Když nám Fejko tvrdíš, že chceš dovču strávit na pláži, tak nás to zaráží, ty do báglu si radši hodíš termoprádlo, ležák, doklady a zmizíš na túry. Co se stane na cestách, o tom budeš pro nás psát, páč ty nechceš sedět doma v bačkorách. Tak sorry, že chcem tvý story, je to skutečně tak, my chcem tvý příběhy. Tak sorry, že chcem i drby, co se stalo na cestách, vše zajímá nás.
Brzy se přehoupneme do druhé poloviny roku, ale rozhodně ještě nejsme ani v polovině představování redakce. Dalším mým zprvu ne úplně nadšeným hostem se stala slečna Faye Sages. Tato šikovná dívka si ozkoušela roli šéfredaktora Hadího krále, aktuálně tam zastává post zástupce šéfredaktora, a v Denním věštci ji můžete znát především jako organizátorku UNC, vedoucí bloků a vášnivou cestovatelku. Spolu jsme si užily moc příjemný večer se špetkou dramatu a adrenalinu při nečekaných zvoncích a pálících se večeřích a zakončily tak slavnostně svátek práce.
Denní věštec: Dobrý den, slečno Faye! – usměje se na slečnu a podá jí čaj a sušenky – Jsem ráda, že jste si na mě a na naše čtenáře udělala čas. Jak se máte při tak slunečném dni? Těšíte se na léto?
Faye Sages: Krásný den, madam Mandelíno! – vezme si sušenku a začne huhlat s plnou pusou – Moc děkuji za pozvání, ačkoli – znáte mě – už se trochu děsím otázek. Ale jinak se mám při dnešním dni naprosto fantasticky! Svítilko sluní, štípky mouchaj… co víc si přát! – usměje se –
Denní věštec: Dobrá nálada zkrátka zaručena! – usměje se – Pojďme rovnou k věci. Vy máte za sebou docela bohatou novinářskou historii – k čemuž se ještě dostaneme. Každopádně, jednou z novinek je, že jste se na počátku roku stala vedoucí bloků. – podívá se do poznámek – Jak vám tato pozice sedla, baví vás, nebo cítíte, že jste se v tom úplně nenašla?
Faye Sages: Když jste mi tuto pozici nabídla, hodně jsem to zvažovala. Pár dní před tím jsem se zařekla, že si teď pokusím nebrat si víc hradních zodpovědností. No, ale novinařina mě prostě naplňuje a nemůžu si pomoct – asi to je už diagnóza nebo co. – směje se – A musím říct, že mě ty bloky baví. Jedu v tandemu se skvělou korekTýdou, takže si škrkny ani neškrtnou.
Denní věštec: KorekTýda! – snaží se nerozesmát – Škrkny nechceme, leda by se vyskytly zase u slečny Eilowny. – hledá termín, kdy by si mohla zajít k lékaři – Co se bloků ještě týče, slečno, máte v hlavě nějaké inovace, nové nápady, nové formy motivace? Nebo všechno zatím funguje tak, jak to bylo dříve, a všichni poctivě pracují? – zvídavě se usměje –
Faye Sages: Nó… – podrbe se na hlavě – Možná by to něco chtělo. Když si porovnávám data s loňským rokem, bloků nyní vydáváme méně. Na druhou stranu, akce, které probíhaly loni touto dobou, letos (zatím) nejsou. Pevné blokařské jádro však bedlivě sleduje dění všude kolem a já jim za to moc děkuju. – po vzoru madam také nahlédne do svých poznámek – Ale třeba vy byste taky mohla někdy zase něco napsat, což? – šibalsky se kousne do rtu – Než však nějaké změny nebo motivace navrhnu, chce to nejdřív pořádně zajet systém a pobavit se s lidmi, co by si oni třeba přáli za změny nebo co by je hnalo kupředu. Takže čas teprve ukáže!
Denní věštec: Dlouho jsem se k tomu teď nedostala, máte pravdu. Ale bohužel si myslím, že to lepší ani teď nebude. – zakryje si oči – To máte pravdu, že třeba i ostatní by měli nějaké návrhy… a především se v tom systému všichni musíme cítit dobře. – mrkne a uculí se – Vy v současné době ale zastáváte i pozici zástupce šéfredaktora v Hadím králi. Kdybyste to měla porovnat s vaším šéfredaktorským obdobím. Co z šéfredaktorování vám chybí a co naopak vůbec? A cítíte se v postu zástupce komfortněji?
Faye Sages: Ha, zajímavá otázka! – zamyslí se – Asi začnu tou pro mě snazší částí otázky. Co mi rozhodně nechybí, je neustálá snaha se s někým domlouvat na sepsání článku. Oslovit člověka, snažit se mu najít téma, které by mu vyhovovalo, uhánět deadliny na všech frontách a případně kvůli nedodržení termínů měnit plány pro mě bylo obtížné. – zakoulí očima – Prostě mi to nešlo, vycucávalo to ze mě život a asi na to nejsem stavěná.
V pozici zástupce se cítím komfortněji, protože právě tuto část obstarává šéfredaktor. Já se pak ráda zase postarám o takový ten neviditelný chod časopisu.
– odmlčí se a snaží se vymyslet, co z šéfredaktorování jí chybí – Asi mi chybí takové užší pouto s lidmi z redakce. Možná si to trochu protiřečí s předchozími slovy, ale je to tak. Když jsem seděla v čele časopisu, všem jsem děsně fandila, nejradši bych je vychválila až do nebes, zahltila je dárečky a poděkováními (aspoň to je můj úhel pohledu – znervózní –), a přijde mi, že teď k tomu nějak nemám… – snaží se najít správné slovo – Ne příležitost, ale prostě… je to asi spíš na šéfredaktorovi. – doufá, že svou extrémně dlouhou odpovědí slečnu neuspala, a jakože omylem ji lehce kopne pod stolkem –
Denní věštec: – přemýšlí, že by měla jít nakupovat dárečky a přikyvuje slovům slečny – Na to můžu říct vlastně jen jedno slovo – soucítím. Myslím, že určitou stránku pozice šéfredaktora člověk opravdu pochopí, až když se do ní dostane. A je vám vlastně sympatičtější na první dobrou hradní, nebo kolejní novinařina? Kde se cítíte víc jako ryba ve vodě? – zapisuje –
Faye Sages: Tak tady zvolím diplomatickou odpověď. – zasměje se – Mám ráda obojí a nechci si vybírat. Hradní novinařina je skvěle obecná a pro každého bez ohledu na barvu hábitu, ale kolejní časopisy mají zase nádech té dané koleje, svůj styl i humor, a to mě baví.
Denní věštec: Každé má něco! – usměje se – Každopádně, vy jste vlastně jediná zelená (primárně) redaktorka v naší věštecké redakci. Modrých redaktorů je třeba zase všude velký zástup. Myslíte si, že kolejní příslušnost trochu ovlivní vztah k novinařině a psaní? Nebo snad aktuální nálada v koleji? – přemýšlí – Proč si myslíte, že zelení třeba aktuálně tolik netíhnou k hradnímu psaní? Přiznávám, že je to dost filosofická otázka, ale poslední dobou se mi hodně honí hlavou. A vůbec! Necítíte se v naší redakci trošku osaměle? – zazubí se –
Faye Sages: No vy mi dáváte! Ale rozhodně je to skvělá otázka, snad na ni dokážu najít odpověď. – snaží se vyštrachat své filosofické mozkové buňky –
Kolejní příslušnost podle mě může vztah k novinařině ovlivnit, a to pozitivně, i negativně, ale spíš směrem k novinařině kolejní než hradní. Pokud se danému člověku líbí jeho časopis, rád ho čte, sympatizuje s ním, tak pak je vyšší pravděpodobnost, že se na něm bude chtít podílet. Ale platí to i naopak. Každý časopis má sem tam takové to „hluché období“, které zase může k tvorbě rozhodně demotivovat.
No a proč zelení netíhnou k hradnímu psaní… Upřímně mi přijde, že aktuálně netíhnou k žádnému psaní, a doufám, že se to brzy opět změní! V Hadím králi vítáme nové nápady, začít se dá postupně třeba psaním sssykotů, a v Denním věštci klidně uvítám nějakou zelenou tvář třeba na psaní bloků! – mrk mrk –
Denní věštec: Tak vám přeji, ať brzy to plodné období přijde! Hadího krále si otevřu vždy moc ráda. – mává novinami – Jinak, jednou z vašich parket jsou cestopisy. Jaké jsou vaše aktuální neuspokojené cestovatelské touhy a plány? Mohou se čtenáři na nějaké vaše další dobrodružné, místy šílené zážitky těšit? – vyzvídá –
Faye Sages: – píše si k madam Mandelíně plusový bodík – Mou velkou touhou je již několik let procestovat Island. Jenže jsem v takovém začarovaném kruhu – buď se mi u Gringottů vysmějí, že se svým zůstatkem v trezoru můžu jet maximálně tak do Bruntálu (zdravím Meningitidu), anebo nemám toho správného parťáka. Chtěla bych totiž nemít plán, přemisťovat se stopem, spát ve stanu… a, no dobře, z dumpster divingu jsem už upustila. A ono to nesedne každému. Nechápu proč. – zakroutí hlavou – Tak uvidíme, kdy se k tomu osud uvolí a konečně mě tam pošle.
Nedávno jsem navštívila Portugalsko, za pár dní mě čeká Irsko, ale obávám se, že ani tam se žádné šílenosti konat nebudou. A pak o tom snad ani nemá cenu psát. – směje se –
Denní věštec: Island zní dokonale a snově! – zasní se – Na ten Bruntál a Cejl už se těšíme! Nemít plán pro mě zní jako vražda, ale ten stan, to by byl zážitek, věřím, že někoho seženete. I když se bojím zeptat, co to je dumpster diving. Tak uvidíte! Doufám, že dostanu alespoň pár protekčních soukromých fotografií!
Vy máte hodně zkušeností s cestováním. Když to nějak zaobalíte, co byste dobrodruhům a cestovatelům doporučila a nedoporučila? – bedlivě poslouchá – Řekněme, že od každého třeba pět nejdůležitějších a nejzásadnějších věcí, bez kterých by cestování (ne)šlo.
Faye Sages: Ráda vám nějaké foto pošlu! Aspoň budu mít pocit, že to někoho zajímá! – usměje se –
Eeee, možná bych to nenazvala hodně zkušenostmi, spíš… impulsivními nápady, které testuji metodou pokus omyl. – čeká, že v budoucnu dostane za podobný nápad Darwinovu cenu –
Ale dobře, pojďme se to pokusit shrnout – případné námitky přijímám v komentářích!
Doporučuju:
1. Mít oporu, na kterou se můžete za každé situace spolehnout. Buď s takovým člověkem cestovat, mít možnost mu kdykoli zavolat, pravidelně mu dávat vědět, kde zrovna jste.
2. Finanční rezervu, pojištění, doklady.
3. Plán alespoň na první den či dva – kde přespím, jak se budu stravovat.
4. Všude s sebou tahat KPZ a znát první pomoc.
5. Pohodlný boty.
Nedoporučuju:
1. Jít v jakékoli situaci do rizika, které by mohlo ohrozit můj život či kohokoli jiného.
2. Vydat se na cestu bez základních znalostí o dané zemi (důležitá čísla, základní fráze, chování místních, jejich zvyky, apod.).
3. Chovat se jak… (dosaďte si jakékoli hanlivé označení pro někoho bez úcty a respektu).
4. Cestovat bez zvážení svého zdravotního stavu.
5. A samozřejmě něco slibovat při pití hihňavé vody!
Denní věštec: Pohodlné boty! Jednou jsem běžela 20 km v nových botách a přísahám vám, že tolik krve jsem nikdy neviděla a takovou bolest nikdy nezažila. Vlastně se divím, že mi nohy třeba neupadly. – směje se a přemýšlí, jestli si dosadí spíš slovo chuligán nebo hotentot –
Faye Sages: BĚŽELA 20 KILOMETRŮ?! – zezelená a poloomdlí –
Denní věštec: Ale to už je dávno – teď neuběhnu ani… nic. – mávne rukou – No a druhá věc, která k vám bez diskuze patří, je móda. Vidím jistou zálibu v oblékání, účastníte se spousty módních soutěží. Co pro vás móda na hradě znamená? Věnujete se občas třeba i navrhování? Sledujete hradní trendy, patroly?
Faye Sages: Mohla bych poeticky říct, že hradní móda pro mě znamená možnost vyjádřit své já, své touhy, využít svou kreativitu a snažit se stvořit něco neskutečného,.. haha.. je to prostě jen takový odpočinkový koníček. – zachichotá se a podívá se, cože to má dneska vlastně na sobě – Co se sledování týče, samozřejmě, že stalkuju, kdo co nosí! Ale mnohem víc než hradní trendy sleduju příčnalické pulty, aby mi náááhodou něco neuteklo!
Navrhování jsem si vyzkoušela, ale nemám na to talent. To, co jiným zabere 30 minut, mi trvá tři dny. Jsem ráda, že se pár mých kousků stále prodává, ale rozvíjet se v tom asi nijak dál nehodlám.
Denní věštec: No vám snad nikdy nic neuteklo, nebo? – zubí se –
Faye Sages: To víte, že uteklo! – zatlačí slzu –
Denní věštec: To se divím, že ještě dýcháte! – ovívá slečnu – Vy jste teď v 6. ročníku, chystáte se příští rok na OVCE? Už víte, z čeho byste je ráda složila? A co vlastně pak? Jak vidíte svou blízkou budoucnost na hradě? – usměje se –
Faye Sages: Já taky, já taky… – nechává se ovívat – Nejsem 100% rozhodnutá, ale asi do toho půjdu. Bojím se totiž, že kdybych to odložila, už se k tomu jen tak nevrátím. Pokud madam Mintaka dá, ráda bych tuhle zkoušku dospělosti skládala z Kouzelnické tvořivosti. A pak? Pak mám v plánu pobírat pravidelnou ovčí rentu a válet si šunky v rozšiřujícím studiu! – směje se –
Denní věštec: Takže vzkazujeme madam Mintace, ať už se na vás připraví a těší! Jste to hezky nazvala renta – prostě důchod! – zubí se – Jinak tedy si dovolím ještě poslední takovou otázku hradní. Brzy bude zase konec roku a s ním přijde udílení Řádu ostrého brku. Myslíte si, že by letos měl být udělen? Popřípadě, máte v merku někoho, komu byste ho – ne třeba letos, ale výhledově – přála?
Faye Sages: Nezdá se mi, že by novinařina nějak hromadně pospávala, takže rozhodně jsem pro udělení! Ale koho vybrat… To je úkol, který vám rozhodně nezávidím! – škodolibě se zasměje – Mezi mé tipy patří Ashley Watfar, Meningitida Epidemica a Princess Star. Těch jmen mě napadlo teda víc, ale téhle trojici fandím tak nějak nejvíc.
Denní věštec: Já fandím všem, kteří se do novinařiny vůbec pustí! – usměje se a přemýšlí – Ale máte pravdu, že to je opravdu… škaredý a nepříjemný úděl. Jak najít rovnováhu mezi hradním životem a tím mudlovským?
Faye Sages: No to stále pořádně nevím. A hádám, že ani Vy mi s tím moc neporadíte. – směje se –
Denní věštec: Až budu mít recept, určitě se s vámi podělím! – mrkne – Jaká je vaše nejoblíbenější sladkost?
Faye Sages: Rozhodně dort. Ale jeden konkrétní zákusek či sladkost oblíbenou nemám – vždy se totiž pro něco nadchnu a pak se toho přejím, takže je lepší to střídat a oblíbence si nedělat. No a když je nouze, je i sušenka dobrá. – uzme si z talířku poslední sůšu –
Denní věštec: – zazubí se – Příště s dortem na vás! – píše si – A na závěr moc hezká otázka, i když pro vás bude určitě jedna z těch těžších – na co jste ve svém životě nejvíce pyšná?
Faye Sages: – svalí se na židli – Vy tu chcete sedět až do zítra nebo co?
Denní věštec: Když bude třeba… mám čas! – mrkne na hodinky a usmívá se na slečnu šibalským úsměvem –
Faye Sages: Ach jo, to je zrada… Jste vždy zaneprázdněná nějakým ze svých milionů koníčků a zrovna dneska jako na potvoru máte čas!
Denní věštec: To víte, svátek práce ctím i já… a proto s vámi dělám rozhovor!
Faye Sages: No tak dobrá. Víte, na co jsem pyšná? Že jsem člověkem, jakým jsem. Udělala jsem dobrá i špatná rozhodnutí, řekla jsem spoustu hezkých i zlých věcí, udělala jsem spoustu ptákovin… To vše zapříčinilo, že jsem byla nahoře a myslela si, že zdolám svět, i na samém dnu s nelehkými pocity, vyhořelá a s depresí. Ale ze všeho jsem si něco vzala a dovedlo mě to až sem – do bodu, kdy se mám ráda, a na to jsem pyšná. – přemýšlí, jak moc kýčovitě to zní, ale máchne nad tím rukou –
Denní věštec: – spokojeně se uculí jak sluníčko na hnoji – Přesně taková, jakou vás máme nejen v redakci moc rádi.
Touto otázkou jsme se dokousaly do konce rozhovoru, snad jsem vás moc netrápila. – složí si papíry – Máte na srdci něco vy? Něco, co by mělo zaznít z vaší strany?
Faye Sages: Ode mě už toho zaznělo určitě víc než dost a snad není potřeba nic dodávat. Moc děkuji za vyzpovídání a pěkné otázky. A víte co? Ty podle vás nejtěžší se mi beztak líbily nejvíc. – usměje se –
Denní věštec: To jsem ráda a díky za příjemný společný čas. Ať se vám daří s bloky a užijte si každý jeden zážitek v Irsku. Těším se, až mi zase budete vyprávět, co jste zažila. – podá ruce packu a loučí se se slečnou –
Odkaz na články slečny Fejky z Denního věštce
Odkaz na články slečny Fejky z Hadího krále
Pro Denní věštec
Amanda Wright