Přátelé, nevím, jak řešíte dopravu své vlastní osoby z místa na místo vy, ale já jsem čas od času odkázána na mudlovské dopravní prostředky. Bohužel můj nízký věk mi stále ještě nedovoluje se přemisťovat, ale již teď se těším na ten slastný okamžik, kdy budu moci udělat na mudlovské dopravní prostředky dlouhý nos a pohodlně se přemístím. Bohužel to hned tak nebude…
Z mudlovských dopravních prostředků používám obvykle autobus. Kdysi dávno jsem zkoušela i vlak, ale poté, co jsem cestovala s mudlou, kterého lze označit slovem úchyl a se skupinou mudlů, kteří si říkají pankáči, jsem na vlak kupodivu zanevřela a usoudila jsem, že mnohem bezpečnější bude využívat autobus. Jenže cestování autobusem má taktéž celou řadu stinných stránek…
Předminulý týden jsem chtěla použít autobus, který měl (zdůrazňuji slovo měl) projíždět malou východočeskou vesnicí a měl pokračovat až do Brna. Leč tento autobus vůbec nejel. Čekala jsem sice na zastávce o dobrou půlhodinu déle, ale autobus jakoby se propadl do země. Po půlhodině čekání jsem se vrátila domů s tím, že tedy budu muset jet brzy ráno.
Inu, druhý den jsem vstala v hodinu, v kterou mnohdy chodím spát a vyrazila jsem na zastávku znovu. Nakonec se mi podařilo do autobusu nastoupit, ale autobus měl „pouhé“ dvě hodiny zpoždění. Ono to (překvapivě) vůbec nepotěší, zvlášť pokud kvůli tomuto autobusu vstáváte ve čtyři hodiny ráno. No nic, to se stává – tím jsem se alespoň chabě snažila uklidnit. Ovšem to, co se mi stalo o pár dní později, to už značně podrylo mé sebevědomí. Potřebovala jsem jet do Jablonce. No, nebudu vás napínat, autobus nakonec přijel (sice se „zanedbatelným“ hodinovým zpožděním) a já nastoupením do něho vyrazila vstříc nejisté budoucnosti.
Stále přemýšlím o tom, jestli se mi autobusy vyhýbají schválně. Nikdy jsem jim nic neudělala – na sedadla žvýkačky nelepím, řidičům nenadávám, dokonce ani během jízdy nezvracím. Přesto na ně nemám štěstí… Možná nosím autobusům smůlu jako třeba černá kočka mudlům. Nevím. Každopádně dnes jedu autobusem znovu, tak uvidím…