Klotylda Malíková: „Rozhodně je minimálně jeden jazyk, který bych ráda učila.“

Denní věštec: Pekný deň, madam Kloty. V prvom rade vám gratulujem k sfialoveniu a k pozícii profesora. Iste nie je samozrejmosťou učiť na tak prestížnej škole, ako sú Bradavice. Bol to váš sen vždy?

Klotylda Malíková: Hezký den i vám, slečno Thali. Za gratulaci děkuji. – usměje se – Jestli vždy, to je překvapivě těžká otázka. Chci říct, už když jsem jako malé pískle poprvé procházela hradní branou, zfialovět jsem chtěla a těšila jsem se na učení, ani jsem moc neřešila otázku, jestli se mi to vůbec povede. Ale jak šel čas, objevovala jsem, jak náročné je dávat dobrou zpětnou vazbu a tvořit věci pro studenty, stejně jako jsem objevovala, jak zábavné může být nechávat se v pozici studenta motivovat různými zadáními. A termíny, samozřejmě. – zasměje se – Občas jsem tak přemýšlela, jestli je profesorování opravdu to, co chci a chtít mám. Ale v zásadě ano, můj sen to byl vždy.

Denní věštec: Tak to sa teším s vami ešte viac, že vám vlastne vyšiel dlhoročný cieľ. – usmeje sa na madam – Keď sa vrátime ešte k vašim začiatkom – do školy ste nastúpili pred šiestimi rokmi a Múdrý klobouk vás zaradil do Mrzimoru. Ako sa vám v koleji páčilo? Boli ste ako čerstvá prváčka spokojná s jeho rozhodnutím?

Klotylda Malíková: Po zařazení se mi ohromně ulevilo. – usmívá se – Do Mrzimoru jsem chtěla, hlásila jsem se k tomu, i Moudrému klobouku jsem to řekla, ale pořád tam byl trochu červíček, jestli to Klobouk neuvidí jinak. Ale souhlasil s mým žlutým přáním. V koleji se mi snad ani nemohlo nelíbit, Mrzimor opravdu není dokonalý, ale všechny jezevce vítá s otevřenou náručí a to dělá strašně moc. Navíc se mě už za lososova ujala Helen Miltonová, v té době neuvěřitelně akční a optimistická duše, takže mé začátky na hradě byly opravdu kouzelné.

Denní věštec: Čo vám dnes, pár týždňov po odchode z koleje, chýba na študentskom živote najviac? A je niečo, čoho ste sa s radosťou zbavili?

Klotylda Malíková: – zamyslí se – Trochu mi chybí naše studijní koutky se svými slůvky útěchy, nápady i hecováním, že to dáme. Ty mi rozhodně pomáhaly. – zamyšleně pokýve hlavou – No, mohu-li být upřímná, jsem moc ráda, že už se nepočítám do kagíkových limitů. Vždycky jsem věděla, že kolej přijme, pokud se odmítnu účastnit, ale právě proto, že mě nikdo doopravdy nenutil a zároveň na tom většině koleje opravdu záleželo, jsem je nechtěla nechat na holičkách. Ve skutečnosti jsem se několikrát taky dostala do té natěšené nálady a kagíka opravdu prožívala, ale teď se ráda omezím na pozorování zpovzdálí.

Denní věštec: – pousmeje sa – Kagíky sú veru kapitola sama o sebe. Hádam nič nestmelí a zároveň nenaštve tak, ako tí kagíci. Ako študentka ste toho stihli mnoho: niekoľko školských rokov ste boli prefektkou, v piatom ročníku ste dosiahli titul Snaživec roka a zúčastnili ste sa aj súťaže Bradavická čtyřka. Na čo ste zo svojich dosiahnutých cieľov najviac hrdá a odporučili by ste niečo z toho, čo ste zažili vy, mladým a ambicióznym študentom?

Klotylda Malíková: – povzdechne si – Když ono třeba u toho prefektování jsem hrdá nanejvýš na jeho malou část, a zvlášť pokud jde o Snaživce, to jsem mnohem víc hrdá na školní rok Zima 2025, kdy jsem odevzdala všechny úkoly, které jsem chtěla, a většinu z nich v kvalitě, kterou bych si od sebe přála. Vlastně ten předloňský rok je možná právě cíl, na který jsem hrdá nejvíc. Doporučila bych jim hlavně, ať se nesnaží jít přes své limity, případně se nebojí si přiznat, že už nezvládají. – trochu nervózně se podrbe ve vlasech – Ale třebaže hrocení, různé kolejní funkce, psaní pro časopisy a jiné věci jsou zajímavá příležitost, ať se jich studenti nebojí, a pokud o to aspoň trochu stojí, ať do toho jdou, to bych doporučila taky.

Denní věštec: Ako profesorka ste do školy priniesli aj úplne nový predmet – Kouzelnická turečtina. Na škole máme a mali sme naozaj rôzne jazyky, turečtina by mohla byť zaujímavá napríklad pre tých, čo často cestujú. Ako ste sa k takémuto predmetu dopracovali vy? Čo vás viedlo práve k turečtine a aké s ňou máte plány?

Klotylda Malíková: Já se k turečtině dostala právě přes to cestování. Čekala mě dovolená v Turecku a chtěla jsem se naučit aspoň pár slov, ať nejsem úplně slepá a hluchá. No, a nějak se těch pár slov zvrtlo. – zasměje se – Protože na hradě jsou jazyky populární, přišlo mi fajn tu nějaký nový nabídnout. Vůbec jsem tedy nečekala, že úplně první slova, která jako profesorka dostanu, budou v duchu „jé, turečtinu jsem taky chtěla učit, až zfialovím“. Takže kdo ví, možná ji časem předám. – směje se – Každopádně bych jí ráda v budoucnu přidala ještě aspoň jeden ročník, ne-li víc, ale nechci předbíhat, zatím není jisté, jestli se mnou někdo vydrží aspoň ten prvák. – stále se usmívá –
Ostatně, někteří studenti už to se mnou vzdali, že? – loupne ještě pobaveně očima po slečně –

Denní věštec: – hrabe sa v papieroch a hľadá dalsie otázky… ani náhodou sa nepozerá na madam – S tým veru súhlasím, jazyky sú populárne a raz si prejdem aj ja všetky. – nesmelo sa na madam usmeje – Pracujúcou dospelou ste už nejaký ten piatok. Prezradíte nám, ako vyzerá váš bežný pracovný deň mladšieho profesora? A je to také, aké ste si to pri uchádzaní sa o post predstavovali?

Klotylda Malíková: – rozesměje se – To rozhodně není! Hlavně ale kvůli mudlovské stránce věci, nějak jsem se přes prázdniny nechala ukecat, ať zfialovím i u mudlů, a zvládat obojí je občas vážně něco! Ale víte jak, ráno si v Síni užívám výsadu přístupu ke kávě, dopoledne ve třídě první půlku hodiny sleduju, jak se studenti ještě snaží probudit, a druhou poslouchám kručení v žaludcích a spekulace, co bude k obědu. Odpoledne si trochu zaslzím nad úkoly – nechám na laskavém čtenáři, zda smíchy, zoufalstvím či dojetím nad šikovností – a večer se tvářím, že mám dávno padla a ti studenti, co se mlátí školními košťaty, rozhodopádně nejsou moje starost. – culí se –

Denní věštec: – zasmeje sa – Tak to máte dobré, niektoré body až závidím. Nenarážate občas do stien v okolí bývalej žltej kolejky? Počula som, že sa to niektorým ešte mesiace po sfialovení deje.

Klotylda Malíková: To ano, běžně v zamyšlení dojdu až k těm našim sudům a divím se, proč nemůžu projít. – usmívá se – A kolikrát se musím zamyslet, kudy vyrazit ze svého kabinetu, zatímco z kolejky jsem uměla dojít kamkoliv. Aspoň dokud se nezbláznily schody. – směje se –

Denní věštec: Máte nejaké plány už do budúcna? Nejaké ďalšie jazyky či iné zaujímavé novinky v predmetoch? A je nejaký ďalší post, ktorý by vás v budúcnosti lákal? Akú máte predstavu o živote dospelého čarodejníka?

Klotylda Malíková: Rozhodně je minimálně jeden jazyk, který bych se ráda naučila natolik, abych ho tu mohla učit, ale to je zatím hudba velmi vzdálené budoucnosti. Teď přes školní rok bych ale ráda zvládla jednak ten druhák turečtiny, jednak dotáhnout nějaké rozpracované předměty, které by navíc měly být přístupnější než přeci jen osobitá a náročná turečtina. Snad mi je pak pan inspektor schválí a dovolí otevřít. Co se postů týče, nemám v tuhle chvíli vyšší ambice než řádný profesor, ale zatím si představuju, že se časem víc zapojím i do vypisování seminářů a soutěží. A třeba se mi jednou v Godrikově Dole povede vybudovat kouzelnický statek. – usmívá se – Ale mé původní předsevzetí vydělat si na jeho stavbu už letos asi nedopadne. – nervózně se zasměje –

Denní věštec: Ja vám v tom ale i tak budem držať palce! – mrkne na pani profesorku – To už bola moja posledná otázka. Ďakujem vám veľmi pekne, že ste si na mňa spravili čas, a prajem vám veľa šikovných študentov a veľa spokojnosti do novej kapitoly života.

Klotylda Malíková: Moc děkuji za přání i za celý rozhovor a taktéž přeji mnoho spokojenosti do nových i stávajících kapitol vám i čtenářům. – naposledy se usměje –

Pro Denní věštec
Thalira Arannis