To je vražda, napsala…: Meningitida Epidemica

Pokud do redakce někdo vtrhl jako velká voda, byl to rozhodně náš věštecký benjamínek, tedy slečna Epidemica. Akorát místo toho, aby za sebou zanechala velkou zkázu, zanechala za sebou už po necelém roce možná tak velmi výraznou svéráznou stopu. A je mým potěšením vám dnes náš redakční humorem oplývající mor blíže představit.

Denní věštec: Pěkný večer vám přeji, slečno Týdo, děkuji, že jste si na mne udělala čas. – usměje se – Musím říct, že ten čas neúprosně běží a odmítám věřit, že tu s námi již jste déle než půl roku. Jak se vám na hradě líbí? Už jste se dokázala zabydlet pořádně? – nabídne jí sušenku –

Meningitida Epidemica: – natáhne se po sušence, ale pak si uvědomí, že bude mluvit – Krásný večer, madAmando, půl roku? – přepočítává – Wow! Ani jsem si neuvědomila, že tak dlouho. Líbí se mi tu moc!

Denní věštec: Tak to jsme samozřejmě rádi. – zazubí se – Než se vrhneme k tématu novinařiny. Vy jste slečna mnoha jmen – Rýma, Angína, Epidemie a kdo ví, co jsem kde ještě zaslechla. Takže…. Strašně by mě zajímalo, kde se vzalo vaše jméno, jaký je jeho původ a jaký je jeho význam, prosím vás? – zvídavě kouká na slečnu –

Meningitida Epidemica: – demoluje v ústech zbytky sušenky – No, přiznám se, že nejste první, kdo se na to ptá. – zasměje se – Jsem celkem gamer a hraní počítačových her je kromě Hogu jedna z věcí, díky které jsem hrdým noliferem. Často se mi stávalo, že jsem jako nickname uvedla své mudlovské jméno a hra mi oznámila, že je to vulgární. Tak jsem se naštvala a začala si jako herní jména všude uvádět nemoce. Někde jsem dokonce Amenorhea.

Denní věštec: – vybuchne smíchy – Tak to je výborné! To se ani nedivím, že slyšíte vlastně na všechno. – zapisuje poctivě odpověď – Přesuňme se pomalu k té novinařině. Začneme takovou obecnější otázkou. Když jste na hrad přišla, co bylo to první, co jste si o zdejší novinařině pomyslela? Jaký jste si udělala názor nebo obrázek?

Meningitida Epidemica: Že to hrozně moc chci dělat. Já jsem vždycky chtěla psát, ale v dnešní době je to těžké. Poezie jde celkem do kopru, na knihu nemám vůli a asi ani udržitelný nápad a copywriting mě sice aktuálně živí, ale nebaví. Takže když jsem zjistila, že je tu obří množství talentovaných lidí, kteří píší články, a další množství těch, co je čtou, byla jsem strašně nadšená.

 

Denní věštec: Tak to je moc pěkné – jsem ráda, že jste se v tom našla. A že jste si našla Věštce! – přizná – A když mluvíte o čtenářích, jste taky vášnivý čtenář? Máte nějaké oblíbené typy článků, které vždy rozkliknete nebo snad nějaké, které ze zásady neotvíráte? – vezme si sušenku a zkoumá ji –

Meningitida Epidemica: Uff. To je jako hrozně těžká otázka. Vášnivý čtenář asi nejsem, ale bylo v mém životě mnoho období, kdy jsem byla, a určitě taková období ještě přijdou. Po nuceném čtenářství ke státnicím to ale vypadá na delší pauzu, než jsem čekala. Na Hogu mám články, na které se vyloženě těším, ty se většinou týkají dění na hradě. A pak jsou takové, které mě spíš nezajímají, ale kvůli tematice, nikoli autorovi. To je třeba sport a móda. Ale ze zásady to není. – usměje se a zkoumá madam, jak zkoumá sušenku –

Denní věštec: – pochrupkává sušenku – Takše tachy nejste móóódní nadchenec? – utře si pusu – Vášnivý čtenář sice taky nejste – a děsí mě, že státnice mají stejný vliv na více z nás – ale můžeme na vás prozradit, že se zabýváte i korekturami. – podívá se do poznámek – Vždy jsem to považovala za nejnáročnější úlohu v redakci. Je to opravdu tak těžké, jak to vypadá? A co vás na korektorování baví? – zasměje se – Je i něco, co vás ze srdce štve?

Meningitida Epidemica: – odezírá ze rtů – Je to těžké. To neříkám proto, abych stoupla na ceně. – mrkne na madam – Spíš proto, že hodně často slýchám takové to „ty jsi ten češtinář, pověz mi…“ a já často nevím. A každý se tomu hrozně diví. Jenže ono být výborný korektor znamená léta dřiny, chyb, memorování pravidel a talent stojí někde na začátku. A pak stačí jen být třeba unavený a přehlédnout hrubku. Čtenář ovšem nevidí, kolik jste jich vychytali, všimne si té jedné, co jste tam nechali. – smířeně se usměje – Baví mě na tom ten pocit, že to jakoby čistím – zasměje se – a štve mě, když ta věta nedává smysl a musím to celé buď přepsat, nebo se doptávat. Jednou v článku je to v pohodě, horší je to v každém odstavci.

Denní věštec: Vám už nic ani nepřidám! Mě pak zase seřvete akorát a budete chtít dusit nevinné redaktory hříbkama. – mávne rukou – To jste moc hezky řekla. Ladíte to do finální podoby. Hledáte detaily. – přikývne – Paradoxně stále ve výčtu vašich hobby v rámci novinařiny nekončíme. Strašně by mě zajímalo, kde se vzala vaše záliba tvořit weby? Jste v tomto kreativně technickém směru samouk?

Meningitida Epidemica: Jako ony to jsou v podstatě takový blogísky spíš, web jako takový neumím, ale jinak ano, jsem samouk a baví mě na tom asi nejvíc ten design a pak funkčnost. Asi jde hlavně o to nějak šponovat tu hranici amatérismu – co všechno jde vykouzlit s programy pro laiky. Kamarádovi jsem takhle vytvořila hru v Excelu. A taky je pro mě teda sice relativně nová Canva, ale strašně jsem se v tom našla a hrozně mě to baví.

Denní věštec: Já jsem technicky neschopná, takže pro mě jsou i vaše blogísky weby na vysoké úrovni. – zubí se – A vy umíte i hry? O tom se ještě pobavíme! – značí si a červeně zakroužkuje – Kolem a kolem – když si to teď tak shrneme. Jste kreativní člověk. Je něco, čím kreativitu podněcujete nebo čím ji – krom psaní a tvoření blogísků – ráda podporujete?

Meningitida Epidemica: Díky moc! – vděčně se usměje – Hry jako takové neumím, ale snažím se dělat přesně ty klikačky, co dělám tady a v Corvinovi, a myslím, že časem to třeba posunu ještě o kousek dál, ale ne o moc, mám svoji hranici schopností. – zasměje se – Mám pocit, že spíš kreativita podporuje mě než já ji. Vždycky mě drapne a najednou držím v ruce ukulele nebo flétnu, případně něco sepíšu nebo vytvořím… ale teda ne rukama, na to jsem šílený patlal. Už na základce byly pracovní činnosti utrpení, prakticky jsem se jen k něčemu lepila. – směje se –

Denní věštec: To je skvělé, budu vám držet pěsti, aby se vám ty hry a klikačky dařily – nebo klidně i hra na ukulele či violoncello, zkrátka co si umanete. – mrkne – Jak se stavíte ke spolupráci v rámci hradní novinařiny, ať už mezičasopisové nebo v rámci jednoho článku? Pracujete raději sama nebo v týmu? Jaké jsou pro a proti?

Meningitida Epidemica: V rámci článku spíš jako jednotlivec, u časopisů je super právě ten tým. Výhodou týmu je jednoduše to, že na to nejste sami a že vám někdo třeba řekne, co je super a co stojí za velký kulový. Nevýhodou je pak třeba nějaké narušení vaší představy, ale zároveň to může být i výhoda, takže tým vyhrává, pokud je tedy funkční. – zasměje se –

Denní věštec: Dobré argumenty. Samozřejmě ať nemáme celý rozhovor jen o novinařině, dovolím si poslední otázečku – co byste na naší hradní novinařině vylepšila? Kde jsou takové, řekněme, díry, které by šlo ještě nějak vyplnit? – uculí se –

Meningitida Epidemica: Nic, samozřejmě! – podlézavě se usmívá – Ne, jako jsou věci, které mě tíží, a to třeba financování kolejních časopisů. Myslím, že všichni redaktoři se fakt snaží ze sebe dostat to nejlepší, a přestože miluju Denní věštec, kolejní časopisy jsou něco, co jde v podstatě z vašeho domova. Je pak hořkosladké vidět, že to většina lidí dělá zadarmo. Velkou pomocí je vypisování soutěží přes hradní admin, ale stejně by bylo super, kdyby kolejní časopisy nemusely otáčet každý srpec. Jinak mě asi žádná díra nenapadá. – zasměje se –

Denní věštec: – přikyvuje – To je takové věčné téma. No… Letos vaše kolej po delší době útočí na zisk poháru, ale všimla jsem si, že vy si dáváte tak trošku lehárko se třemi předměty. Je to kvůli mudlům nebo vás výuka tolik nezaujala? Jaké předměty vás do budoucna ještě lákají? Přece jen nabídka je bohatá. – zapisuje si –

Meningitida Epidemica: Ehm… – přemýšlí, jak jen z toho vybruslit – Lehárko je především kvůli mudlovské škole, protože léto bude ve znamení státnic, pokud se vše zadaří, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že je to jediný důvod. V prváku jsem si toho nabrala moc a zjistila jsem, že je to celkem monotónní činnost. Můžete kreslit, básnit nebo psát, ale jinak se toho ocitá ve výběru pomálu. Člověk si skoro povyskočí, když vidí test. – směje se – Asi mě víc naplňuje práce okolo. Takže své tři předměty považuji spíše za vybičování se k výkonu. – zazubí se –

Denní věštec: – chápavě pokyvuje hlavou – Kdybyste měla říct jednu věc, které si vážíte na své koleji a je pro Havraspár opravdu specifická, jaká by to byla?

Meningitida Epidemica: Humor. – usměje se –

Denní věštec: Celá vy. – mrkne – A blížíme se mílovými kroky do cíle – kdybyste měla možnost prožít nějaký seriál, jaký byste si vybrala a proč?

Meningitida Epidemica: – při větě o cíli si začne tajně cpát sušenky do kapes – Prožít seriál? Vy mi teda dneska dáváte! – zasměje se – Asi Dobré místo. Ale bez umírání, prosím! – směje se –

Denní věštec: – zvedne obočí a zahledí se na prázdný talíř – Jaká je vaše nejoblíbenější deskovka? A zkuste mi ji prodat tak, abych si ji rozhodně chtěla koupit taky! – zazubí se –

Meningitida Epidemica: Tak ale! To je snad ještě těžší!  – snaží se odvést pozornost od talíře – Moje srdcovka je Hrdina v kostce. Kombinuje několik herních strategií, zároveň vyžaduje logiku, má nádhernou grafiku a je pokaždé jiná. Navíc se nenudíte, zatímco ten druhý hraje, což je u her častý problém. A nevyžaduje velkou přípravu, je jednoduchá na pochopení, prostě velmi povedená deskovka. Ale samozřejmě je jich na stejné příčce tak deset, poslední dobou vznikají fakt skvělé deskovky, jedna lepší než druhá.

Denní věštec: Logiku nemám, ale grafika by mě mohla zaujmout! – přemýšlí – A uzavřeme to nějak pozitivně. Co podle vás dělá svět lepším místem pro život?

Meningitida Epidemica: Já se budu opakovat, ale humor. Já prostě miluju se smát. A směju se každý den. Někdy se vtip nepovede, sama to často přeženu, ale za mě je lepší to zkusit, než se držet zpátky. Mám za to, že když se mají lidi rádi, měli by si ze sebe často dělat srandu.

Denní věštec: Nepovedený vtip je pořád vtip, že ano? – uculí se – Já vám moc děkuji za váš čas, slečno, a jsem sama zvědavá, kam vaše další kroky povedou – nejen na hradě. Většinou se ptám, co chtějí osoby vzkázat čtenářům – ale nikdy nikdo nic nevzkáže, takže vás poprosím, abyste si na závěr udělala malou reklamu a poprosila bych vás, abyste prozradila, na co se mohou čtenáři z vašeho pera v nejbližší době těšit?

Meningitida Epidemica: Tak reklama je od slova klam, takže to nebude problém. Momentálně mě čeká další článek o seriálech a pak je tu naše společné nenarozené dítě s madam Arietty. Přirovnání k dítěti je v tomto případě přesné, neboť mám dojem, že s našimi časovými možnostmi si na něj čtenáři počkají minimálně ty tři trimestry. – směje se – A jinak to bude asi spíš nárazové, možná se ocitnu někde v pozadí nějakého projektu. Jo, vlastně to má být reklama… Doporučuje 9 z 10 čtenářů nebo co! – mrkne na madam –

Denní věštec: Tři trimestry, ale narodí se! Tak to je úspěch! – zubí se – A desátý čtenář jsem já! Děkuji vám za rozhovor slečno a mějte se pěkně. – podá ji packu –

Meningitida Epidemica: – podá packu nazpět – Taky moc děkuju, bylo to zábavné!

Pro Denní věštec
Amanda Wright