Vážený pane Kšeftaři,
píši Vám tento list v marné naději, že se mi podaří obměkčit Vaši moudrou ctihodnost a že mi odpustíte, že jsem se opovážila znevážit Vaši podnikatelskou pověst.
Ano, přiznávám se – a to na rovinu a bez vytáček, že jsem hned ze začátku své perspektivní novinářské kariéry propadla bulváru. Snad nade mnou přimhouříte oko, neboť jsem propadla kouzlu nové zimní kolekce a neváhala napsat článek, který šířil řadu polopravd o vašem obchodě. Přirozeně, že se Asiaté na Příčné ulici vyskytují jen zřídka a že žádný z nich patrně nikdy nebyl v zaměstnaneckém poměru s Vaší ctěnou osobou… Koneckonců každý, kdo Vás zná alespoň z poloviny tak dobře jako pan Werewolf, už musel tušit, že jste nikam neodjel a že byste si navíc žádného nekvalifikovaného pracovníka do svého vetešnického království nikdy nenasadil, neboť jste výtečný obchodník, kterému není na poli prodeje zboží za lidové ceny rovno.
Opovážila jsem se znevážit jméno jednoho z počestnějších občanů Prasinek, a teď toho hluboce lituji. Mamon mi zaslepil zdravý úsudek…
Velmi mě rmoutí, že se se mnou nechcete setkat, abych se Vám omluvila osobně, ale prý jste tak znechucen vysokou mírou bulvárnosti mého textu. To, že jsem Vám vytvořila nesmazatelný šrám na Vaší profesionální cti mě velmi mrzí – a proto se vám touto cestu chci omluvit.
Snad mi prominete mou novinářskou troufalost, všichni totiž víme, že Vaše svědomitost ve vedení tolik populárního Vetešnictví U Kšeftaře je vskutku příkladná, což dokladuje nejen to, že jste člověk velice pečlivý – ale i to, že máte všechny své záznamy v pořádku, protože inventura z minulého týdne jasně ukázala, že vše sedělo tak, jak má… A nikde žádní Asiaté. Natož Vietnamci…
Toho mého pana Ťunkaliho, jsem si vymyslela jen proto, abych dostala peníze za článek. A měla jsem k tomu zcela prostý a snadno pochopitelný motiv: chtěla jsem ty prachy, abych si mohla pořídit kulicha…
Nyní svého neuváženého vypuštění novinářské kachny o Vietnamcích, kteří údajně ovládli Příčnalici, lituji. Byť to kachna byla příkladně ukázková, která by skoro stejně tak dobře mohla vyletět i z učebnic kouzelnické žurnalistiky… ale bohužel vyletěla na špatném místě, ve špatný čas – a hlavně o nesprávné osobě.
Snad přimhouříte očko a přece jen mi velkoryse odpustíte…
Upřímně v to doufajíc
Vaše
Gita Hrdličková
cha – ach to mužské ego..proč nepřizná, že tam fakt ty vietnamci řádí? jen vždy když jde pan Kšeftař okolo, utečou. nojo, kojoti!