Umělá inteligence vs. lidská kreativita: část 2.

V rámci první části jsme se podívali na to, jak se k práci s pomocí AI staví naši profesoři, jak často se s takovým vypracováním setkali a také na to, jestli by vůbec využití umělé inteligence dokázali odhalit. Ve druhé části se budeme věnovat samotným vypracováním – jak odhalit AI a proč nemá své místo na našem hradě.

Ještě před pár lety jsme si neuměli představit, že by za nás někdo vytvořil obrázek podle našeho zadání během několika vteřin, natož to, že by za nás něco napsal. Doba jde kupředu a vývoj umělé inteligence se stále posouvá – stále však existují hranice, které algoritmus zpracovat nedokáže. Zda budou tyto hranice pokořeny, nemůžeme vědět s jistotou. Pokud bych si však měla vsadit, vsadila bych na originalitu lidských produktů. Článek je rozdělen na dvě části – v té první se podívám na zoubek psanému textu, zatímco v části druhé se vyřádí Becky na grafické tvorbě.

Básně mají svoji duši, proto nejspíš mnohý tuší,
že nikdo neřekne „páni!“ na hloupé generování.

V následujících řádcích si můžete přečíst vždy dvě básně. Jedna pochází z pera autora na našem hradě, druhá z algoritmů AI. Když je uvidíte vedle sebe, bude vám to připadat nejspíš jako brnkačka… Jenže co když vidíte jen jednu z nich? Pojďme si říci, čeho si všímat!

Popelka, dívka u sazí,
šedý den tiše v koutě sedí,
v dlaních tři lískové oříšky,
tajemství, které nikdo nevědí.

Zašeptá prosbu tak nesměle,
skořápky prasknou jak zázraky,
z oříšků vyletí šaty hvězd,
lehké jak dech a snový prachy.

V šatech jde k zámku na velký ples,
hudba jí tančí až pod kůží,
v tichosti s princem se zatočí,
čas kolem nich se náhle zúží.

Když odbije půlnoc, mizí z bran,
střevíček zůstane na schodu,
princ podle něho ji najde zas
a vezme z popela ke trůnu.
________________________________________

Nemám nic a nejsem nikdo,
nemám mnoho k nabídce,
neznám moudra, umím jenom
kreslit prstem na zídce.

Mám jen tvář a mám jen dlaně,
zvláštní prstů otisky,
vyměním však ráda za ně
pár oříšků od lísky.

Pomíjivá přání v šatech
všechny splíny rozpustí,
večer pak na scéně světa
saténově zašustí.

O půlnoci odbije zvon
naděje a zemských krás,
já však budu zase sama
vzpomínat na krátký špás.

Slzy v očích zůstanou mi,
to je vše, co mohu dát,
a přitom bych nejvíc chtěla
celý svět ti věnovat.

Však nemám nic a nejsem nikdo,
nemám mnoho k nabídce,
neznám moudra, umím jenom
kreslit prstem na zídce.

Kdo tipoval, že z pera člověka pochází druhá báseň, měl pravdu. Autorkou je Helenia Kukková a napsala ji v roce 2015. A co tedy s tou první? První, co by vás mělo zarazit, je špatně použitá gramatika. Na rozdíl od pravopisu, který činí potíže skoro všem, gramatika působí obtíže především cizincům… a AI. 

– tajemství, které nikdo nevědí
– z popela ke trůnu

Další věc, co AI vážně nedává, jsou metafory a přirovnání:

– skořápky prasknou jak zázraky
– lehké jak dech a snový prachy

Tady si umělá inteligence zkrátka vzala ze zadání asociaci hvězda > hvězdný prach, případně popel, a spojila to dohromady v něco, co působí jako monokl na oku. O tom, že zázraky většinou nemají tendenci praskat, snad ani netřeba mluvit. Kromě asociací, metafor a přirovnání přímo v básni je užitečné se také podívat na báseň jako celek – zatímco ta od Helen má hlavní myšlenku, příběh a také dost básnických prostředků, jako jsou třeba kontrasty, báseň od AI nám neřekne vlastně vůbec nic. Klouže po povrchu a jediné téma je tu hlavní linka popel – oříšky – trůn (díky promptu). Všímat si můžeme také nekonzistence téměř ve všem: v metru, ve slovní zásobě i ve verších samotných, které se někde perfektně rýmují, někde je pouze asonance a někde dokonce ani to. Poslední ukazatel jsou pak novotvary a nonsensy. Ty v této ukázce nenajdeme, zato je najdeme v té druhé.

V ústech si slova češtiny vychutnávám,
škála synonym mi v hlavě poletuje.
Gramatické chyby nikdy neuznávám,
nic mě jako ony vnitřně nezraňuje.

Miluju, když můžu přemýšlet o tom,
které slovo z mnoha ve slovníku oprášit,
když každičké slovo má svůj vlastní sklon,
který by měli všichni pečlivě rozvážit.

Pestrosti a mnoha tvarů si nejvíc vážím,
fascinuje mě interpunkční říše,
rozvíjet svoji slovní zásobu se snažím,
vyzdvihuji mateřštinu do výše.
________________________________________

Miluju češtinu – je hravá, plná zvuků,
v každém tvém „hele“ skrývá tisíc malých kluků.
Mám rád, jak „ř“ si v puse dělá svoje cesty,
je to malý blesk, co nechce nikdy zestárnout a zreznout zesty.

Láska je „příšerně krásná“, když si s ní hraju,
ze slov si stavím hrady, které ti pak podávám v daru.
Baví mě, jak fráze mění smysl podle tónu,
z „no jo“ je smutek, radost i výbuch rodinného shonu.

Vážím si i pádu, co není žádná tragédie,
jen další šance skloňovat si vlastní.

Tady snad už nikdo ani nezaváhal a odhalil, že AI stvořila druhou z básní. Autorem té první je Eisblume Mensch a je taktéž z roku 2015. Zde se nám objevují i novotvary a úplné nesmysly. Slovo zesty je anglický výraz pro něco energického a zábavného, navíc je to příslovce a zreznout zesty, to může vymyslet jen… AI. Vyskytují se nám tu ale také všechny ukazatele výše zmíněné:

– v každém tvém „hele“ skrývá tisíc malých kluků
– hrady, které ti pak podávám v daru
– výbuch rodinného shonu
– skloňovat si vlastní poezie
– protože s každým tvým slovem znovu a znovu vznikám

Na konci se nám algoritmus dokonce zamiloval do příjemkyně, kterou by bývala byla profesorka vyučující Literární seminář – poezii. Obě díla totiž pocházejí z archivu tohoto předmětu, a proč se tam dostala, je myslím zcela zřejmé. Otázkou zůstává, zda by se tam někdy mohla dostat umělá inteligence. Pevně věřím, že ne.

Texty se samozřejmě netýkají jen básnění, ale také psaní jako takového. I zde ale můžete vysledovat stále ty samé signifikantní prvky. Sledujte konzistenci autora, dejte na svou intuici, a hlavně: označte si ty části, které vám přijdou podezřelé. Čeština je náročná a AI ji pořádně neumí (a troufám si říci, že ani nikdy nebude). Nakonec přidávám malou ukázku toho, co všechno AI umí napáchat s jazykem českým.

Prompt: Napiš mi pět slov, která mají přesně 7 písmen.
stromek, květiny, kočička, předmět, kopecní

Prompt: Napiš mi 4 slova s pěti souhláskami za sebou.
(Pro ty, co by si chtěli pomáhat u drnknutí.)
bezprstný, čtvrthrst, bezskvrnný, čtvrtsmršť

A pro pobavení…
Prompt: Co znamená „zreznout zesty“?
Pokud je to z nějaké konkrétní hlášky, písničky nebo videa, může to být jen nonsens / šprým, který má znít „cool“, aniž by dával klasický význam. Chceš-li, můžeš mi poslat kontext (větu, kde se to objevilo) a já zkusím odhadnout, co tím básník chtěl říct.

---

Jak si počíná umělá inteligence v tvoření obrázků? Vzaly jsme některé výtvory z hradního archivu a do umělé inteligence zadaly prompt se snahou vytvořit obrázky podobné. Obrázkům vytvořeným umělou inteligencí však něco chybí… Cit a kreativita, kterých je schopna pouze lidská duše. Jako první obrázek byla zvolena sova z mé archivní složky ze soutěže Čmarujeme jedním tahem. Překvapivě byla umělá inteligence schopná tvořit tak, že obrázek skutečně na první pohled vypadá, jako kdyby byl nakreslený jedním tahem. Je však daleko jednodušší a v některých místech jsou tahy přerušované.

Hůře si AI počínala v případě výtvoru Nessy Naiadés z roku 2025. Je to vlastně příklad jako do knížky, neboť jsou zde jasně zpozorovatelné znaky umělé inteligence. Většinou je obrázek v teplých tónech a má jakýsi „retro“ vzhled. Často má také zvláštní texturu, kterou se snaží napodobit opravdové kresby, skrze které často prosvítá struktura papíru. Obrysy postav jsou příliš plynulé (ve srovnání s lidskou rukou), což je nejvíce vidět na těch, které obrys mají v černé barvě.

Výtvor Charlie Ann Whitaker z roku 2025 je snadno rozpoznatelný od umělé inteligence. Pokud si ho přiblížíme, vidíme malé nedokonalosti vzniklé malováním, jako třeba detaily kožichu, který je tak daleko věrohodnější. Umělá inteligence opět používá strukturované pozadí, tmavšího a plynulejšího obrysu, který se snaží napodobit lidský výtvor. Často používá velmi jemné tóny s nízkým kontrastem a příliš důkladně nestínuje. Stín pod postavou je pouze přibližný, narozdíl od kresby Charlie, kde přesně kopíruje postavu a je daleko výraznější.

K veškerému generování bylo použito ChatGPT v prémiové verzi. Existuje mnoho poskytovatelů AI a určitě mezi nimi budou rozdíly, nicméně podstatné detaily zůstávají většinou stejné. Držíme palce při boji s AI a těšíme se na další přírůstky do archivu generované lidskou rukou!

Pro Denní věštec
Meningitida Epidemica a Rebecca Werde