viděla, kdo nový se ke mně zapsal. Musím říct, že kdyby se mi třídy zaplnily už první večer, moc radosti a napětí i očekávání by mi to nepřineslo.
Krycí jméno po drobných úpravách vymyslel pan inspektor, protože já jsem ze všeho toho nadšení, počáteční nervozity i adrenalinu nebyla vůbec schopná vymyslet cokoliv, co by hned neprozradilo, o čem předmět bude. Musím ale říct, že ho Filius vybral naprosto geniálně.
Denní věštec: Už ste dostali prvé domáce úlohy. Aké je úlohy nepísať, ale opravovať? Ste spokojná so svojimi študentmi?
Esperanza Milagrosa: Máte pravdu, už ke mně zabloudilo několik pergamenů. Většinou si odeslané úkoly přečtu hned, jak je u sebe objevím, ale s hodnocením ještě čekám. Někdy jsou u mě úkoly takového rázu, že je musím porovnávat mezi všemi studenty, a sleduji, kdo co jak napsal a kolik toho bylo. A též samozřejmě musím kontrolovat, jestli od sebe neopisovali. – mrkne –
Ale věřím, že se později u mě najdou i úkoly, které bude možné oznámkovat hned, jak se ke mně dostanou, aby nemuseli studenti čekat na známky příliš dlouho.
Nechci být ten typ profesora, který známkuje až v tom posledním možném termínu, to opravdu ne.
Zatím jsem spokojena s těmi studenty, kteří již stihli odevzdat první úkoly a neodhlásili se poté, co viděli znění prvního řádného i mimořádného úkolu. Věřím, že když zvládnou tyto první úkoly, tak pak už zvládnou všechny ostatní. Ovšem už teď vím, že u eseje budou jisto jistě nadávat a proklínat mě až do počátku mého rodu. – směje se –
Denní věštec: Začula som vás niekde sa vjadrovať, že budete asi využívať celú škálu známkovania. Ako je to teda po prvom termíne? Ste na svojich žiakov prísna, alebo dávate lepšie známky na motiváciu?
Esperanza Milagrosa: – zasměje se – No, první úkoly u mě byly náročné. Když se podívám do své známkové knihy, bylo značné množství Véček, jedno či dvě Déčka a bohužel i eSka. Nemyslím si, že bych byla vážně přísná, to hodnocení si zasloužili sami studenti. Většina z nich se snažila, takže myslím, že je spokojená s V. Ti, co se nesnažili, sami toto uznali a též obdrželi i odpovídající známku. Kupodivu mě však všichni mile překvapili v tom, jak pečlivě se někteří z nich pustili do náročného a prokletého hledání informací v rámci mimořádného úkolu. Věřím však, že to nejtěžší – tiše pak dodá – asi mimo esej – pak zase mluví normálním hlasem – už mají za sebou. – usmívá se –
Denní věštec: K domácim úlohám sa však predsa viete dostať aj vy, a to pomocou seminárov. Chytilo vás to šialenstvo pri zápise seminárov tiež a nejaké ste si zapísali, alebo sa chystáte vychutnávať čaro profesorstva a k úlohám sa vrátiť neskôr?
Esperanza Milagrosa: Tak abych neměla takový velký „nevyučovací“ šok, zapsala jsem si hned v pondělí tři semináře. Ovšem teď ještě mezi všemi těmi profesorskými povinnostmi najít hodinku dvě času na to všechny úkoly vypracovat. To je hlavní problém. – zasměje se –
Uvidíme, jestli stejně budu pokračovat i v dalších termínech. Ale dost mě to láká, protože za splnění seminářů získám Body vzdělání a za určitý počet se mi pak zvýší titulatura u jména, což je zase taková pěkná výuková motivace, alespoň pro mě.
Denní věštec: Nedá mi nespomenúť Vaše súťaže, ktoré sú na hrade všeobecne obľúbené. Som veľký fanúšik logických hier a filmových večerov, takže ma prirodzene zaujíma, či sa na ďalšie súťaže v tomto duchu môžeme tešiť aj naďalej. Väčšina profesorov má totiž fúru práce s úlohami a seminármi a súťaže moc nevypisujú.
Esperanza Milagrosa: Tedy, páni… – je trochu v šoku – Netušila jsem, že jsou mé soutěže až tak moc oblíbené. To mě velmi těší, je to radost vědět, že příprava soutěží má i své ovoce v podobě radosti vypracovatelů. – pousměje se – Pokud to půjde, tak budu stále v logických soutěžích pokračovat. Inu, i já jsem profesor a také mám spoustu práce s výukou, nejen svého předmětu, ale dost času mi zabírají i semináře, především tedy jejich chystání, příprava a zpracování do nějaké té formy přednášky. A bohužel, obraceč času nevlastním, takže se to podepisuje i na soutěžích. Ale zase tam je to i o tom, že soutěže vypisuje značné množství profesorů a podle pana supervizora je potřeba dodržovat zajetý řád, kdy by neměly končit více než dvě soutěže denně, a též se snaží dávat je tam nějak vyváženě. A s tím já osobně též naprosto souhlasím. – usměje se –
Aktuálně to tedy vidím tak, že se do rozpisu soutěží vejdu asi tak dvakrát či třikrát v měsíci a v tomto počtu pak průběžně postupně střídám své typy soutěží, tedy nejen logické, ale i filmové, přidaly se k nim i kódované obrázky, takže uvidíme, jak se to zvládne během roku opakovat.
To je asi vše, to víte, jsem nějak moc upovídaná. – omluvně pohlédne –
Denní věštec: Nachádzame sa vo vašej vlastnej obývačke v domčeku v Godrikovom Dole. Ako je možné, že mladý profesor, vlastne hneď čerstvo sfialovený zamestnanec, má hneď nový domček, a to celkom pekný a velký? – snaží sa nedávať najavo svoje podozrenia –
Esperanza Milagrosa: Šetřila jsem, kde jsem mohla jako student, prodala jsem značnou část svého majetku, který jsem už nepotřebovala, zejména oblečení. Domeček jsem si i sama barevně připravila podle již existujících, protože jsem zkrátka chtěla jako dospělá fialová mít své vlastní bydlení. Takže ono to nebylo jen tak. Mohu vám říct, že co mám domeček, tak nemám vůbec žádné peníze, jen pár drobných, a k tomu i spoustu dluhů. – řekne poněkud hystericky – Takže být v té fialové zase není nic extra. Navíc, příjmy mladého profesora jsou značně omezené. Takže není z čeho se radovat.
Doufám ale, že po tomto školním roce se i mé konto u Gringottů vzpamatuje a já si nebudu připadat jako kostelní myš. – zasměje se –
Denní věštec: A posledná otázka na záver, plánujete už ďalšie predmety na budúci školský rok? Alebo aj semináre počas tohto roka? Máme sa od vás ešte na čo tešiť?
Esperanza Milagrosa: Tak co se týče seminářů, plány mám, otázkou však zůstává, kolik toho stihnu. Většinou se snažím mít věci připravené o něco více předem, než jich je potřeba. Stejné to je i u seminářů. Uvidím, kolik zvládnu. A hlavně, jestli na to budu mít při mudlovských povinnostech čas.
Co se týče předmětů, tak něco málo v plánu je, otázkou tady je zase to, zda je stihnu všechny napsat a jestli je třeba nezabere do té doby někdo jiný. – zasměje se – Aktuálně mám rozepsané dva různé předměty, každý asi v půli výkladů. Doufám ale, že je stihnu a že je inspektor rád uvítá ve výuce.
Už teď ale mohu vás i případné čtenáře opět uklidnit, že nemíním budoucnost své profesorské dráhy prozrazovat předem. Je zbytečné se na to u mě ptát, nedozvíte se to ani vy, ani vy a ani oni. – ukáže na všechny ostatní– A právě naopak – kdo se mě bude ptát, jen mi dokáže otrávit den. A to byste přeci nechtěli dopustit, že? – mrkne – Zkrátka ode mě budete mít zase na další rok nějaké to překvapení v podobě nového předmětu, tak si to nekažte tím, že budete vyzvídat. usměje se –
Denní věštec: Ďakujem krásne za rozhovor a prajem veľa pekných zážitkov vo fialovom hábite!
Tak, teraz už vieme, ako vidí veci slečna Espe. Mňa ale docela zaujímalo, ako sa na jej hodinu tešia jej študenti, čo si myslia o samotnej profesorke, o predmete, výkladoch, úlohách, známkovaní, proste o všetkom. Tu je teda pár názorov.
Alice Noi Noor: madam Esperanza mi přijde milá a její výklady jsou dobře pochopitelné, úkoly jsou lehké, na hradě moc dlouho nejsem, ale přijde mi jako profesorka fajn. V hodnocení přísná není.
Angie Claire Silvery: Dle jednoho výkladu se dá těžko usuzovat, jak budou další hodiny naší madam Espe vypadat, zvlášť když první termín je vždy takový informativní, ale pokusím se ti odpovědět na otázky.
Délku výkladu bych spíš zařadila mezi ty kratší, bez nějaké té omáčky okolo, ale naopak s větami, které jdou přímo k jádru věci. On také moderní famfrpál je poměrně exaktní věda, tak netřeba dlouhými souvětími popisovat historii a pravidla tohoto sportu u nás na hradě.
Vypadá to, že předmět Famfrpálová praxe bude doslova nabitý užitečnými informacemi, možná i radami, které nám pomohou přímo v terénu na famfrpálovém hřišti a díky nimž se budeme na svých košťatech cítit o něco zkušeněji a možná i bezpečněji. – usměje se –
Jak madam sama zmínila i na hodině, její úkoly budou vyhledávací a psací, dle prvního zadání to vypadá nejpravděpodobněji na kombinaci obého. Výjimkou nebudou asi ani naše úvahy či názory na jednotlivé posty, díky kterým madam naše nadšení pro famfrpál snáze pochopí. Navíc nás tak bude podporovat v tom, abychom si na jednotlivé aspekty famfrpálové hry udělali názor sami.
Hekatea Centaurix: Slečnu Espe jsem měla tu čest poznat jako kapitánku nebelvírského famfrpálového týmu, takže by mě vlastně ani nemělo příliš překvapit, že se do svého předmětu vrhnula po hlavě a s nadšením jí vlastním.
Z úvodní hodiny se těžko dělají nějaké závěry, ale zdá se, že madam bude mít na své studenty podobné nároky, jako měla jako kapitánka na své hráče: vyžaduje poctivou snahu a práci (tedy to, co předmětu dává i ona sama), raději fakta než plané povídání. Jako kapitánka dokázala úsilí také ocenit a nemám jediný důvod myslet si, že profesorský post v tomto ohledu něco změnil.
Hned od začátku může člověk u madam Espe obdivovat bravurně zvládnutou techniku výuky, tedy odlišení samotného výkladu a „doprovodných akcí“, které přispívají k dojmu, že skutečně sedíte na hodině a sledujete profesora, a to včetně dialogů se studenty, nechybí ani drobné odlehčení v podobě drobného vyrušení ze strany nepozorného žáčka.
První běžný úkol je pak mile seznamovací, dává ochutnat něco od vyhledávání i od vlastních názorů. Zato mimořádný úkol pojala slečna Espe v duchu nejlepších nebelvírských tradic jako takový malý, symbolický křest ohněm, aby hned na začátku oddělila zrno od plev.
(Přiznávám, bylo bolestné zjistit, do které kategorie spadám.)
Edmund Heusinger: Přiznám se, že jsem vlastně nevěděl, co od Famfrpálové praxe a od profesorky Milagrosa vlastně čekat. První hodina byla celkem stručná a v porovnání s jinými jsem si z ní příliš nových poznatků neodnesl. Koncept, kdy se každý student Famfrpálové praxe stává kapitánem svého mužstva je mi už známý z Šéfredaktorského minima nebo z Prefektování a primusování. Z úkolů jsem trošku na rozpacích. V prvním jsme měli získat informace o „starém famfrpálu“. To bylo sice zajímavé, ale řekl bych, že toto téma by samo vydalo na celou hodinu. Možná byl účel hodit nás do vody a nechat nás v tom nějak plavat, ale podle mého názoru byly podobné úkoly v předmětu Historie Hogwarts celkově lepší. Nicméně vyhodnocení úkolů a rozdělení se se studenty o získané informace bylo nad rámec povinností profesorky, čehož si cením. Celkově zápisu na Famfrpálovou praxi nelituji, ale zároveň doufám, že mě ještě příjemně překvapí.
Neostáva mi viac, len mladej pani profesorke zaželí úspešný prvý školský rok a úspešné ďalšie rozrastanie sa majetku v Godrikovom Dole.
Pre Denní veštec
Ariana Charlotte Bernadotte