V Zimě 2025 padl jedinečný bodový rekord – Magnus Sigursur v průběhu školního roku získal neuvěřitelných 15 054 bodů. Jak tento svůj úspěch s odstupem vnímá? Co pro něj bylo náročné více, a co naopak méně? A jaké má plány do budoucna? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.
Denní věštec: Dobrý den, pane Magnusi! Scházíme se uprostřed dubna po několika měsících od Vašeho vítězství. Přestože už to chvíle je, ráda bych Vám ještě jednou moc pogratulovala k téměř zázračnému výkonu! Začněme netradičně trochu od konce. Když už uběhla taková doba, jak takhle zpětně na své vítězství nahlížíte?
Magnus Sigursur: Také Vás zdravím. No, kde bych měl začít. Teď už se cítím psychicky a fyzicky lépe, ale cítil jsem veškerý ten dopad na úplném konci, když jsem dopsal poslední esej. Teď si občas říkám, kde jsem vzal všechnu tu energii. Nejspíš díky pár jedincům v naší koleji, kteří mi dávali každý termín velkou podporu.
Denní věštec: To zní jako hodně náročný rok! Vraťme se tedy zase na začátek. Jako kolejní Havraspáru jsem měla tu možnost Vaši cestu sledovat relativně zblízka. U hrotičů lze často pozorovat nějaký postupný vývoj vztahu k hrocení, Vy sám jste však byl prvákem… Vezměme to tedy opravdu od podlahy. Jak vůbec vypadala Vaše registrace? A jak jste vnímal, když jste se dostal do Havraspáru? přece jen, později jste se netajil tím, že se příliš modře necítíte. – zasměje se –
Magnus Sigursur: – začervená se – Netajil? No, asi ne, no. – zasměje se – Ale to, co bylo, to bylo, že? Registrace byla vtipná, protože jsem na ni zapomněl, dokud mi maminka neřekla, že se mám sbalit a odejít do školy. – zasměje se – Počítal jsem se zelenou barvou, ale když jsem pak přišel do školy, bylo mi oznámeno, že jsem v Havraspáru. Chvíli jsem přemýšlel, zda mě mají všichni za chytrého, nebo klobouk zaspal při třídění. – vzpomene si na letošní rok a na to, jak klobouk naříkal u Havraspáru –
Takže ano, s modrou barvou jsme se oťukávali. Zatímco Havraspár cílí na moudrost, moje jediné zbožné přání bylo přežít první týden bez výbuchu v laboratoři. A jak jsem všechno vnímal? – zamyslí se – Naprosto klidně, protože mě Havraspár hned přijal a cítil jsem se jako doma. – zavzpomíná na úplné začátky –
Denní věštec: To zní teda vlastně jako idylický začátek! Na začátek jste si kladl cíle relativně malé… Co Vás tedy přimělo hrotit, potažmo usilovat o výhru Snaživce a školní rekord? Popište nám prosím trochu ten úvod do studia. – usměje se –
Magnus Sigursur: No jistě, úplná kolejní idylka. – zasměje se – Na začátku jsem vůbec nepřemýšlel o Snaživci, ale spíše o tom, že si zapíšu pár předmětů. Vše začalo nevinně. Prvních pár dní jsem stále přemýšlel, jaké předměty by se mi líbily, než jsem si najednou uvědomil, že mám zapsáno dvanáct předmětů. – zavrtí hlavou – A pak to šlo rychle. Všiml jsem si, že můžu získat diadém Roweny z Havraspáru a že bych vlastně mohl zlomit takovou tu kolejní smůlu a přinést něco do koleje. – podívá se kolem sebe – Upřímně? Ze začátku jsem si myslel, že Snaživec je nějaký druh mazlíčka. Ale jakmile jsem zjistil, že se to dá vyhrát, řekl jsem si: „Dobře, pohár pro žluté, ale Snaživec pro nás.“ A tak jsem začal skutečně studovat. A hrotit. A trochu i spát – někdy. Takže ano, z malých cílů se staly velké ambice. A z mírného chaosu se stal strukturovaný chaos. Což je podle mě úplně havraspárské. – zakýve –
Denní věštec: Když mluvíte o kolejní smůle, co tím myslíte? Menší množství Snaživců havraspárské barvy? Bylo třeba kromě diadému a reprezentace modré barvy něco dalšího, kvůli čemu jste se rozhodl nakonec nasadit své šílené tempo a opravdu zabojovat o prestižní titul? Čím to, že Vám za kolej stálo bojovat, i když jste se původně cítil zeleně?
Magnus Sigursur: Á, kolejní smůla… To je takový havraspárský folklor, víte? Máme moudrost, máme knihy, máme kozu ve věži – ale pak přijde bodování a koukáme, jak nás Nebelvír předběhl. – zvedne ramena – Určitě si myslím, že si zasloužíme více pohárů a Snaživců. Na rozdíl od ostatních máme kozu, želvu a několik havranů, kteří od nás čekají výsledky. – pobaveně se zasměje –
Ale konec srandy. Musím upřímně říct, že na začátku diadém hrál velkou roli, ale pak nastoupilo EGO. Není to žádné kouzlo ani kletba, nebojte. Jen pocit, kdy vás štve každý, kdo je lepší, a to vás nutí být ještě aktivnější a dostat se na první místo. Mou Nemesis se stala Petronela. Zatímco ostatní si mysleli, že proti sobě vedeme nějakou válku, a vytvářeli teorie, my se podporovali a sdíleli naše hezké i ošklivé chvíle. – kývne – V tomhle mám Mrzimor opravdu rád, že vše bere sportovně. No a díky tomu všemu jsem najednou měl zapsáno 47 předmětů.
A možná jsem na začátku chtěl být zelený, ale poté jsem zjistil, že Moudrý klobouk věděl, proč mě poslal do Havraspáru. Protože tam patřím a nikdy bych neměnil.
Denní věštec: Já se přiznám, že nevím, zda bych to nazvala smůlou, nebo spíš… odlišnými prioritami? – směje se – Ale jistě, přišel Žeryk, je třeba poskytnout výsledky! Jinak se slečnou Petronelou to zní moc hezky, vlastně mi to trochu připomnělo můj první boj o Snaživce a bývalou KŘ zelených Verču, jakožto mou hlavní soupeřku! Ráda slyším, že se cítíte v Havraspáru správně zařazen. Když mluvíte o slečně Petronele… Jak ta podpora vznikala? A pro co jste si jí třeba v průběhu celého boje nejvíce vážil? Kdy vlastně přišel ten moment, kdy jste měl pocit, že zvítězíte?
Magnus Sigursur: Asi ano. Možná slovo priority je lepší. – pousměje se – Žeryk je Bůh Havraspáru, jestli nedostane letos pohár, tak nás všechny možná sežere. – koukne za sebe jestli ho neposlouchá –
A slečna Petronela? Podle mě je to velmi inteligentní žena, která má neskutečné charisma. Občas jsme si poslali sovy, abychom si řekli, jak se cítíme, co plánujeme nebo v čem vidíme nedostatky. Takže pro mě spíše byla podporou než rivalkou. Líbilo se mi, že se nevzdává a bojuje. Podle mě se to zlomilo, když jsem začal více sbírat body na soutěžích a když nás oba zasáhla nemoc. Zatímco já jsem spal 3-4 hodiny denně, Petronelka musela věnovat čas důležitým věcem. Avšak to nic nemění na tom, že je to neskutečná soupeřka, a proto si jí vážím. – pokloní lehce hlavou –
A ten pocit vítězství? Ten pocit, že bych mohl zvítězit, přišel paradoxně tehdy, když už jsem to skoro vzdal. Byla to noc, kdy jsem odevzdal úkol, na který jsem byl fakt pyšný, a neřešil jsem body. Jen jsem si řekl: „Takhle to má vypadat.“
Denní věštec: Ten by všechny sežral, jen kdyby zjistil, že chutnáte jak polníček! – směje se – Zní to všechno moc KRÁsně – kývne– Co pro Vás v rámci roku bylo největší výzvou? A co bylo naopak jednoduché?
Magnus Sigursur: – smíchy se popadne za břicho – No to ano, Žeryk by z nás udělal salát dřív, než bychom stihli říct „Candor“!
Největší výzvou pro mě asi nebyly ty body nebo úkoly samotné, ale udržet si chladnou hlavu. Protože to nebylo jen hrocení, ale výpravy, články do Corvina a spoustu dalšího. Snažil jsem se to brát vždy sportovně. Nejkrásnější moment pro mě byla podpora od několika fialových duší.
Těžké bylo taky přiznat si, že někdy to nejde naplno. Že se musím naučit říct „stačí“, i když by se dal vyždímat ještě nějaký bodík navíc. Ten úplně nejtěžší moment začal od 7. termínu, kdy jsem propadal trochu nevrlosti a neměl jsem tak pozitivní náladu, jako vždy mám. To pak se přenášelo dál a to bylo nejtěžší. A taky přišly momenty, kterých jsem pak litoval.
Myslím si, že to úplně nejjednodušší pro mě bylo kreslení a možnost se kreativně vyjádřit.
Denní věštec: Tedy, tolik myšlenek, na které lze navázat! – láme si hlavu – Sám říkáte, že jste se nevěnoval jen hrocení. Byl jste vidět víceméně všude, odkud se brala vaše energie? A čemu všemu jste se vlastně v průběhu roku věnoval?
Magnus Sigursur: – oddechne si – Začalo to nevinně, takže společně s předměty jsem se po domluvě s Ashley upsal k ilustracím a psaní pro Corvinus. Poté jsem se snažil věnovat i pomoci koleji, když byla potřeba. Pak samozřejmě samotné hrocení a do toho taky nějaká ta mudlovská práce. – prohodí rukama – Já už odmala mám hodně energie a moc toho nenaspím. Snažím se být co nejvíc aktivní a pozitivní, i když si kolikrát myslím, že to může být právě ten můj nedostatek, že se neumím zastavit.
Denní věštec: Když říkáte, že máte někdy problém se zastavit, přicházely momenty, kdy Vám docházela energie? Jak jste s tím pracoval?
Magnus Sigursur: Tak to se vlastně stalo hned po skončení esejí. – vzpomíná – Byl to moment, kdy jsem se cítil emočně chladný, vyčerpaný a neklidný. Takže jsem se snažil od všeho alespoň na týden držet daleko, abych si odpočinul a zase našel svůj pozitivní postoj. Jsem občas i hodně emotivní, takže si můžu občas některé věci vzít až moc rychle osobně a to byly právě ty chvíle, kdy jsem si řekl: A DOST. A zastavil se. – posuměje se – Hrocení a vítězství je nádherná věc, ale také vás to může totálně rozdrtit. Jinak jsem se snažil mít energii po celou dobu hrocení, ale byl to boj.
Denní věštec: Když se bavíme o tom boji jako takovém. Jaké aktivity jste měl nejraději a jakým jste se naopak snažil třeba vyhýbat? Měl jste oblíbené předměty či vyučující?
Magnus Sigursur: Aktivity? – přemýšlí – Psaní příběhů, praktické části a kreslení. To jsou tři věci, které jsem úplně miloval.
Nejhorší bylo počítání. – zasměje se – Nebo vyhledávání informací – to jsem opravdu nemusel, a když se tomu šlo vyhnout, tak jsem to udělal.
Mám seznam svých oblíbenců a těmi jsou: Sally-Ann Olson, Mintaka Orionis, Hekatea Centaurix, Amanda Wright, Anseiola Jasmis Rawenclav, Tadäus Trottertickler, Any Dawson, Selena Enail Smithová, Nerys Heliabel Ghostfieldová a samozřejmě Vy. Snad jsem na někoho nezapomněl. Můj nejoblíbenější předmět byl Astrologie – Čína.
Denní věštec: Tedy, to je odvaha, jmenovat tolik profesorů! – směje se – Jak jste se po celou dobu hrocení motivoval?
Magnus Sigursur: Víte, že upřímně ani nevím? – zastydí se –Největší podporou jste byla Vy, Charlie, Zy a moje patronka. To mi dávalo sílu pokračovat a překonávat své cíle. Měl jsem opravdu štěstí na super lidi kolem mě, takže to byla asi i největší výhoda.
Ohledně těch profesorů? Beztak jsem určitě na někoho zapomněl. – lekne se – Kdybych náhodou zmizel, tak víte proč.
Denní věštec: Dobrá, budu to držet v paměti! – směje se – Co tedy obecně vliv v okolí? Hrotil jste za podpory ostatních? Byly momenty, kdy Vás další lidé spíš od hrocení odrazovali?
Magnus Sigursur: – narovná se – Nebudu lhát, byly chvíle, které mě trochu zklamaly a možná mi i ublížily. Avšak chápu, že ne každý může mé nadšení vidět stejně. Naštěstí ta pozitivní podpora byla silnější. Na začátku jsem hrotil spíš kvůli egu a kvůli tomu, že chci vyhrát, ale na konci jsem si uvědomil, že hrotím, protože mě to baví a protože mám kolem sebe super partu lidí, co mě ženou kupředu a drží mě stále na té cestě k vítězství.
Denní věštec: To zní krásně! Povedlo se Vám dosáhnout rekordu. Plánoval jste to od počátku? Jak ty myšlenky kolem utržení největšího počtu bodů v Hog historii pro Vás probíhaly?
Magnus Sigursur: – zamyslí se – Nemyslím si, že jsem to plánoval od začátku. Podle mě ta změna přišla kolem 6. termínu, kdy jsem si uvědomil, že mám šanci udělat rekord koleje a rovnou i školy. – usměje se – Podle mě jsem se to nejvíc snažil udržovat až v posledních dvou termínech, pak už jsem věděl, že to zvládnu. Doslova to bylo jako na houpačce. Trošku jsem si připadal, jako když se Žeryk převrátí na záda, když spadne z domečku. – zasměje se hlasitě –
Denní věštec: Teda, chudák Vy i Žery! – zděsí se – Čím to, že právě tehdy? A na co zpětně při boji o Snaživce nejraději vzpomínáte?
Magnus Sigursur: Byl to trochu pocit, který mi říkal, že když jsem se dal na „boj“, tak ať ho dokončím s největší parádou. Takhle velkou. – roztáhne ruce – Na co nejraději vzpomínám? Některé předměty mi daly nový rozměr chápání a spoustu jsem se toho naučil. A hlavně jsem poznal spoustu nových přátel, kteří při mě stáli celou dobu, bez ohledu na to, jak mi přeskakovalo. – zatváří se nevinně – A určitě i to, že jsem překonal nějakou svou pomyslnou hranici toho, co dokážu.
Denní věštec: Netajíte se zároveň tím, že jste z Islandu, a máte tak zahraniční kořeny. Je to další zdroj ztížení celé cesty? A jakou pro Vás tato skutečnost hrála při celém boji roli?
Magnus Sigursur: No, občas bylo složitější chápat některé věci a pak je tu gramatika. – zatváří se zděšeně – Naštěstí to všichni profesoři chápali a za to jsem opravdu vděčný. V tomto je náš hrad opravdu výjimečný. Pokud dokážete jednat na rovinu a přiznat své nedostatky, vždy najdete zastání a pochopení. Možná to je ve finále pro mě to nejhezčí na mém hrocení – pochopení druhých. No a také díky tomu naše kolej přivítala mezi kolejní mazlíčky i islandskou kozu. – zasměje se – Ale více o tom mluvit nebudeme. – zatváří se tajemně –
Denní věštec: Co pro Vás znamenalo tak velké vítězství, po mnoha letech snaživec Havraspáru a zároveň obrovský rekord? Jak jste všechno oslavil? – usměje se –
Magnus Sigursur: No, jestli teď čtenáři budou čekat příběh o divokém večírku v havraspárské koleji apod., tak všechny zklamu. Oslavil jsem to tak, že jsem šel spát a odpočívat. Samozřejmě jsem opravdu šťastný a hrdý jak na sebe, tak ostatní. Avšak pro mě byl největším vítězstvím zasloužený odpočinek.
Ovšem, co mě potěšilo nejvíc, byla výhra Mrzimoru a nejvíc mě zaskočilo, že mi mdm. Sally poslala moc krásné přáníčko a dáreček. Samozřejmě jsem se hned musel ukázat s havraspárským diadémem. – zasměje se –
A taky jsem byl moc hrdý na Petronelku, jak to krásně zvládla.
Denní věštec: Ach ano, ten diadém! – zasní se – Velkolepé vítězství máte za sebou, letos jste se ale rozhodl navázat a v havraspárské TOP 10 jste na druhém místě. Čím to?
Magnus Sigursur: – koukne na madam kolejní – Líbí se mi, jak se ptáte. Tak nevinně. – zasměje se – No, protože chceme pohár, a kdo jiný by měl být v popředí než duo Zy a Magnus. – řekne hrdě – Je teda zvláštní, že tenhle rok mě to stojí více sil než loni. Asi mám PTSD z minulého roku. – cukne mu oko –
Denní věštec: Dva roky po sobě nemá odvahu hrotit jen tak někdo! – směje se – Jaké máte hradní plány do budoucna? Jak kolejní, tak hrotičské? Máte třeba nějaké sny, které byste si rád splnil?
Magnus Sigursur: Cíle a sny určitě mám. Rád bych se nadále věnoval psaní, ilustracím a módním patrolám pro Corvinus. Také určitě hrotit v budoucnosti chci, ale kdy? To si nechám pro sebe. – zamyslí se nad bojovým plánem a v očích se mu zablýskne – A také bych rád v budoucnosti viděl sám sebe jako prefekta nebo jako pokladníka. – zasní se – Nějak jste ve mně probudila lásku k mudlovským tabulkám. – zasměje se –
Nápadů a snů je hodně. Ale uvidíme, co se splní.
Denní věštec: Já? – směje se – Ještě než skončíme, když už máte za sebou hrocení, komu dalšímu byste titul například taky přál? Kdo by na něj podle Vás měl?
Magnus Sigursur: Určitě ho přeju Zymu. – pousměje se – Ale podle mě si snaživce zaslouží kdokoliv, kdo se snaží v tom najít výhody a poučení. Pokud jde člověk jen čistě za body, tak mi to přijde smutné. Mělo by v tom vždy být něco více. – kývne –
Podle mě velkou šanci na Snaživce má Mrzimor a vidím i nás. Bohužel moc lidí z Nebelvíru a Zmijozelu neznám, a tak nemůžu hodnotit. Ale ve finále, hlavně ať je to někdo, kdo to dělá pro sebe, a ne jen a pouze pro kolej. – usměje se –
Denní věštec: Mnohokrát děkuji, že jste si na mě udělal čas, a přeji spoustu štěstí a splněných snů! Máte ještě něco, co byste rád doplnil nebo čtenářům vzkázal?
Magnus Sigursur: Já děkuju Vám – za milé otázky, za prostor, a hlavně za to, že jste mě donutila se na chvíli zastavit a ohlédnout. Což je věc, kterou hrotičská duše často zapomíná dělat, protože už mezitím píše další tři úkoly, jeden z nich ze spaní. – hlasitě se zasměje –
A co bych vzkázal čtenářům? Asi tohle: Nebojte se být trochu jiní. Ani v kolejích, ani mimo ně. Každý jsme v nějaké koleji, ale důležité je budovat přátelství napříč. Nemusíme se nikdy rozdělovat. Důležité je si najít cestu k sobě. Tak hodně štěstí a ať vám to hrotí přesně tak, jak chcete, a ne tak, jak musíte!
Denní věštec: Je to, jak říkáte! Znovu děkuji a mějte se přeKRÁsně!
Panu Magnusovi přeji co nejkrásnější další dny strávené na Hogwarts. Rekordy nám na hradě nepadají každý den a pan Sigursur ukázal, že se s ním musí počítat. Jsem zvědavá, co dalšího nám předvede!
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette