Suzzy Blackwood: Kolej mě naučila, že všechno jde lépe, když na to člověk není sám.

Suzzy Blackwood v knihovně působí již několik měsíců. Její zfialovění však bylo poněkud náhlé a nečekané. Jak se se svou novou hradní rolí sžila? Jaké má s knihovnou plány? A jaké pro ni bylo opustit milovanou kolej? To vše a mnohem více se dozvíte v tomto článku!

Denní věštec: Ahoj Suzzy! Moc díky, že sis na mě takhle v září udělala čas. Na úvod mě zajímá, jak se ti zatím na začátku nového školního roku daří?
Suzzy Blackwood: Ahoj Ari! Mně je samozřejmě ctí a potěšením. Musím říct, že začátek roku je pro mě velmi hektický, ale postupně se vše nějak uklidňuje, tak jsem ráda. – usměje se –

Denní věštec: – chápavě kývne – Co pro tebe nejvíc tu hektičnost způsobuje?
Suzzy Blackwood: No, jedním slovem mudlové, ale ať nezním moc úsečně, překládám svou knihu do češtiny a čeká mě stěhování. Tady u nás se toho též děje spoustu, v knihovně pracujeme na updatování Dvorany a čeká nás brzy vydání nových knih. A samozřejmě už se tetelíme v týmu Lúzrů a připravujeme se s nadšením na novou sezónu. – mrkne –

Denní věštec: Ach tak, to zní jako opravdu nabitý program! – usměje se – Náš rozhovor samozřejmě nevzniká jen tak, jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že už jsi nějaký ten pátek hradní knihovnicí. Pojďme na to ale pěkně od začátku. Konkurzu ses zúčastnila jako jediná, k tomu jsi byla navíc studentka bez složených OVCE. Co tě přesvědčilo vydat se na dráhu fialové a ještě hned funkcionářky tak brzy? Jak tuto skutečnost vnímáš s více než půlročním odstupem?
Suzzy Blackwood: – zamyslí se – Upřímně musím říct, že jsem o fialové barvě snila už od prváku. Tedy ne, že by se mi zelená nelíbila, naopak, občas mi neskutečně chybí. Funkce knihovnice se mi neskutečně líbila mimo jiné proto, že mám knihy v lásce a ráda je tvořím, vlastním a čtu u mudlů i u nás. Po tom krásném půl roce v knihovně bych ráda řekla, že knihovnu chci víc oživit, to se nezměnilo, zároveň, ač se to možná nezdá, je tam spousta práce, i když jsem knihovnu převzala po své předchůdkyni v naprosto špičkovém stavu. Takže všeho všudy jsem spokojená, stále vymýšlím, jak knihovnu nabídnout světu a stále občas omylem zabloudím ke vstupu do kolejky, než mi dojde, že mám vlastně kancl! – zasměje se –

Denní věštec: Ach ano, bloudění do kolejní místnosti si zažívají pravidelně snad všichni fialoví! – zasměje se – Jaká pro tebe byla ta změna na začátku? Co tě na fialové nejvíc překvapilo a co si tě nejvíc získalo?
Suzzy Blackwood: Hm, nejvíce mě asi zarazilo náhlé vykání, na to jsem si musela zvyknout. Změna však proběhla naprosto krásně a to především díky Patricii, která mi knihovnu předávala, a díky všem fialovým, kteří mě s láskou, nabídkou pomoci a milými slovy přijali mezi sebe. Jsem za to neskutečně vděčná.

Denní věštec: Jaké jsi zažila reakce od koleje? A bylo něco, co tě od toho přesunu do fialové třeba trochu odrazovalo?
Suzzy Blackwood: Reakce byly částečně překvapené a plně přející, aneb má změna barvy byla jaksi náhlá, ale v koleji jsem měla a stále mám velkou oporu! Na přesunu mě trochu děsilo to, že jdu vlastně úplně do neznáma. Tím, že knihovna je kout hradu lehce pozapomenutý a chodí se tam především plnit magíky, výzvy a číst výklady bez nutnosti se převléct do uniformy, netušila jsem, co mě přesně čeká.

Denní věštec: Jak probíhalo zaučování a předávání knihovny? Co na tom pro tebe bylo nejtěžší?
Suzzy Blackwood: Předání i zaučování proběhlo naprosto bezproblémově, jak už jsem řekla, knihovna byla vysmýčená, nikde ani smítko prachu, všechny knihy na svém místě, admin prázdný, až jsem si říkala, zda budu vůbec mít co na práci. Patricia navíc v knihovně stále externě působí jako korektor slovensky psaných děl a kdykoli jsem si nevěděla rady, poradila mi. – usměje se a pak trochu zvážní – Nejtěžší, bych řekla, bylo asi zvyknout si na admin, který mě občas zlobil a kam mi jednou za čas vleze nějaká škrkna.

Denní věštec: Tak držím palce, ať je to s těmi škrknami jen lepší! V roli knihovnice už působíš více než půl roku. Jaké jsi měla pro knihovnu na začátku plány? Co bys řekla, že se ti zatím povedlo a co spíš ne? A jak celkově své působení ve funkci zatím hodnotíš?
Suzzy Blackwood: Měla jsem v plánu spoustu věcí, například knihy měsíce, které jsme v knihovně také rozběhli, ovšem přes prázdniny na ně žel nebyl čas a doufám, že brzy zase budeme každý měsíc jednu vyhlašovat. Také je v plánu speciální soutěž s knihovnou a již zmíněné vydání několika nových knih. Mimo jiné se možná některé oblíbené knihy z knihovny dostanou na Příčnou. – mrkne – Velmi se povedl pub kvíz, který jsme minulý školní rok pořádali, ale stále ještě pracuji na oživení knihovny a lákání všech možných i nemožných hradních obyvatel na kávu s knihou. Celkově hodnotím funkci jako spoustu práce, která za to ale stojí!

Denní věštec: To zní všechno moc zajímavě! Jaké máš pro knihovnu další plány z těch, co můžeš prozradit? A kdo s tebou na jejím budování vlastně spolupracuje?
Suzzy Blackwood: Určitě se můžete těšit na týmovou soutěž pořádanou knihovnou, knihy měsíce a časem na knihy jako Atlas hradních sov či další zajímavé výtisky na Příčné. Na budování se mnou spolupracuje spousta úžasných lidí. Jmenovitě to jsou Nicholas, jakožto pomocný pracovník, má předchůdkyně Patricia, Oresta, slečny Meningitida, Ophelie, Mia, Nerissa a pan Alfred.

Denní věštec: Původem jsi ze Zmijozelu. Jak bys řekla, že ti ctnosti typické pro tvou kolej při vedení knihovny pomáhají? Co myslíš, že tě kolej naučila a do funkce dala?
Suzzy Blackwood: – snaží se rozvzpomenout si všechny ctnosti Zmijozelu – Asi nejpodstatnější bude ambicióznost, nebo jak tu vlastnost nazvat. Myslím si, že kdybych neměla určitou dávku vervy, tak knihovna zapadne pod povrch dění a nadále bude sloužit jen jako prostředek k dosažení cíle a ne cíl samotný. Kolej mě naučila, že všechno jde lépe, když na to člověk není sám a že když se chce, všechno jde. Takže je dobré zachovat chladnou hlavu, neskákat do neznáma, pilně pracovat a člověk pak dosáhne svého.

Denní věštec: Co tě na knihovnictví a vůbec roli fialové na našem hradě nejvíc baví? Zvažuješ do budoucna třeba i to, že bys učila?
Suzzy Blackwood: Na knihovničení a fialové mě moc baví tvořit nové věci, ať už to jsou soutěže, semináře či akce. Učit chci, také už od prváku, mám dokonce rozdělaný předmět a letos jsem se hlásila do konkurzu, jen to žel kvůli mému nedostatku času nevyšlo, ale třeba příští rok! – usměje se –

Denní věštec: Co tě láká vyučovat? – usměje se –
A máš na hradě třeba vysněnou akci, kterou bys chtěla uspořádat?
Suzzy Blackwood: No, mým ultimátním snem je učit něco spojeného s knihami, asi bych nejraději studenty provedla celkovým procesem psaní a vydávání knih, ale žel máme na podobné téma už předmětů několik a tak se mi zřejmě sen nesplní. Co se akce týče, ráda bych provedla tu tajnou knihovnickou a kdyby byl zájem, moc ráda bych znovu uspořádala KouzlOscara.

Denní věštec: To zní moc hezky! Kromě knihovny taky výrazně působíš ve famfrpálu, založila jsi a vedeš vůbec první tým profiligy. Co pro tebe hradní famfrpál znamená? Jak se ve vedení týmu cítíš?
Suzzy Blackwood: Hradní famfrpál je pro mě osobně hlavně příležitostí k setkávání se, tedy krásný důvod k milé rozpravě. Náš tým je naprosto skvělý, jedinou z hráček bych za nic nevyměnila a jsem za ně neskonale vděčná. Tým jsem založila tak nějak po svém, aniž bych měla víc než naprosto povrchové znalosti famfrpálu a jen díky nim vše klape.
Ve vedení se tedy cítím skvěle, jen lehce nepatřičně. Sama sebe bych jmenovala spíš takovým podivným maskotem. – zasměje se –

Denní věštec: Jak se s týmem těšíte na druhou sezónu? Máš jako kapitánka nějaké specifické plány nebo věci necháváš spíš na týmu a sama děláš jak říkáš maskota? – zasměje se –
Suzzy Blackwood: Na novou sezónu se moc všechny těšíme a už se domlouváme, co a jak. Myslím si, že vše rozhodujeme hodně demokraticky, všichni mají možnost se vyjádřit a nakonec dojdeme k nejlepší variantě. Osobně držím a spravuju tabulky a vymýšlím spolu s Renée, mou zástupkyní, strategie a posty na tréninky a zápasy, ale i v tomhle směru se snažíme vždy vyhovět preferencím každé jednotlivé hráčky. Maskota pak dělám především při zápasech, kdy jsem na postu “všeobecný záskok” a jinak nadšeně fandím! – zazubí se –

Denní věštec: Ach tak! Jaké máš ve famfrpálu další plány? A jaký post ti je nejbližší?
Suzzy Blackwood: V plánu je dál hrát, zvát k nám nové členy, a hlavně tedy bavit se! To jde tedy samo, protože u nás panuje skvělá atmosféra. Nejraději jsem osobně na střelci nebo na odrážeči.

Denní věštec: Knihovna a famfrpál jsou možná oblasti, ve kterých tě na hradě vídáme nejvíc, ale nejspíš nejsou jediné, kterým se věnuješ. Co dalšího tě na hradě baví? A jak bys čtenářům přiblížila to, co si užíváš v rámci svého mudlovského kryti?
Suzzy Blackwood: Na hradě mě baví vysedávat ve Velké síni, až tedy na chvíle, kde je mrtvo. – zasměje se – A taky tvořit, ať už cokoli, ráda například navrhuji kousky na Příčnou ulici! U mudlů vystupuju jako studentka sociální práce na vysoké škole a spisovatelka, vydala jsem si v anglickém jazyce napsanou fantasy knížku, ke které plánuji dalších několik dílů a doplňkových děl a mimo tuhle sérii mám nápad na tak kvadrilion dalších knížek. – zasměje se –

Denní věštec: Tedy, to zní, jakože se rozhodně nenudíš! Na jaké své návrhy jsi nejvíc hrdá? Je něco, co jsi ještě nikdy nenavrhla, ale ráda bys to chtěla zkusit? Plus mě zajímá, jak ses ke spisovatelství dostala a jakým způsobem ty zkušenosti přenášíš do role hradní knihovnice?
Suzzy Blackwood: Nejvíc hrdá jsem asi na ty, které se na Příčnou ještě nedostaly, tedy potřebují ještě doladit, ale jsou to větší a složitější kousky. Z těch, které na prodej jsou, jsou to asi silonky, protože mi přijde, že se dají využít skoro ke každému outfitu. Ráda bych jednou zpracovala vše, co mám uloženo na Pinterestu, ale obávám se, že by mi to zabralo snad desetiletí.
K psaní jsem se dostala přes čtení a svého tátu, ten ovšem píše spíše akademické čtení. Už odmala jsem milovala nořit se do všemožných knižních světů, pamatuji si, že jsem snad ve čtvrté třídě sepsala seznam za daný rok přečtených knížek a bylo jich přes sto. Také jsem od třetí třídy psala básničky, z nichž několik vyšlo v různých menších časopisech. Ve třinácti letech jsem prvně měla nápad napsat vlastní knihu, párkrát jsem to zkusila a pak nápad strčila do šuplíku s tím, že třeba časem. No, čas nadešel před skoro dvěma lety, kdy jsem se měla pilně učit na maturitu a prokrastinačně jsem se dobojovala až k psaní, které vyústilo právě k vzniku mé první knihy, kterou jsem vydala tři měsíce zpátky.
Zkušenosti, především tedy ty s vlastním neúspěchem, jsem převedla ve snahu v knihovně hlavně co nejvíce ostatní k psaní povzbuzovat a každého jedince s nápadem a chutí psát podpořit a jen případně nasměrovat k co nejlepšímu výsledku.

Denní věštec: Je skvělé, že máš takhle vlastní mudlovskou zkušenost, kterou případně můžeš předávat! Co myslíš, že tě čeká po spisovatelské stránce v nejbližší budoucnosti? A co tě čeká v knihovně a na hradě obecně? Přála by sis třeba zkusit něco, k čemu ses zatím vůbec nedostala?
Suzzy Blackwood: Po spisovatelské stránce mě čeká dokončit překlad do češtiny a napsat další díl(y), a třeba časem taky snad nějací čtenáři. – nervózně se zasměje – V knihovně a na hradě obecně plánuji pokračovat v tom, co dělám teď a doufejme přihodit sem tam trochu akce či špetku kouzla, a třeba se letos konečně dostanu do sklepení nebo vyhraju nějakou hradní loterii a pořídím si baráček, protože zatím postupuji ve stylu “co mám, to rozdám nebo utratím za hadry, a stejně žádné nemám”.

Denní věštec: Ach ano, věčný problém při šetření na dům. – směje se a pokyvuje – Kde by sis přála, aby byla knihovna, až ji budeš předávat svému následovníkovi? A kde bys sama na hradě ráda byla třeba za 5 let? – usměje se –
Suzzy Blackwood: Přála bych si, aby byla alespoň trochu víc na výsluní, až ji jednou budu předávat, ale za pět let bych, pokud to jen půjde, ráda ještě seděla na trůnu z knih já a jen při tom navíc opravovala úkoly z vlastního předmětu.

Denní věštec: Tak budu držet palce, ať to tak dopadne! Moc díky za to, že sis na mě dnes udělala čas. Držím ti palce ve všem, co si umaneš na hradě i u mudlů. Chtěla bys na konec článku ještě něco čtenářům vzkázat?
Suzzy Blackwood: Moc ti děkuju! Chci všem říct: Čtěte! Knihy v sobě skrývají magii starší než je svět sám.

Suzzy je pro knihy naprosto nadšená jak ve svém mudlovském krytí, tak na hradě. Věřím, že naše knihovna pod jejím vedením jen pokvete! Přeji jí spoustu úspěchů v obou světech.

PS: Pro grafiku do článku byla využita nejen její oblíbená barva, ale taktéž písmo. Suzzy má zkrátka psaný text ráda se vším všudy!

Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette