Upíří ikona na naší škole, která se ničeho a nikoho nebojí. Na rozhovor se svým oblíbeným profesorem jsem se dlouho připravovala a upřímně jsem se i bála, protože chodím na jeho předměty a vím, že s upírem není radno si zahrávat. Ale přežila jsem. Aniž bych vylezla ze své ulity, tak jsem po sovách velice odvážně vedla s panem profesorem rozhovor, který vám přiblíží, jak si Halloween užívají upíři, resp. ten náš jediný!Serge Renine je upír. Všem známé tajemství. Ale jak se jím stal a kdy? Odeslala jsem opravdu spoustu sov s dotazy a povětšinou mi přišly odpovědi typu: „Netuším, i když jezdím na letňáky a s profesorem se znám. Vím, že je upír, ale radši jsem nepátral proč. Je to záhada, kterou zná jen málo lidí.“ Po takových odpovědích jsem neměla odvahu ptát se samotného profesora, a tak jeho tajemství zůstane neobjasněné. A o to lépe, upír by přeci jen záhadný měl být. Avšak pro Vás, čtenáře Denního věštce, jsem přeci jen nějaké odpovědi získala. – mrkne –
Denní věštec: Jak vy jako upír pohlížíte na Halloween?
Serge Renine: Já miluju Halloween. Je při něm úžasná, téměř domácí atmosféra.
Denní věštec: Máte v oblibě spíše svátek lidově zvaný Dušičky, slavící se 2. listopadu, nebo jako upírovi Vám to také nic neříká?
Serge Renine: Já se spíš přikláním k Samhainu, ten má pro upíry velký význam. Už jen proto, že v minulosti se během Samhainu vraceli mrtví a mohli trestat své neposedné potomky. Řada z nich se pak prý stala upíry. Ale já nikdy žádného navrátivšího se upíra nepotkal, takže nemůžu potvrdit, že je to skutečně pravda.
Denní věštec: Máte nějaký děsivý zážitek, který se k Halloweenu váže?
Serge Renine: Zrovna tento rok jsem chystal Halloweenskou kolekci do Godrikova Dolu a všichni pavouci se rozhodli, že zavedou stávku! Slezli ze svých dekorativních pavučin a požadovali vyšší plat ve formě nadměrného množství much. To bylo opravdu děsivé. Vyjednávat s jedním pavoukem se ještě dá, ale když jich na vás číhá stovka, tak berte nohy na ramena. Mají moc nožiček.
Denní věštec: Upíři také slaví Halloween, nebo mají svůj vlastní děsuplný svátek?
Serge Renine: Vždycky si během Samhainu vzpomeneme na své padlé kolegy a cíleně se vyhýbáme křížům, ohni a dřevěnému nábytku, co má lámající se nohy.
Denní věštec: Může za vznik tohoto svátku nějaký kouzelník nebo jsou s ním kouzelníci nějak jinak spojení?
Serge Renine: Prakticky vzato ano. Samhain je keltský svátek, přechod léta do zimy a možnost přechodu mezi světem živých a mrtvých. Jsem si jistý, že své si při tom odpracovali i druidové. Což jsou vlastně keltští kouzelníci – to víme všichni, že ano? Ale moc víc o tom nevím, zajímal jsem se o toto téma specificky k upírům, nikoliv ke kouzelnictví.
Denní věštec: Už jste někdy někoho opravdu vyděsil?
Serge Renine: Ne, nejsem na to příliš dobrý typ. Většinou se někomu daří vyděsit mě. Když potkáte inspektora výuky navlečeného v prostěradle, jak o půlnoci pobíhá po chodbách, tak z toho pak máte děsivé sny po zbytek roku.
Denní věštec: Máte jako upíří profesor nějaké problémy se studenty? Že se Vás bojí nebo se Vám vyhýbají?
Serge Renine: V poslední době mám naopak spíš pocit, že jsem populárnější. Ale většinou studentky zklamu, když se objevím na sluníčku a netřpytím se.
Denní věštec: Kousnul jste někdy (nebo přímo zabil) člověka?
Serge Renine: Nikdy jsem nikoho nezabil. A pokud ano, tak o tom vážně nevím. Ale kousnu si rád. Jenže kdo v dnešní době ne, že? – usmívá se –
Mnohokrát děkuji panu profesorovi za rozhovor, při kterém nebyl nikdo zraněn, a to včetně sov, které rozhovor přenášely. Jedna šnečí sova omdlela, ale dávám to za vinu velkému shonu a malé krvácející ráně. Zřejmě se někde o něco ostrého zranila… – dodává zamyšleně a drbe se ve vlasech –
Fotografie, na které je pan Renine, je zapůjčená ze Školní obrazárny. – usmívá se –
Něco jsem si pro Vás o Samhainu zjistila. V mudlovských záznamech je Samhain keltský svátek, který se slaví 31. října v noci. Jde o hranici mezi hlavními periodami (léto a zima) a pro Kelty to byla oslava nového roku. Upíři to zřejmě vnímají jako dobu, kdy se stírají hranice mezi živými a mrtvými. Dokonce i někteří mudlové, věřící na tradice Samhainu, rázně tvrdí, že v tento čas se jejich zesnulý příbuzní vrací zpátky k nim a oni zas na oplátku mohou navštívit místo, kde zemřelí žijí.
Pro někoho je zcela normální, že prostírá v ten den pro své zesnulé, nechává volnou židli, aby se měli kam posadit, a na oknech nechávají zapálenou svíci, aby bloudící duše poznaly, kde je jejich domov. Něco podobného mají i křesťanští mudlové, kteří se tím ovšem řídí až na 1. až 2. listopadu, kdy se slaví svátek Všech svatých neboli lidově Dušičky. A v tu dobu navštěvují hřbitovy, zapalují svíčky a vzpomínají na ty, kteří je opustili.
Trochu jsem od Halloweenu, kde je hlavním údělem vyděsit a pobavit, odbočila, a proto na konec článku všem přeji 100% vyděšení při slavení Halloweenu, poklidný průběh Samhainu a spoustu dobrých lidí při vzpomínání na své milované při svátku Všech svatých.
Pro Denní věštec
schovaná v ulitě
Chester Mikeyskovitá