Na začátku školního roku proběhla hradem zajímavá a pro některé možná nečekaná zpráva. Naše čerstvě vdaná knihovnice madam Suzanne Ebony Trottertickler nově obléká i profesorský hábit. Tato skutečnost neunikla ani Dennímu věštci, který vám nyní přináší exkluzivní rozhovor po prvním měsíci jejího působení. S madam jsme probrali nejen její novou kariéru, ale i osobní život a plány do budoucna.
Denní věštec: Dobrý den, madam Suzanne, moc děkuji, že jste přijala mé pozvání a my se mohly sejít a probrat nejen váš nedávný vstup do profesorského sboru. Jak se dnes máte?
Suzzane Ebony Trottertickler: Dobrý den, milá slečno, já moc děkuji za pozvání, je mi ctí a potěšením. Mám se celkem hezky, tedy mudlové trochu zlobí, ale jinak se mám krásně. Jak se daří vám?
Denní věštec: To ráda slyším, že je u vás vše víceméně v pořádku. Já se mám skvěle, děkuji za optání. Měla jste velmi perný rok, aktivní práce v boji s nerovnováhou, svatební přípravy a teď jste ještě otevřela hned dva předměty. Kde jste na toto všechno vzala čas a co bylo tím impulzem pro to začít učit právě teď? A jak probíhala samotná příprava vašich výkladů?
Suzzane Ebony Trottertickler: No, rok to byl opravdu hektický v něčem, ale já mám naštěstí vždy možnost zavítat do své oázy klidu, tedy do knihovny. Abych byla zcela upřímná, čas jsem na to vzala z nocí, můj spánkový režim je tedy postrachem všech mých přátel, ale většinou to za to stojí! – lehce nervózně se zasměje – Co se učení týče, přiznám se, že jsem se již hlásila v minulosti, dokonce dvakrát, ale zpětně jsem velmi vděčná, že mi to vyšlo až letos. Každopádně učit jsem chtěla snad od prváku, takže to bylo spíše čekání na ten správný moment než náhodný impuls. Příprava výkladů byla v něčem jízdou na horské dráze, mou chybou tedy, ale musím říct, že mě sepisování předmětů bavilo. Jsem ale vděčná za kolegyni inspektorku, protože bez ní bych byla ztracená a některé výklady by byly na půl cesty ke katastrofě. Takže kolem a kolem, užila jsem si to, příští rok vám snad přinesu nějaký další předmět, pod podmínkou, že nade mnou Ari nezlomí hůl. – zazubí se –
Denní věštec: Věřím, že za tím muselo stát spoustu času i práce, je to na vašich výkladech ale vidět. Za sebe můžu říct, že si je zatím moc užívám. Tím mým předmětem, prvním z vašich dvou, je Lexikon úspěšné čarodějky. Co vy sama považujete za své největší životní úspěchy? Je to snad osm hodin spánku v kuse či právě vstup do profesorského sboru? Nebo něco úplně jiného?
Suzzane Ebony Trottertickler: Jé, to jste hodná, slečno. Jsem ráda, že se vám na hodinách líbí! Ale tedy vytáhnout na mě takovouhle otázku… to zní trochu jako odplata za některé z úkolů. – směje se – Každopádně za svůj největší úspěch na hradě považuji pořádání KouzlOscara v prváku, ač nebyl perfektní, dosažení postu hlavní knihovnice, postu profesorského, zvládnutí všech oplétaček s nerovnováhou minulý rok a pak samozřejmě také založení a vedení skvělého profitýmu Lúzřy. – zamyslí se – Myslím, že normálně bych byla podstatně skromnější, ale jestli mě samotnou něco učí lexikon, velmi často skrze úkoly od vás, studentů, tak je to to, že za úspěch jde považovat vše, co jsme dokázali a přináší to radost. To mi rovnou připomíná i nechvalně známou hradní fanfikci Hadice a lev, kterou jsem psala, a pak zakládala spolek HogPad. To byly časy… Abych vás neunudila, mudlovské úspěchy velmi shrnu. Největší úspěchy vidím v sepsání a vydání své fantasy knihy, navíc v angličtině, nazpívaní a nahrání na internet tří písní, zvládání studia, o to spíš, že poslední semestr jsem trávila na Erasmu v Německu. A nakonec přežívání každého dne, ať už je sebejaký.
Denní věštec: To mě moc těší, že i pro vás je předmět tímto způsobem přínosný. A myslím, že všechny úspěchy, které jste zmínila, si zaslouží zmínku. Žádnou skromnost tu rozhodně nechceme! Naopak je pozoruhodné, kolik věcí už za sebou máte. Vaším druhým předmětem (a bezpochyby i dalším úspěchem) je Kouzelnická angličtina pro začátečníky. Její výuka, stejně jako jiných jazyků, musí být náročná. Na co jste se při přípravě výkladů zaměřovala? Máte nějaké metody, jak studentům tuto látku vštípit?
Suzzane Ebony Trottertickler: Já se přiznám, že pro mě bylo asi nejnáročnější nemít všechny výklady úplně identické, jen s pozměněnou vyučovanou látkou, tak jsem pak musela hodně čarovat. Hned druhým kořenem úrazu byl paradoxně fakt, že se sama anglicky učím od svých tří let a těsně před sepisováním předmětu jsem strávila 4 měsíce v anglicko-německy mluvícím prostředí, takže se mi tak nějak ztratilo z vědomí, co všechno jsou základy a tak podobně. Pak mi uprostřed výkladu došlo, že používám slovíčko “and” a nikdo neví, co to říkám. Takže nejvíc jsem se zaměřovala právě na to zapracovat na nějakém obzvláštnění a magickém prvku, spolu s pečlivou kontrolou, zda vysvětluji opravdu vše. Co se účinné vštěpovací metody týče, zatím si jistá nejsem. Snažím se všechny nutit k procvičování skrz úkoly a pak je odměnit tvořivým mimořádným úkolem. Co ovšem vím, je, že budu muset ještě zapracovat na svých zadáních úkolů do příštího roku, aby byla přehlednější a lépe uchopitelná a pochopitelná.
Denní věštec: To úplně chápu, když to člověk umí takhle automaticky, tak je snadné zapomenout, jaké to je neumět nic. Pojďme se teď pobavit o výuce obecně. Všechny vaše třídy jsou v tento moment plně obsazené, první úkoly jsou již odevzdané a dokonce i opravené. Jaké pro vás byly tyto první týdny? Jsou studenti vzorní a jak vás baví opravování? A co to pověstné děsivé zaplnění adminu během termínové neděle?
Suzzane Ebony Trottertickler: No, musím říct, že mě zájem studentů neskutečně těší, plné třídy jsem upřímně nečekala, a to i přestože jsem věděla, že vícero kolejí letos pojede na pohár. Dělá mi to neskutečnou radost, ale přiznám se, že první termín mě to i značně potrápilo. Respektive do produktivity mi skočila angína a smrťácká antibiotika, tak jsem pak dlouho jen koukala na pomalu narůstající číslo v adminu a držela se za hlavu, neschopna cokoli opravit tak, abych se za to pak nestyděla. Studenti jsou totiž naprosto skvělí a plní úkoly jedna báseň, nemám si v podstatě nač stěžovat. O to víc mě pak samozřejmě baví úkoly opravovat, když můžu přidat nějaké plusové bodíky nebo poslat návrh na archiv, hřeje mě to u srdce. Snažím se ve svých hodnoceních zohlednit pokud možno vše, ale zároveň nezahltit studenty pomalu sekundárním výkladem. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Kvalitu z pohledu studenta však budete muset posoudit spíše vy, já si jen užívám milou možnost vzdělávat druhé i sebe, a pak to celé smotat do hodnocení, co má alespoň občas hlavu a patu… – poškrábe se na hlavě – Kletba termínové neděle se mi celkem vyhýbá, musím říct. Samozřejmě, nahrne se dost úkolů právě během posledního víkendu, ale všímám si, že se mi zhruba stejně tolik úkolů nahromadí hned v prvních dvou dnech termínu nového. A ten zbytek se tak hezky rozvrství mezi tyto dva mezníky. Za mě značka ideál, hlavně vzhledem k tomu, že už jsem konečně při zdraví, a tak budu moci opravovat více plynule.
Denní věštec: To mě moc mrzí, že jste měla takhle komplikovaný začátek, zároveň mě ale těší, že už jste v plném zdraví. Já mohu za sebe říct, že je pro mě pečlivá zpětná vazba nadevše a vážím si každého, kdo si s ní dá práci. Teď se ale pojďme přesunout nějak jinam. Jak už jste zmiňovala, v posledních měsících jste toho měla opravdu hodně. Spousty radostí i starostí a především již zmiňovaných úspěchů. Když jste mezi tím vším našla čas na relaxaci, jak to vypadalo? Co děláte nejraději ve volném čase? Odpočíváte tedy v knihovně, nebo co je to, co vám umožní skutečně vypnout?
Suzzane Ebony Trottertickler: To je velice zajímavá otázka, hlavně proto, že já spoustu svých “cest za úspěchem” považuji vlastně právě za relax. Když tvořím, je mi dobře, ať už tvořím cokoli. Takže jsem si užívala psaní, vytváření předmětů i soutěží, zpěv a jako povinnost, při které nerelaxuji, považuji většinou opravdu jen fyzickou domácí práci, která mě nebaví, jako je žehlení prádla nebo běh na autobus. Zbytek beru jako příležitost projevit určitou kreativitu. A v tom se naskýtá můj odpočinek. Samozřejmě ráda relaxuji u knih, ať už jejich čtením či psaním, to mě baví nejvíce. Hlavně když mám možnost číst česky i anglicky. Ale relaxuji momentálně také studiem španělštiny, překládáním své knihy z angličtiny do češtiny, psaním druhého dílu, děláním dobrých cappuccinek a dalších nápojů v mudlovské práci, vařením… Obecně vlastně víc relaxuji než cokoli jiného.
Denní věštec: Tak to je obdivuhodné. To je asi ta nejhezčí věc, když vaše povinnosti jsou i způsobem vašeho relaxu. Už jste zmiňovala, že plánujete i do budoucna další předměty. Je už tedy teď něco, na čem v rámci vaší relaxace pracujete? Máte nějakou vášeň, kterou byste ráda předala i bradavickým studentům? Třeba něco souvisejícího s vaším druhým postem knihovnice?
Suzzane Ebony Trottertickler: Kápla jste na to, slečno. – zasměje se – Tedy těch věcí, které bych předat chtěla, je určitě více. Například bych ráda rozšířila angličtinu i o předmět pro pokročilé a třeba přidala časem i tu španělštinu. Pak je spousta kreativních věcí, které mě napadají, ale mým snem by bylo vyučovat předmět o psaní knih. Knihy tvoří neskutečně velkou součást mého života a mé tvorby u nás i u mudlů, takže je to přirozené. Problém je pak asi nejvíce vmísit tam špetku magie a hlavně, aby vše mělo hlavu a patu. Jak se nám všem někdy stává, když jsme do něčeho opravdu zažraní, když o tom pak máme mluvit, je to docela často taková hatmatilka ze slov, zvuků a pantomimických pokusů o neverbální komunikaci. Ale stejně doufám, že se mi to minimálně časem podaří dotáhnout a předat v podobě, která bude obhajitelná a smysluplná.
Denní věštec: Tak to vypadá, že od vás můžeme čekat ještě spoustu skvělých věcí! Budu vám se všemi vašimi projekty moc držet palce. Ale ať se nebavíme jen o výuce, jak se vám jinak daří v osobní životě? Jaký je život po svatbě? A jak jste strávila prázdniny? Načerpala jste dostatek energie na další školní rok?
Suzzane Ebony Trottertickler: Mockrát děkuji! Jste laskavá. – zamyslí se – V osobním životě je to… zábavné. Od svatby se nám s mým milým Tadem podařilo tak nějak omylem si adoptovat čtyři děti, takže se jeden opravdu nenudí. Ale hlavní je, že nám to stále klape, ač je z manželského páru náhle klan Trottertickler, co celkem čítá devět členů a jednoho zetě ve zkušební době navíc. Prázdniny jsem však trávila spíš sama, zalezlá nejdříve na dálku v Německu a posléze v knihovně, abych sepsala již zmíněné předměty. Ale energii jsem načerpala a jen doufám, že jí bude dostatek, neb kdo ví, co nás ještě čeká.
Denní věštec: Tak to se určitě doma nenudíte, taková velká rodina. Ráda slyším, že jste načerpala energii. A vlastně jste mi krásně naběhla k mojí poslední otázce: Na co se teď v následujících měsících těšíte nejvíc?
Suzzane Ebony Trottertickler: Och, takových věcí je! Těším se na návrat ke studiu v češtině, který mě čeká u mudlů. Dál se těším na rozvíjení svých hřiven, dovedností a kreativních schopností, které plánuji využít snad v milionu a jednom projektu, ale vyjmenovávat je nebudu, ať vás neunudím. Ty nejdůležitější jsem stejně už nakousla dříve. Na schůzky s přáteli, na čtení a na podzimní atmosféru překlenující se ve vůni cukroví a svařeného moštu. Tak nějak se těším na cokoli, co mi přinese právě i jen zítřejší den. To je tedy dosti rozbředlá odpověď, ale lepší vám asi nenabídnu. – s omluvným úsměvem se na slečnu usměje –
Denní věštec: Já naopak myslím, že to je skvělá odpověď! Vy jste to napsala tak hezky, že i já, která stále oplakává léto, jsem měla pocit, že mě vlastně čeká nádherné období plné podzimních i zimních kouzel. Není nad radost z maličkostí. Tímto bych se s vámi ale již rozloučila. Ještě jednou moc děkuji za rozhovor a společně strávené chvíle. Moc krásně se mi s vámi povídalo a za celou redakci Denního věštce vám přeji mnoho štěstí a úspěchů (!) nejen v profesním, ale i osobním životě.
Suzzane Ebony Trottertickler: To mě těší! Já moc za rozhovor děkuji, redakci srdečně pozdravuji a přeji vám i všem z redakce a čtenářům spoustu radosti a krásy v životě!
Pro Denní věštec,
Lyanna Sullivan