Vánoce se pomalu blíží, a ještě předtím, než bude mít každý z nás práce až nad hlavu, bylo by milé zabloudit spolu s tímto článkem do různých koutů světa a připomenout si (a také se možná dozvědět), kdo všechno nám může vánoční dárky pod stromeček doručit.
V každé části naší úžasné modré planety je možné narazit na jinou víru, a tím pádem také na jinou magickou bytost. Je skoro až neskutečné, že jich máme kolem sebe tolik a každá z nich v sobě nese kousek ducha Vánoc.
SANTA CLAUS
Začal bych asi tím nejznámějším, nejedná se o nikoho jiného než o Santu Clause. Pro někoho z vás možná duch Vánoc a pro jiného zase jen a pouze postava, kterou potkává v rámci domovní výzdoby všude, kam se podívá.
Santa Claus, nebo také svatý Mikuláš, je inspirován skutečnou postavou – biskupem, který žil v čtvrtém století v Myře. Pokud by náhodou někdo nevěděl, kde se Myra nachází, tak může zapíchnout svůj prst na mapě do Turecka.
Další předlohou k dnešní podobě Santa Clause tak, jak ho známe, byl Sinterklaas. Tuto legendu a příběhy o něm do Ameriky přivezli Holanďané, a tím dali vzniknout podobě postaršího pána s pupkem.
A tak každý z nás zná Santa Clause, v červeném obleku a s vousem sněhově bílým, který našel své zázemí na Severním pólu. Zde se stará o své soby a s pomocí skřítků celý rok vyrábí dárky pro hodné děti, které musí následně během jednoho krátkého večera doručit na svých legendárních sáních.
JEŽÍŠEK
Přesuneme se od Santy k další, pro nás dobře známé osobnosti vánoční mytologie, a tou je samozřejmě Ježíšek.
Toto jméno je spojováno se samotným Ježíšem Kristem, který se narodil dle křesťanů právě na Boží hod.
Díky němu také tyto mimořádně kouzelné dny slavíme. Podle biblických příběhů naši předkové nosili dary pro malého Ježíška v jeslích. O této události nám vypráví i nespočet koled, které nám již nyní určitě hrají v hlavě.
Tato tradice se rozšířila v 16. století, v dobách protestantské reformace. Martin Luther tehdy podporoval myšlenku toho, že nám nosí dárky právě Kristus, aby byla odstraněna závislost na svatém Mikuláši.
V českých zemích nám nosí Ježíšek dárky na Štědrý den a jejich doručení signalizuje zazvoněním zvonku.
Na rozdíl od jeho kolegy, kterého jsem popsal výše, nemá Ježíšek určitou danou podobu. Díky tomu může také pracovat dětská fantazie.
Děti i dospělí také často píší dopis Ježíškovi, který následně schovají za okno, aby bylo jasné, co si vlastně přejí najít za dárky pod vánočním stromečkem.
DĚDA MRÁZ A SNĚHURKA
Z našich končin bych se nyní rád přesunul do Ruska a představil Vám další vánoční postavu, kterou je děda Mráz.
Na rozdíl od svých předchůdců nosí tento muž dárky až na Silvestra – to aby se odlišil od západních křesťanských směrů. Zmínky o něm nalezneme ovšem již v době předkřesťanské, zde byl spojován se zimním slunovratem.
Dědu Mráze si můžeme představit podobně jako Santu Clause, ovšem asi takového, správně řečeno, méně vyžehleného. Na rozdíl od Santy ovšem roznáší své dary pěšky nebo na sáních, které táhnou koně.
Jeho pomocnicí je Sněhurka, která je někdy považována za jeho vnučku, někdy opravdu jen a pouze za pomocnou sílu při roznášení darů. Tato postava se začala objevovat díky inspiraci oblíbenými pohádkami.
Také je zajímavé, že magická postava Dědy Mráze má od roku 1998 ustanoveno své oficiální sídlo v Ruském městě s názvem Velký Usťug a narozeniny slaví 18. listopadu, kdy dorazí do této části země první mrazíky.
V Rusku ještě chvilku zůstaneme a podíváme se i na pomocnici dědy Mráze, a to na samotnou Sněhurku, kterou můžeme znát také pod názvem Sněguročka.
V Sovětském svazu se stala tato postava oficiálním symbolem Vánoc ve dvacátém století, když byla označena za vnučku samotného dědy Mráze, kterému pomáhá při tom nejnáročnějším dni v roce.
Představujeme si ji jako mladou ženu s bledou tváří a se světlými vlasy, oblečenou do modro-bílých šatů a dlouhého kabátu s huňatým límcem.
Díky této mladé dívce si můžeme ducha Vánoc představit alespoň o malinko lépe, a ač ji můžeme někdy vidět vyobrazenou jako malou holčičku, tak se ve většině případů jedná o dívku ve věku přibližně patnácti let.
JULTOMTEN
Švihneme hůlkou a pomocí kouzla se přemístíme z Ruska až do Švédska.
Zde se náš nositel darů o poznání liší. Jedná se o takzvaného Jultomtena.
Tento tvor je představitelem moderního pojetí Vánoc a jeho historie sahá do skandinávských tradic.
Jeho dřívější podoba je přirovnávaná ke gnómům, u kterých se věří, že v dávných dobách chránili farmy a hospodářství obecně. V červených čapkách se starali o domácnost a lidé jim jako poděkování nechávali o Vánocích přede dveřmi misku s kaší.
Jultomten je často také spojován s tradičním kozlem vánočním.
Dnes již ilustrace ztvárňují tohoto tvora podobně jako již zmiňovaného Santa Clause.
Na rozdíl od svých „bratrů“, kteří zanechávají dary přímo pod stromem u rodinného krbu, Jultomten předává zabalené balíčky přímo do rukou.
OLENTZERO A MARI DOMINGI
Nebylo té zimy už malinko dost? Přesuneme se nyní do Španělska, kde představuje vánoční tradici takzvaný Olentzero.
Na tohoto tvora můžeme narazit při tradičních oslavách v Baskicku, pochází právě z baskické mytologie.
V dávných dobách byl Olentzero představován jako obr z břehů Pyrenejí, ale postupem času a také s příchodem křesťanství byla jeho podoba takzvaně zjemněna a nyní si tohoto pána můžeme představit jako milého uhlíře, který na Štědrý den sestoupí z nebes, aby předal dětem své ručně vyrobené dary.
Lidé v Baskicku oslavují jeho příchod často s nachystaným jídlem a pitím, aby po nasycení mohl pokračovat ve své cestě.
I zde děti píší dopisy s návrhy na dárky a podobně jako děda Mráz cestuje se společnicí. Jedná se o Mari Domingi, která je jeho věrnou ženou.
A aby ani druhá žena našeho článku nebyla zanedbána, tak si povíme něco i o samotné Mari Domingi.
Legenda o této postavě je relativně nová – vznikla díky písním, které měly za úkol ještě o něco více zmírnit povahu samotného Olentzera.
Mari je velmi často ztvárněna jako pastýřka či farmářka, která se obléká do tradičního baskického kroje a vlasy si zakrývá šátkem.
Mužská část tohoto dua je spojována s uhlím, zatímco žena symbolizuje spojení s půdou a tradicemi.
Během oslav a občerstvení pro ně připravovaným se často pro Mari Domingi místo tradičního cukroví chystají jablka, jako symbol spojení se samotnou zemí.
HOTEIOŠÓ
Znovu si připravíme svou kouzelnickou hůlku, protože tentokrát se přesuneme až do samotného Japonska, kde Vánočního ducha představuje Hoteiošó.
Tento chlapík je často spojovaný s Hoteiem, jedním ze sedmi bohů štěstí.
Je představován jako menší muž, který je tak trochu zavalitý. Často se mu přezdívá „Smějící se Buddha“.
Nosí u sebe mohutný pytel plný pokladů, ale také štěstí, které vymění za smůlu.
Postava Hoteiošóa je často důvodem k oslavám a na rozdíl od Santa Clause je jeho pytel plný spíše věcí symbolických.
Spojuje v Japonsku také západní a místní prvky v podobě Vánoc, které jsou v tomto státě o poznání jiné než v ostatních zemích.
Naposledy se pomocí kouzelného proutku vrátíme zpět na hrad.
O mytologických postavách ztvárňujících vánočního ducha bych mohl psát ještě velmi dlouho, ani tak bych se nedostal na konec. Každý máme totiž nějakého svého ducha, v kterého věříme.
Rád se k tomuto tématu vrátím. Do Štědrého dne máme ještě několik týdnů čas a já se opět velice rád znovu ponořím do světové historie.
Pokud jste článek dočetli až sem, děkuji vám za přelouskání mého debutového článku a rozhodně se budu v budoucnu těšit na další.
Pro Denní věštec
Michaell Colwin
Gratuluji k věštecké prvotině! Moc hezký vánoční článek! :)) Nedávno jsem tohle zrovna vysvětlovala havráněti, jak je to s nošením darů u nás a ve světě. A samotnou mě to vždy zajímalo. 🙂