Horká voda a zelené lístky – tak to je zjednodušeně čaj. Podle legendy objevil zákonitosti čaje císař Šen Nung už v roce 2737 př. Kr., když mu vítr sfoukl do misky horké vody jeden lístek z keře čajovníku. Jaký to pěkný a něžný začátek pro nápoj, jehož esence je popisována jako něco magického a duchovního. I když se v Evropě na zelený čaj pohlíží jako na jev moderní doby, ve skutečnosti je nejstarším čajem světa. Dokonce se z něj vyvinul i černý čaj – jako výsledek čínského experimentování s postupy na výrobu čaje. Zpočátku sloužil čaj v první řadě jako lék. Trvalo několik století, než se přišlo na všechny další možnosti, které tento nápoj nabízí. Myšlenka, že je možné si čaj jen tak vychutnávat, se objevila teprve kolem roku 400 př. Kr. Tehdy se prosadil zvyk nabízet čaj hostům na uvítanou.
Tento nápoj si postupně dobývá stále více prostoru v čínské kultuře všedního dne. Bezmála vše, co souvisí s čajem, pochází s Číny: způsoby pěstování i zpracování, aromatizování a zároveň i porcelán. Dějiny japonské čajové cesty začínají teprve tehdy, když dva mniši v roce 801 po Kr. propašovali semínka čajovníku z Číny do Japonska. Než se nápoj dostal konečně i do Evropy, uplynulo ještě dalších 800 let.
VÍCE NEŽ JEN POUHÝ NÁPOJ:
Už od samého začátku platil čaj v Číně za více než jen pouhý nápoj. Čaj tu byl milován, oslavován i veleben, a tak trochu i kultovně uctíván. Císař Chuej Tsung (1101–1126) ho opěvoval jako prostředek, který osvobozuje tělo i mysl od jekékoliv rozmrzelosti a přivádí člověka přímo do stavu blaženosti. Kritizoval plýtvání dobrým čajem při jeho špatné přípravě a vždy vyžadoval čaj neobyčejné čistoty. Z tohoto důvodu zavedl tzv. „císařský sběr“: to znamená, že jen panny měly dovoleno sklízet císařův čaj. Při česání čaje nosily rukavičky a směly z keře odstřihnout zlatými nůžkami pouze listový pupen a nejmladší lístek. Tento „císařský sběr“ se prováděl pouze v určitých dnech, stanovených podle měsíčního cyklu. I dnes se ještě hovoří o „císařském sběru“, a to tehdy, když se z čajovníku sklízí pouze pupen a nejmladší lístek.
A čajové opojení pokračovalo. Básník Lu Tchung, narozený v 8. století př. Kr., spatřoval v čaji omamný prostředek, který prý dokáže – pokud se použije v hojné míře – otevřít bránu do „ráje“. Právě od něj pochází výrok: „Nezajímá mě nesmrtelnost, zajímám se jen o chuť čaje.“
SYMBOL PROCITNUTÍ:
Čaj byl první substancí, která poprvé sebrala ospalosti kus z její neodvratnosti. Mniši ho povýšili na svůj nápoj, neboť jim dodával energii pro meditace. Úzkou souvislost mezi kázní v náboženství a čajem dokládá následující legenda: V 6. století meditoval Bódhidharma, první misionář buddhismu v Číně, po dobu devíti let před skalní stěnou. Když při tom usnul, byl svou lidskou slabostí tak pohněván, že si odřízl obě víčka a mrštil jimi o zem. Ta ale zapustila kořeny a z každého vyrostl keř se zelenými lístky. Bódhidharma lístky ochutnal, jeho únava zmizela a on se cítil zázračně silný. Od té doby doporučoval svým žákům pít čaj.