Pražský seznamovací sraz březen 2023

Pravděpodobně nikoho neminulo vypsání seznamovacího výjezdního semináře v Praze – a koho náhodou ano, určitě o něm zaslechl, když se hradem šeptalo, že se na něj přihlásilo až 35 kouzelníků a čarodějek. Tak veliká účast je téměř rekordní! Jak takový sraz probíhal a kdo nakonec opravdu dorazil? Čtěte zde!

V sobotu 11. 3. 2023 se uskutečnil velký seznamovací výjezdní seminář v Praze. Organizaci měl pod palcem nebelvírský kolejní duch Martin Matýsek, který má s organizací srazů již mnoho zkušeností a na kvalitě srazu se to samozřejmě pozitivně projevilo. Než se pustíme do vypravování všeho skvělého, co se na sraze stalo, podívejme se, kdo všechno se srazu zúčastnil, ať již od začátku, či se připojil v průběhu.

Účastníci srazu: Andrea Samonnlová, Angela QuickBow, Annya Liddle, Anseiola Jasmis Rawenclav, Any Dawson, Ashley Watfar, Aya Watanabe, Barbara Arianne Lecter, Brianag Mac Coileáin, Čuuči Taygeta, David Charles Lewis, David Lopez, Esperanza Milagrosa, Gita Hrdličková, Hayley Moon, Keša z Borové, Malroj Pitrakrus, Martin Matýsek, Michael Jones, Mintaka Orionis, Mira Jay Michaels, NaSaŠí Jackson, Nimrandir Elénére, Rhea De Morgan, Saiph Lacaille, Suzzy Blackwood, Tarabas Orionis, Tiana Ramero, Uhnilti Orionis, Valerie Madeleine Leau, Wenndys Nazhl a pár skřítků a skřítek.

Začátek srazu byl naplánován na 10:00, a jak bývá tradicí na většině srazů, scházelo se „pod koněm“. I mimopražští kouzelníci a čarodějky na místo srazu bez problémů trefili. Každý při příchodu dostal od Matýska jmenovku, abychom se lépe seznámili a poznali, což bylo koneckonců účelem srazu. Jmenovka byla odlepovací, a tak vás ostatní poznali jak na procházce, kde zdobila hábity, tak i v čajovně, kdy hábity visely na věšáku a jmenovky tak pro změnu zdobily košile. Jmenovky byly výborný nápad, a hlavně byly i krásně tematické, to se organizátorovi opravdu povedlo. 

Poté, co jsme se všichni pod koněm sešli, rozdali si jmenovky a při čekání na opozdilce si stihli i popovídat, bylo rozhodnuto, že se přesuneme na nedaleké vlakové nádraží, kde přivítáme nejvzácnější návštěvu srazu – pana ředitele. Jak to tak ale bývá, na dobré věci se musí počkat, a tak nás čekala pověstná bradavická čvrthodinka jedna-a-půlhodinka. Tu jsme ale krásně vyplnili opět společným povídáním a poznáváním se a později i Matýskovým kvízem, který prověřil naše znalosti v oblasti mudlovského zeměpisu. Fantovu kavárnu na Hlavním nádraží, kde jsme čekali, totiž zdobí několik erbů měst, které dříve měly přímé vlakové spojení s Prahou, pamatuji-li si Matýskův výklad dobře. Kromě erbu Starého Města pražského a Říma jsme na první dobrou nepoznali nic (dokonce ani madam Keša, jež na našem hradě zeměpis vyučuje, nás nezachránila!), ale s nápovědami se nám vcelku dařilo, zvláště pak panu Davidu Lopezovi, který si pozoruhodnými metodami odvodil názvy hned několika měst. O nějakou chvíli později pak už dorazil nejočekávanější účastník srazu a slunce naše nejjasnější – pan Nimrandir Elénére. S ním byla parta kouzelníků a čarodějek kompletní a mohla se vydat směr oběd, což jedinci, kteří podcenili snídani, uvítali.

Při cestě na oběd jsme měli v jednu chvíli krásný výhled na Prahu, ale pohled na Národní divadlo, Pražský hrad ani Prašnou bránu nikdo moc neocenil, protože pokud zrovna kvůli silnému větru neměl vlasy v obličeji, tak mu byla taková zima, že chtěl být co nejdřív někde uvnitř v teple, a tak ani nepostřehl, že má před sebou takový výhled. Počasí se tedy ze začátku moc nevyvedlo, ale těžko to můžeme organizátorovi vyčítat, to je prý vysoká magie i na pana ředitele, počasí se jen tak nedá. Před chladným větrem jsme se ale brzy schovali do restaurace, která byla opravdu dobrá. Mudlovští kuchaři se předvedli a silně konkurovali našim hradním skřítkům a jejich delikatesám, které podávají o závěrečné slavnosti. Posilněni dobrým obědem jsme se rozhodli navštívit z mudlovských krajin náš hrad a trochu pročistit jezero. Ani lektvar síly nebyl potřeba, jak nás dobrý oběd posilnil, a rychle jsme vytáhli kus dřeva, ze kterého měla největší radost Aya, jež na „toho zpropadeného magíka za vytažení něčeho z jezera čekala 16 školních let, já ho snad nikdy nezískám, to je jenom hrozný“. Každý si ze srazu odnesl to své a každého tam potěšilo něco jiného, ale že to bude pro někoho kus dřeva z jezera, to asi organizátor nečekal. Po vytažení toho slavného kusu dřeva jsme ještě nějakou dobu pobyli v restauraci a vedli všemožné konverzace. Například madam Esperanza rozmlouvala s panem ředitelem o magících a on se zmínil, že lze za nějakého magíka získat vedle akademické čapky s fialovým střapcem i „čapku s červeným střapcem, koukám tady na to, má ji z hradu 9 lidí“. To celý stůl velmi překvapilo a všichni přísedící si vyměnili udivené pohledy. Ty se brzy proměnily v upřímný a hlasitý smích, jelikož pan ředitel zjistil, že „aha, tak těch 9 lidí jsem já“.

Po obědě v restauraci následoval přesun do čajovny, kde jsme pobyli až do konce srazu. U výborného čaje jsme si zahráli další Matýskův kvíz, tentokrát již plánovaný, a dokonce i kouzelnický. Přestože se týkal našeho světa, respektive světa našeho někdejšího předka Harryho, několik otázek jsme nevěděli. No schválně, vy byste věděli, kolik se celkem využilo krabiček s hůlkami na natočení scény v Ollivanderově krámku nebo kolik sov si zahrálo Hedviku? My jsme to tedy nevěděli, ale přesto jsme se u kvízu pobavili, a nejenže ho Matýsek hezky připravil, ale každému týmu na konci dal i sladkou odměnou. Týmy byly čtyři – Fialky (Anseiola Jasmis Rawenclav, Keša z Borové), Žlutá síla (Brianag Mac Coileáin, Čuuči Taygeta, Esperanza Milagrosa, Malroj Pitrakrus), Balbala (Annya Liddle, Ashley Watfar, Barbara Arianne Lecter, Nimrandir Elénére, Suzzy Blackwood) a Kolejní souznění (Angela QuickBow, Any Dawson, Aya Watanabe, Rhea De Morgan, Saiph Lacaille, Valerie Madeleine Leau). Nejúspěšnějším se ukázal být modro-zelený tým Kolejní souznění, který získal 16 bodů. Těsně za ním se držel tým Balbala a pak následovala Žlutá síla a Fialky. Po potterovském kvízu se o zábavu postaral pan Nimrandir, který si pro nás připravil kvíz o našem hradě. Byla to zajímavá tipovačka, kde jsme se snažili uhodnout všemožné statistiky za předešlý měsíc, například počet galeonů utracených na Příčné ulici za opravu oděvů či změny účesů a kolik bylo uděleno magíků nebo bonusových bodů. Spousta statistik nás překvapila a panu řediteli i touto cestou děkujeme za tak zajímavý a přínosný kvíz. Po dvou kvízech naše mozky ale byly tak zavařené, že jsme uvítali volnou zábavu.

Povídali jsme si a smáli se až do večera. Sraz jsme ukončili stejně, jako jsme ho začali – taháním z jezera. Tentokrát ale šlo o žaberník. Jaká náhoda! Vytáhnout se jej podařilo a bylo skutečně zajímavé domlouvat se na vytahování žaberníku z jezera v čajovně. Mudlové naštěstí poblíž nebyli, jinak si asi dovedete představit jejich překvapené obličeje, zaslechli-li by naši konverzaci. Ke konci večera, než jsme se i my, poslední účastníci srazu, rozlétli do svých domovů, jsme každý obdrželi rozkošné tetování od ještě rozkošnější nebelvírské skřítky. A jelikož se nám na sraze za celou dobu nepodařilo pořídit si společnou fotku (nezvládl by to ani pan Paštička, bylo to opravdu náročné!), a kdyby náhodou ano, půlka osazenstva by si stejně nepřála zdobit listy Denního věštce svým úsměvem, tak se, čtenáři, musíte spokojit s fotografií našich rukou vyzdobených kouzelným tetováním.

(pro lepší zobrazení klepněte na fotku hůlkou)

Seznamovací sraz se opravdu vydařil a věřím, že stejně jako já, i ostatní účastníci z něj odjížděli s úsměvem na tváři. Děkujeme Matýskovi za bezchybnou organizaci srazu od začátku do konce a možnost se po nějaké době opět s některými kouzelníky a čarodějkami vidět. A v neposlední řadě klobouk dolů, tolik kouzelníků a čarodějek se už dlouhou dobu u mudlů nepotkalo, nepočítáme-li náš tradiční letní výjezdní seminář. 

Pro Denní věštec
Aya Watanabe