Někteří z vás si možná vzpomínají na úžasnou famfrpálovou Cullenovu fintu z roku 1957. Ale můj vnitřní duch mi říká, že vás moc nebude. Protože většina z našich pravidelných čtenářů si napamatuje ani to, co bylo minulý měsíc, natož odrážecký zákrok před půl stoletím v poměrně malé skotské regionální lize, který se mimochodem už nikdy nepovedlo zopakovat. Proto vzniká tento cyklus na pokračování, který má vám, milí čtenáři, připomenout krásu zaprášených archivních sportovních záznamů, schovaných třísek z oblíbeného koštěte a především obnovit slávu Lothianských valkýr!!!
Lothianské valkýry byly ve své době ohromně slavné, opěvované a všude na světě se o nich psalo.
Jeden den.
V archivu se mi podařilo vypátrat, že 24. březen byl jeden z mnoha typických skotských dnů, ale nevím, co to přesně znamená. Pršelo? Svítilo slunce? Padaly z nebe bodláky či tartany?
Tým Lothianských valkýr nastoupil proti Falkirským oslíkům. Publikum šílelo. Ale z neověřených zdrojů spíše následkem požitého máslového ležáku, který prodával nejmenovaný kouzelník, hledaný bystrozory pro nezákonný obchod s lunatickými lektvary (poz. lunatic = šílenství).
Po odpískání oba týmy vzlétly s myšlenkou na výhru a na večerní společnou veselici po zápase. Když byly vypuštěny i potlouky, všichni odrážeči nachystali své hole. Kromě Williama Cullena z týmu Lothianských valkýr, který si svou odrážeckou hůl zapomněl dole v trávě, když si před začátkem hry zavazoval tkaničku u boty.
Potlouk si vybral dobře. Zaměřil svou pozornost právě na Cullena a zamířil k němu obrovskou rychlostí. Odrážeč neměl šanci. Zákeřný potlouk se odrazil v úhlu 30 stupňů od Cullenovy hlavy (však to znáte: v jakém úhlu dorazíš, v takovém úhlu se odrazíš) a letěl pryč. Cestou ale nečekaně narazil do Zlatonky, která se poblíž jemně mihotala. Dezorientovaná Zlatonka se zcela odchýlila od svého původního směru a vletěla přímo do úst domácího chytače Dwana MacKieho, který spěchal zachránit svého spoluhráče Cullena, který v bezvědomí visel na koštěti hlavou dolů…
Celý zápas tak trval přesně 18 sekund…byl to nejkratší zápas v historii Lothianských valkýr a ve skotské regionální famfrpálové lize vůbec. A hráči nemuseli pohnout ani koštětem.
V tom je celý fígl Cullenovy finty. Samozřejmě to zkoušely i další týmy, ale po čase přestalo diváky bavit chodit na famfrpálové zápasy, kde hráči jen visí bez hnutí ve vzduchu a čekají, až je trefí potlouk. A také počet zranění se nečekaně zvýšil…
Nedlouho poté se ale od tohoto alternativního stylu hry upustilo a jeho původce, tým Lothianských valkýr, byl zapomenut.
Doufám jen, že tento článek rozšíří vaše zorničky a podnítí vás ke studiu starých archivních pramenů. Lothianské valkýry se totiž onoho památného dne 24. března 1957 staly nejslavnějším týmem světa. I když jen na jeden den…
Složení týmu Lothianských valkýr:
Fergus MacLogan – brankář
Dwane MacKie – chytač
Catherine MacDonell – střelec
James Leslie – střelec
Maureen Livingstone – střelec
William Cullen – odrážeč
Ralph Murray – odrážeč