Radost z prvních rozbitých piñat minulý týden vystřídaly zděšení a smutek z roztržení fotografie kolejních duchů. Neváhali jste a pro kousky fotografie se vydali. Je ale potřeba je dát dohromady, aby se na duchy nezapomnělo. Dokážete to?
Podařilo se ti najít kousek fotografie, který z oltáře uletěl někam na vzdálenou mýtinu, kde jsi zažil podivné věci, které si doteď neumíš vysvětlit. Ke kousku fotografie tě zavedla nějaká chladná energie. To nebyl jen pocit, to bylo něco jiného… něco mimo tvé chápání. Na chvíli tě napadne, že to byl jeden z kolejních duchů, který se zasadil o to, abys kousek fotografie našel, a na něj a jeho kolegy se tak nikdy nezapomnělo. Myšlenku ale rychle vrátíš tam, odkud se vynořila. Přece nebudeš uprostřed ničeho v černočerné tmě myslet na duchy! Popadneš svého parťáka za ruku a běžíte zpět k budově, kde už svítí jen pár oken.
Vejdete dovnitř a cítíte, jak vám rozmrzají konečky prstů. Chvíli jen tak stojíte a užíváte si teplo místnosti. Doufáte, že až dojdete k oltáři, na kterém před roztržkou byla fotografie kolejních duchů, že tam potkáte ostatní hosty a společně dáte fotografii dohromady. Vydáte se tedy k němu. Nikdo tam není. Jste tu sami. Pohlédneš na svého parťáka, pokrčíš rameny a pak odhodlaně proneseš: „Jasně, že zdrhli. My v tom ale naše duchy nechat nemůžeme, musíme tu fotografii slepit!“ To je sice hezké, jak jsi odhodlaný, ale z čeho ji jako chceš slepit? V ruce máš pouze jeden kousek, který jsi záhadným způsobem našel venku na mýtině. Začneš se tedy rozhlížet všude po místnosti a hledáš ostatní kousky fotografie. Tentokrát si úspěch připíše tvůj parťák, najednou ho totiž slyšíš radostně vyjeknout. Když se podíváš jeho směrem, spatříš ho, jak v rukou nese kousky roztržené fotografie. Rozloží je na stůl a dáte se do skládání.
Naštěstí máte praxi ze soutěží jedné nejmenované profesorky a roztrženou fotografii složíte dřív než filmové puzzle. „Čím ji ale…“ Ani to nestihneš doříct a fotografie se před vašima očima sama slepí. Vypadá jako nová, žádné stopy po roztržení. Udiveně hledíš na svého parťáka a když se konečně vzpamatujete z šoku, fotografii vezmete a položíte ji na oltář, kde předtím stála. Pořád ti ale přijde, že tomu celému něco chybí. Je potřeba uctít památku duchů i po vašem. Předneseš parťákovi svůj plán, naposledy se podíváte na oltář a vracíte se směrem k hradu. V Prasinkách se dle tvého plánu zastavíte pro květiny a spolu je donesete k vrbě mlátičce. Samozřejmě několik metrů před ni, nechcete, aby se stali duchové i z vás. Každý kolejní duch má hrob někde jinde, a tak jste zvolili vrbu mlátičku jako signifikantní místo na našich pozemcích, kde jste v tichu na duchy zavzpomínali i po našem. Stejně jako to děláte na Dušičky.
Poslední týden úkolů je před námi. Přejeme vám mnoho zdaru a zveme vás 2. 11. v 19 hodin do Komnaty nejvyšší potřeby, kde zkusíme rituálně uctít památku duchů a vyvolat je. Zároveň pro vás bude připraveno občerstvení a pár her. Zakončíme tak spolu naši velkolepou cestu i celou akci.
Pro Denní věštec
Aya Watanabe a compañeros