Christina Elizabeth Stark: „Mým velkým snem je jednou vládnout pultům Příčné ulice.“

Účastnila se Sedmiboje 2016 a Bradavické čtyřky 2020. Byla správkyní kolejní obrazárny a samozřejmě že za svou píli v koleji získala i Řád Godrika Nebelvíra. Autorka školních zástav pro rok 2021 a 2022. V poslední době také navrhla podobu kluběnek, pomohla panu Paštičkovi s novými kulisami a také se zasloužila o nové kartičky žabek č. 70, 86 a stříbrnou kartičku č. 9. Její kreativní duši a um potvrzuje i více jak 100 příspěvků ve školním archivu výjimečných prací.

V poslední době je její jméno spojováno s návrhářským spolkem U Růžové chryzantémy, kde díky ní a pár dalším hradním návrhářům vznikají originální návrhy, které se tu a tam proderou až na pulty Příčné ulice. Samotná Christina se může pochlubit 100 kusy na pultech.

Pokud chcete o této nadané dívce vědět více, začtěte se do rozhovoru s ní…

Denní věštec: Začneme zlehka… – strašidelně se zasměje –Dnes jsme se tu sešly především kvůli vašemu návrhářskému umu, ale než se k němu dostaneme, prozraďte našim milým čtenářům něco o své maličkosti. Co definuje vaši osobnost, jaké jsou vaše slabosti a co naopak pokládáte za své přednosti?
Christina Elizabeth Stark: No… Říkala jste zlehka! – naoko se zamračí, ale pokračuje dále – Jsem lvice – to je tak nějak to nejdůležitější, co by o mně měl každý vědět. To je mou velikou předností, ale i slabostí. Jsem neskutečně hrdá, tvrdohlavá a, pravda, asi i toho sebevědomí budu mít dostatek. Zároveň si nerada něco nechám líbit, dokážu se jednoduše vzteknout, což jistě potvrdí nejeden mudla nebo lvíče u nás na hradě. Ale zároveň ráda tvořím – téměř cokoliv, abych pravdu řekla, a ráda dělám ostatním radost. To všechno mě tak nějak přivedlo k návrhařině. Nové výzvy, naučit se grafiku, dostat se na hradě do povědomí zase trochu jinak než „ta s mnoha archivy“. – směje se – Navíc si dokážu u tvoření odpočinout od mé mudlovské profese – to je taky potřeba!

– přikyvuje – Rozhodně mohu potvrdit, že ráda děláte lidem radost. – směje se – A myslím, že se vám váš cíl zapsat se do podvědomí hradu jinak povedl. Ale když už jste ten archiv nakousla… V archivu výjimečných prací máte přes 100 prací, máte nějaké dílo, které je vaše oblíbené? Ráda bych nějaké, které v archivu je, ale třeba i nějaké, které se tam nedostalo a podle vás by tam své místo mít mělo.
Christina Elizabeth Stark: No… To bude těžké. Já jsem (jako správná lvice) hrdá na téměř všechno a nejvíce v ten moment, co daný kousek udělám. Takže samozřejmě je mnoho (mnoho!) děl, u kterých jsem si jistá, že si přece archiv taky zaslouží. Jsou i taková, která mě docela překvapila, nečekala jsem od vyučujícího takovou radost. Mezi má nejoblíbenější patří jedno z prvních z roku 2016 – Monopoly Hogwarts. Tehdy jsem se s tím dělala po večerech snad celý měsíc a výslednou hru mám stále doma schovanou. Na tu jsem opravdu velmi hrdá. Mám ráda vesmír, takže mě obzvláště těší všechna vypracování spojená s ním – Souhvězdí Hogwarts, Romantika padajících hvězd, Noční obloha, Hadi a žebříky… A určitě jich je mnohem více. I mé úspěšné návrhy školní zástavy mají ve svém nitru hvězdnou oblohu.
Největší úspěch je pro mě ale právě to číslo 100! Každý z nás určitě očekává u svých obzvláště vyšperkovaných děl archiv a je merlinžel stále mnoho případů, kdy učitel takovou nadprůměrnou snahu nevyhodnotí jako výjimečnou. O to víc mě těší, že více než stokrát už jsem tento pocit v někom vyvolala.

– kochá se nejen zmíněnými výtvory v archivu výjimečných prací – Nádhera! – usměje se a pohlédne do svých poznámek – Dočetla jsem se o vás, že jste chemik. Tvrdíte, že je to druh nějaké magie, podle vašich slov silné magie… povězte nám o ní něco.
Christina Elizabeth Stark: Ach ano, máte pravdu. Kdo mě zná, ví, že jsem chemik, ne ten šílený s vlasy na všechny strany, jeden výbuch za druhým (tak to doopravdy totiž není!), ale ten věčně sedící za hromadou článků a v laboratoři dělající vzorek za vzorkem. U mudlů do mě dokonce vložili tu důvěru, že mohu pokračovat ve svém objevování kávového světa ve formě doktorského studia. Pochopení světa pomocí kouzel a pomocí chemie je velice odlišné a snažím se mezi jednotlivými světy najít alespoň nějakou spojitost. Dokonce máme letos s madam Barb takové malé bádání ve formě zkoušky KOZA na téma právě kvantitativního a kvalitativního testování lektvarů ve spojitosti s mudlovskými technikami. Ona to skutečně je taková magie, jen ji mnoho lidí nevidí.

Hned na začátku jste zmínila, proč jste začala navrhovat, ale povězte… jaké byly vaše návrhářské začátky? Co bylo vaším prvním návrhem vůbec a s jakým vaším návrhem jsme se mohli na hradě potkat oficiálně?
Christina Elizabeth Stark: No tak to není, čím se chlubit, vážně! – směje se – První návrhy jsem dělala někdy kolem Vánoc v roce 2019. Měla jsem v notebooku jen Gimp a ani jsem nevlastnila myšku, nic, takže jsem ťukala jednotlivé pixely touchpadem. Dokonce jsem si tehdy nějak divně nastavila barvy (že jich bylo myslím jen 64), a tak se nedaly vybrat ani pořádné stíny. Když jsem tyto návrhy (byly to vánočně laděné šaty, botky, sukně a punčošky) uložila do galerie pc, lehce se rozmazaly a mně to přidalo dostatek sebevědomí, abych to poslala do brigády návrhařiny. Dokonce jsem si tehdy myslela, jak je to strašně supr!

První povedený kus, který se objevil na PU, byl modrý kašmírový svetřík. Hodně mi tehdy pomáhala slečna Isabell a já to snad natřikrát předělávala. To už jsem malovala v PS od Adobe grafickým tabletem.

Tak ono to bezpochyby super bylo! – vytahuje slečniny skicy s nadpisem „začátek“ – Takže vaší lektorkou byla v začátcích slečna Isabella. Jaké cenné rady jste od ní dostala? Tedy… pokud jsou nějaké, o které byste se s námi chtěla podělit. – usměje se – Byli další hradní návrháři, kteří dopomohli k vašemu vzestupu?
Christina Elizabeth Stark: Většinou jsem se slečny Isabell ptala, jestli je to takhle v pořádku nebo co změnit. Ale to netrvalo dlouho, potřebovala jsem pomoct víceméně pouze v začátcích. Nejvíc, co se týče techniky, mi daly asi hodiny Kouzelné návrhařiny od madam Kate a taky zkoumání hotových dílek madam Niam – to doporučuji vždy všem návrhářům, kteří u nás v Chryzantémě začínají. Nicméně člověk musí hlavně malovat, malovat a malovat… Zkoušet různé nápady a ono to jednoho dne bude vypadat k světu.

– pokyvuje hlavou – Ach ano, trénovat, trénovat a zase trénovat. – usměje se – Myslím, že je čas, abychom odskočily přímo ke spolku U Růžové chryzantémy. Myslím, že spousta lidí vás má spojenou právě s tímto spolkem. Šéfovou je oficiálně dušice Isabell Tenebris. Ale mě by velmi zajímala vaše role v tomto spolku. Pod vaší taktovkou už vyšla i spousta návrhářských soutěží, nemýlím-li se.
Christina Elizabeth Stark: Nemýlíte se, popravdě musím krapet sobecky říci, že vlastně všechny články, všechny soutěže a vlastně vše, co se v Chryzantémě děje, je tvořeno mou tlapkou. Mým velkým snem je jednou vládnout pultům Příčné ulice, a tak si alespoň trochu kompenzuji tento sen pravidelným zburcováním veškerého návrhářského obyvatelstva našeho spolku k nové soutěži. – směje se – Původně byla má role pouze jakožto správce pavučinky, nicméně Iska moc času na soutěže neměla a já ano – ujala jsem se toho s nadšením. Občas, pravda, nestíhám napsat vše, co si naplánuju (zrovna teď mám už asi 2 týdny rozepsané tři nové články), ale nějak to tam vždycky zvládnu splácat.

Jen to klidně nesobecky přiznejte. – usměje se – Podle mého je moc dobře, že je někdo, kdo tyto vody burcuje a rozhýbává. Díky tomu jsme na pultech obchodů na Příčné ulici měli tu čest uvítat pár zajímavých novinek… Takže by se současná správkyně Příčné ulice, Wenai Lafayette, měla obávat o svou pozici? – podezřívavě si slečnu přeměří pohledem –
Christina Elizabeth Stark: Ne, to vůbec ne, já vyčkávám ve stínech, až se madam (sama a dobrovolně! – směje se –) rozhodne předat vedení zas do dalších rukou. Zatím jsem jen věčný student.

Nechcete nám prozradit, nebo alespoň naznačit, co na nás chystáte dál? – dychtivě se usměje a vůbec nezírá na svůj prázdný měšec –
Christina Elizabeth Stark: No, teď na měsíc listopad máme v plánu kolekci Steampunk – doufám, že se někdo přidá, vypadá to, že by se to vyloženě k některým věcem na pultech hodilo! Madam Ginevra dělala posledně podobně laděné kusy a osobně jsem na spojení s naší kolekcí opravdu zvědavá. Dále na Vánoce se určitě nějaký ten kousek objeví – tematika bude ale asi volná, nevypadá to, že bychom se na něčem finálním dohodli… Na příští rok je pak v plánu něco vesmírného, tuším, že jsem měla v plánu někdy hodit soutěž na viktoriánský styl, symboly moře (korály, chapadla atd.). No ještě jsme velký brainstorming na příští rok nedělali, ten nás teprve čeká. A já osobně jsem tvořila nějaké kusy mimo kolekce – snažila jsem se o nějakou tu animaci, tak snad se toho někdy i dočkáme!

To zní všechno moc dobře, určitě nebudu jediná, kdo bude vašemu spolku držet pěsti, aby ze soutěží vznikly zajímavé a jedinečné kousky. – povzbudivě na slečnu pohlédne, ale pak se zatváří poněkud záludně – Probraly jsme vaše začátky, zastavily se u spojení s Chryzantémou, ale ještě jsme si neřekly, na který svůj návrh či návrhy jste nejvíce pyšná. Jste schopná pochlubit se se svou TOP 3 vlastní výroby?
Christina Elizabeth Stark: Hmmm… Těžká otázka… Ale mám takové. – začne listovat katalogem – Jsem samozřejmě vždy hrdá na to, co se na PU dostane, ale s tím, jak přicházejí nové a nové kusy, jsou pokaždé noví favoriti. Co ale zůstává a přetrvává už skoro dva roky, jsou Tardis šaty.
Tyto jsem tvořila v rámci kolekce do eseje z Kouzelnické návrhařiny, ale až letos jsem je předělala do takové podoby, že mohou být i mezi lidmi.
Dále jsem velmi hrdá na tyto červené slavnostní, tuším, že jsou u Borgina.
A do třetice bych vybrala asi mé poslední, co jsem dělala v tematice patronů (měly být na Halloweena na pultech, ale asi přijdou později). Zkusila jsem nový styl stínování a výsledek mě velice potěšil.
Ale jak říkám – téměř všechny věci (až na výjimky, i ty jsou… – zasměje se –) jsou pro mě úspěch a jsem na ně hrdá.

Rozhodně je být na co pyšná! – usměje se a kochá se tvorbou – Chtěla jsem se zeptat na návrhářský vzor, ale myslím, že z předchozích odpovědí je to více než jasné. Tak se zeptám trochu z jiného soudku. Máte možnost spolupracovat s hotovými návrháři, ale i s těmi, co teprve začínají. Vidíte v některých opravdový potenciál? Vidíte v nich třeba i sama sebe v začátcích?
Christina Elizabeth Stark: No těžko říci, málokdo se do toho opravdu ponořil a aktivně maluje… Z úplných začátečníků (tedy nikdy s grafikou nepracovali) jsem docela nadšená z naší nejnovější slečny, Ivy Emersonové. Možná se jí nezadařilo ještě protlačit kousky na pulty, ale dosavadní kusy byly na start opravdu supr! Samozřejmě stále se nestačím divit nad prací slečny Čuuči, ale ta to přece jenom chvilku už dělá. No a kdyby se tomu více věnovala taková Cass a Newi… Ty mají také velký potenciál!

Budeme všem slečnám a třeba i pánům držet palce, aby se jim zadařilo a bavilo je to. – usměje se – Znáte i vy něco jako „tvůrčí blok“? Co vás naopak dokáže do práce „nakopnout“?
Christina Elizabeth Stark: Tvůrčí blok.. Ach ano, někdy je ta nechuť tak veliká, že by se dala krájet. Já osobně to prostě nepokouším. Naštěstí jsem byla dostatečně moudrá a nešla jsem se uměleckému směru věnovat i profesionálně, pořád je to jen můj koníček, a tak když není nálada a nahrne se ve mně odpor k čemukoliv, jednoduše to nedělám a odsunu to na později. Navíc pokud ještě jako bonus máte pocit, že práce nemá smysl… Ideální blok je na světě. K tvoření mě dokáže zpět dokonale nakopnout inspirace a motivace (a taky stres, ale to samo není ono). Když mě nadchne téma soutěže, jsem schopná vše odložit a jít ji dělat (např. Ročenky od madam Veronicy), když vím, že je to soutěž k vyučujícímu, který to ocení, napíše mi krásné hodnocení, hodí potenciální archiv – o to víc mě láká soutěž udělat a s tím jde ruku v ruce i kreativita. Naopak monotónnost (opakující se zadání, něco namalovat xkrát stejné) a třeba špatná nálada tomu naopak moc nepřidávají. Aktuálně je pro mě největším „nakopávačem“ právě archiv.

To bylo moudré rozhodnutí. Často člověk na svůj koníček zanevře, protože se mu stal pracovní rutinou. Ale na druhou stranu někoho díky tomu práce baví. – směje se – Nezbývá mi než s vámi souhlasit. Teď si trochu odpočiňme… budou Vánoce, těšíte se na toto období? – posilní se horkou čokoládou a zasní se do cinkání rolniček –
Christina Elizabeth Stark: No ba, madam! Miluju Vánoce! – doširoka se usměje – S tchyní děláme každý rok společně věnce, zdobíme dům, každá něco napeče… Mudla, pravda, Vánoce moc nemusí. – směje se – Ale já zvládnu šílet za nás oba. Jen těch povinností ve školách většinou přibude… Letos jsem se dokonce upsala na KOZU, tak asi budou svátky mírně v presu.

Tak to u vás musí být na Vánoce super, máte i vlastního Grinche! – směje se – Mně se moc líbí nazdobené domy a byty jako v amerických filmech, ale ještě jsem se na nic tak extravagantního nezmohla… vždy jen takový ten základ. – pokrčí rameny – A co pohádky? Máte své favority?
Christina Elizabeth Stark: Každý rok musím vidět Ukradené Vánoce, Sám doma 1 a 2, Grinche, oblíbené vánoční speciály z Doctora Who a pak všechny možné české pohádky, co bývají v televizi (S čerty nejsou žerty je má oblíbená). Normálně televizi nesleduju, ale na Vánoce je to jakýsi zvyk.

Vidím, že máte ráda vánoční klasiku. – usměje se – Ve svém infu se chlubíte náklonností ke kávě, kterou prý vaříte jako profesionál… mohla byste se o této kávové magii trochu rozpovídat? Třeba i přiložit nějakou fotodokumentaci, recept na nejlepší kávu a tak? Přeci jen, na naší škole je mnoho lidí, kteří se tváří, že kávu milují, tak by se u vás mohli třeba i něčím inspirovat. – usměje se –
Christina Elizabeth Stark: Tohle je taková záludná informace, mohu vám totiž na toto odpovědět ano i ne. Merlinžel nejsem barista, takže vám nějakou supr delikátní přípravu neprozradím – myslím si, že vařím kávu stejně obstojně jako většina konzumentů. Proč se ale označuji za profesionála, je z důvodu mého mudlovského akademického titulu a vzdělání. Jsem totiž kávový odborník z trochu jiné strany – já kávu studuji. Mým zaměřením jsou hlavně změny v chemickém složení během vaření, skladování, pražení, a to jak v kávě, tak samotném nápoji. Je zde opravdu mnoho věcí ke zkoumání, v kávě (jakožto nápoji) totiž záleží na mnoha faktorech, a to vše se dá zkoumat a měřit.
A pokud bych měla přeci jen uspokojit vaše mlsné jazýčky a unavené hlavy, doporučuji přípravu přes Vacu pot. Tato příprava není zrovna známá, ale káva z tohoto přístroje je jedinečná. Zas něco jiného! Snadno se dají upravovat poměry (pro ty, co mají raději silnější kávu) a zároveň to nijak zvlášť neovlivní průběh přípravy. Příprava se trochu liší v každé příručce, nicméně takto to připravují baristi z Doubleshotu: odkaz.

Ach, už rozumím, jak jste to myslela. Musím říct, že je to vážně zajímavý pohled na kávu, ale děkuji za něj, člověk se vždy rád poučí. Myslím, že je tak akorát čas náš rozhovor ukončit. Je něco, co byste chtěla našim čtenářům vzkázat?
Christina Elizabeth Stark: Děkuji za rozhovor, madam. – usměje se – Chtěla bych čtenářům a všem pravidelným obdivovatelům naší Chryzantémy vzkázat hlavně velké díky! Hradní návrhařina žije hlavně díky vám, kouzelníkům, kteří ty naše prdlé nápady nosí. Díky tomu máme pak motivaci dělat i něco dál. Takže díky moc! Rozhodně budeme pokračovat.

– rozesměje se nad slečninou definicí jejich tvorby – Já myslím, že dokud tam budou takto talentovaní návrháři a lidé budou potřebovat utrácet za hadříky, motivace bude! Moc vám děkuji za příjemný rozhovor. Rozhodně se těším na další setkání s vámi. – usměje se, přišoupne ke slečně Christině horkou čokoládu a začne si balit své novinářské náčiní –
Christina Elizabeth Stark: I já děkuji! Taktéž se budu těšit na další setkání.

Myslím, že se mnou všichni souhlasíte, že je slečna Christina nesmírně zajímavou osůbkou našeho hradu, a já doufám, že nás svou přítomností a umem bude ještě dlouho dělat šťastnými… a chudými.

Pro Denní věštec
Lilien Emity Watfar