Grace Annabeth Reatcher: „Zas to spolu poriadne roztočíme a ukážeme hradu, zač je toho loket!“

Denní věštec: Madam Grace, přeji vám kouzelný večer. – usměje se na profesorku – Jsem moc ráda, že se můžeme setkat. Poslední dny je na hradě rušno – konec roku, nováčci, pomalu se ale taky blíží začátek roku dalšího. Jak prožíváte dění posledních pár dní? Byla jste se vůbec podívat na závěrečné slavnosti? Užíváte si plnými doušky prázdniny? – připraví si čistý pergamen –

Grace Annabeth Reatcher: Krásny večer aj vám! – usmeje sa a usrkne si z čaju – Skutočne je posledné dni rušno a tak to vyzerá aj so mnou. V posledných dňoch sa snažím byť jednou nohou u muklov a jednou nohou aj na hrade. Na slávnosti som bola, predsa moja prirodzená zvedavosť by mi to inak neodpustila! – zasmeje sa – Na slávnosť chodím každý rok, je to krásne ukončenie roka, ktoré si jednoducho nemôžem nechať ujsť. Jedine tie prázdniny si až tak neužívam. Skôr sa snažím pracovať naplno a využiť maximum svojho času.

– přikyvuje – Fialový hábit jste si oblékla teprve před půl rokem. Máte za sebou tedy první školní rok v roli profesorky. A úspěšně! Gratuluji. – třese jí pravicí – Co vás zatím na této nové roli baví nejvíce? Zalíbilo se vám být „váženou hradní autoritou“ a stihla jste se vůbec už pořádně rozkoukat?

Grace Annabeth Reatcher: Uf, no je to tak a teda vašej chvály si veľmi cením a ďakujem za ňu! – dojato sa usmeje a potrasie si pravicou – Ak sa tak zamyslím, vo všeobecnosti ma baví učiť. Rada čítam úlohy študentov, niekedy sa zasmejem, inokedy sledujem tú krásnu prepracovanosť. To je asi teda to gro, ktoré je pre mňa hlavné. K „váženej hradnej autorite“ – so smiechom naznačí uvodzovky do vzduchu – by som sa asi moc nehlásila. Až doteraz si neviem zvyknúť na to vykanie a teda priznanie si – áno, Grace, už si skutočne stará. – uchechtne sa a žmurkne na slečnu – Určite som si preliezla celý hrad, ale verím, že nejaký ten kútik mi je stále záhadou.

Takže raději nemám uvažovat o fialové, abych se necítila ještě víc stará? – vykulí oči a přepočítává své šediny –Každopádně ono přihlásit se na konkurz, to chce nejenom odvahu, kreativní nápady, ale taky i pádný důvod. Na profesorský post jste šla určitě s nějakým očekáváním. Splnilo se vaše představy do puntíku? A překvapilo vás to třeba v něčem? – pousměje se –

Grace Annabeth Reatcher: Ale kdeže! Aj keď… – potmehúdsky sa usmeje – Ono vrásky na tvári nás trošku presvedčia o niečom inom. – zamyslí sa – Asi som ich toľko nemala. Ale teda očakávala som, že aspoň jeden študent si ku mne sadne a aspoň ten jeden študent predmet aj dokončí so slovami: „Hm, nebol to zbytočne vyhodený galeón.“ To sa splnilo a teda v obrovskom merítku, nakoľko môžem byť po právu hrdá na absolventov Pokladničení a Tajov času. – usmeje sa – A čo ma prekvapilo, určite ten počet záujemcov. Krásne úlohy, prepracované a pozitívne ohlasy. To jednoducho zahreje pri srdci.

Vy mi krásně nahráváte na další otázku. Na bedra jste si naložila rovnou dva předměty – to podle mě nebývá typické u nových a mladších profesorů. – přemýšlí – Jestli jste měla šikovné studenty, na to už se ani ptát nemusím, to už jste nám naznačila. Nebylo toho na vás moc? Neměla jste strach, že něco pokazíte, uděláte chybu nebo třeba své studenty zklamete? – podívá se na madam –

Grace Annabeth Reatcher: Myslím, že tie dva predmety boli akurát. K tomu som mala aj jeden seminár, ale tak dúfam, že ich časom pribudne viac. – žmurkne – Strach som určite mala, a aby som to ľudovo povedala, inšpektor výuky zo mňa musel mať hlavu ako melón, tak isto aj iní kolegovia. Preto keď som si nebola istá, jednoducho som sa spýtala. U študentov tento strach pretrvával až do záverečnej eseje, kedy mi prichádzali pozitívne ohlasy. A ak teda môžem, chcela by som sa im všetkým ešte raz veľmi poďakovať za odvedenú prácu počas roka. – usmeje sa –

Ale! Zeptat se je to nejlepší, co člověk může udělat. – přikyvuje a potichu se těší na potenciální semináře a předměty – Většina z nás si vás pamatuje jako strážkyni havraspárských financí. Co vám tento post dal a využíváte něco ze svých zkušeností a schopností i teď jako profesor? – zasměje se – A přiznejte se! Jste duší šetřílek, nebo jste se taky účastnila těch velkolepých nákupů v butiku NiT? – prohlíží si, co má madam na sobě –

Grace Annabeth Reatcher: Že som tieto otázky mohla čakať! – zarehoce sa – Pokladník mi dal disciplínu a lepšie hospodárenie s financiami. Viem už odhadnúť, čo je jednoducho predražené, čo sa zas oplatí a čo by v budúcnosti mohlo mať dobrú cenu. Niečo zo svojej pokladníckej praxe využívam aj vo výkladoch, no nemôžem predsa študentom prezradiť havraspárské know-how! – mrkne – Momentálne som rojko, ktorý sníva o vlastnom baráku a poctivo na neho šetrí… Napriek tomu som sa samozrejme zúčastnila veľkolepého masového pretláčania v butiku s jasným rozpočtom.

S jasným rozpočtem? – pobaveně se uculí – Když se na ten post profesora dívám kolem dokola, je tam docela dost povinností a jiných starostí, než má právě student, máte chuť se ještě vůbec dál vzdělávat? Zapsat si třeba nějaké zkoušky nebo semináře?

Grace Annabeth Reatcher: Rozpočet bol slečna Aya s metlou v ruke za mojim chrbtom. – zasmeje sa – Ale bavíme sa asi o desiatich galeónoch. Na ďalšie vzdelanie určite chuť mám. O tom svedčia aj moje dva, zatiaľ dva, tituly. Taktiež som mala tento rok zapísané skúšky CKÚ a rada by som v budúcnosti zložila aj skúšku KOZA. U seminárov si zas niekedy odpočiniem od úloh a zas sa vrátim na moment do študentských lavíc. Je to relax.

A nyní k žhavé novince, která se k nám donesla teprve před pár dny! Jak říkám, fialovou nenosíte dlouho, a rovnou si k tomu přiberete funkci kolejního? To trochu zní, jako bych popisovala dobrodruha a workoholika! – zazubí se – Jednoduchá otázka: Proč? Co vás k tomu motivovalo? A těšíte se na práci s havrany?

Grace Annabeth Reatcher: – so smiechom prikývne – Je to určite veľký krok a teda v tej fialovej som skutočne len krátko. Mojou motiváciou bol smútok. Smútok za fakultou a teda za veselým džavotom vo fakultnej miestnosti. Aj keď som ho ako študentka sledovala skôr len z boku. – prizná – Určite sa na prácu s havranmi veľmi teším! Zas to spolu poriadne roztočíme a ukážeme hradu, zač je toho loket!

Smutek, tomu rozumím. – přikyvuje a napije se čaje –Každopádně mám dojem, že tohle není vyloženě rozhodnutí, které uděláte ze dne na den. Jak dlouho vám trvalo se rozhoupat, než jste se na konkurz přihlásila? Nebo to byl snad váš studentský sen, cíl a prostě si za ním jdete? Máte nějaké pochyby, že jste se třeba rozhodla špatně? – pohlédne na madam –

Grace Annabeth Reatcher: Ešte za svojich študentských liet som o tom moc nepremýšľala. Mojim hlavným snom bol profesorský hábit. Zo začiatku, čo som nastúpila, a že je tomu pár dní, som sa mierne bála. Hovorila som si, či som urobila dobre a teda či to všetko zvládnem. Pochybnosti ma prešli vďaka havranom, ktorí ma nielenže krásne uvítali, ale aj prejavili plno podpory. – následne sa zamyslí a začne rátať na prstoch – Mám pocit, že som podala prihlášku hneď v prvý deň, alebo prvý týždeň konkurzu. Bohužiaľ, presný dátum z hlavy neviem.

Tak podpora do začátku je určitě to nejdůležitější. – usměje se – Máte třeba už i nějaké konkrétní plány, kam s kolejí směřovat a co chcete změnit?

Grace Annabeth Reatcher: Určite by som chcela havranov nenásilnou formou, nie som predsa tyran, prebrať k životu. Ale viac nemôžem prezradiť, nakoľko by mi potom v kolejke dali! – zasmeje sa –

– musí se zasmát – Sama jste zažila pár kolejních ředitelů, máte spoustu kolegů, inspirujících duší okolo sebe, máte nějaký vzor? Nebo chcete být prostě svá a jedinečná a vnést do pozice něco nového? – bere si nový pergamen –

Grace Annabeth Reatcher: – zamyslí sa – Určite moji kolegovia a predchodcovia odviedli kopu práce. Ale napriek tomu by som bola rada svoja. Viete, aby si po mojom odchode v ďalekej budúcnosti mohol Havraspár povedať: „Jo, takto to fungovalo za Grace a fungovalo to dobre.“ Nejaké novoty určite prinesiem, tradície zachovám a uvidíme, čo všetko ešte príde.

– přikyvuje – Taky by mě zajímalo. Tím, že jste mladinká fialová, všechny v koleji nejspíš znáte a oni vás. Budou vás brát jako autoritu? Nebo je třeba, aby kolejní vůbec byl autoritou, a myslíte, že je naopak výhoda, že k nim máte blíž a bude tam ten vztah spíš víc připomínat přátelství? Nespatřujete v tom spíš nevýhodu než výhodu? – přemýšlí –

Grace Annabeth Reatcher: Ono je to práve tá výhoda v nevýhode. Na jednej strane nechcem, aby som pre nich bola nejaký strašiak. Budem rada, ak sa na mňa budú môcť s dôverou obrátiť s hocakým problémom. Na strane druhej ale sú určité mantinely, ktoré mám a za ktoré, dúfam, nikdy neprejdú. Ale ako poznám Havraspár a havranov, sú to úžasní ľudia, a verím, že všetko bude v najlepšom poriadku.

Jde vidět, že v ně máte velkou důvěru. – uculí se – Tak, a na hradě máme zase nováčky. – přemýšlí, kam ten čas utíká – Osobně si myslím, že každý se hodí do jiné koleje a že každá vyniká v něčem jiném, ovšem v čem je ta vaše unikátní? Pro koho je Havraspár jako dělaný? Máte jedinečnou příležitost udělat Havraspáru reklamu a třeba tak rozhoupat ještě nerozhodnuté budoucí naděje. Přece jenom jich letos dostanete nejvíce!

Grace Annabeth Reatcher: Ach! V tomto som nikdy nebola dobrá, ale teda nech sa za mňa Havraspár nehanbí. Havr ako taký je priateľský, nápomocný a nováčikovia sa môžu tešiť príjemnému prostrediu. To je samozrejme aj u iných, no každopádne máme skvelých havranov, ktorí sa na nich tešia a zároveň pripravujú rôzne aktivity. Myslím, že Havraspár je pre každého. Hanblivého či ukecaného, tvorivého aj bez nápadu. Každý si tam nájde svoj kútik záujmu a určite aj voľné miesto u krbu s poriadnou dávkou čokolády!

– usměje se – A ať to zakončíme nějakou zajímavou otázkou. Pár let zpátky jste se účastnila hradní B4, tehdy to bylo celé takové kontroverzní, pokud si matně vybavuji. – hledá správný šuplík v paměti – Myslíte si, že by se tyto akce měly konat častěji? Přece jenom, Sedmiboj tu byl naposledy v Létě 2018 a B4 v Létě 2020 – to už je relativně dávno. – přemýšlí – Jaký je váš úplně nejzajímavější zážitek z hradu?

Grace Annabeth Reatcher: Možno áno, možno nie. Záležalo by na odstránení pár múch, ktoré sa diali pri poslednom raze, ale inak som plne za. Predsa, aspoň sa fakulty môžu trochu predbiehať a predviesť. – zhovievavo sa usmeje – Povedala by som, že teraz prežívam jeden zaujímavý zážitok za druhým, ale taká topka… hm… možno prechod na profesora? Kedy som po prvýkrát narazila čumákom o dvere fakultnej miestnosti a rozmýšľala, čo sa to deje? – zasmeje sa –

Tak snad tady ještě mnohé zajímavé zažijete. – zvedne se od stolečku a usměje se – Děkuji, že jste si na mě našla čas, a nezbývá mi už nic jiného než vám jménem celé redakce popřát hodně štěstí nejenom v nové funkci a ať vám studenti dělají jenom radost.

Grace Annabeth Reatcher: – dopije čaj a s úsmevom sa tiež postaví – Ďakujem za krásne prianie a čitateľom prajem príjemné čítanie!

Pro Denní věštec
Amanda Wright