Nedávno jsem jela tramvají. Nic moc, říkáte si, že? Ale já tímto dopravním prostředkem jezdím v Olomouci strašně ráda. Když projíždíme historickým centrem…cítím, jak se ta rozklepaná plechová krabička plná lidí, při každé otáčce rozhoduje, zda pokračovat ve vyježděných kolejích nebo jestli to stočí do nejbližší úzké uličky po hrbolatých dlažebních kostkách.
A během několika let jsem si všimla, že někdy tramvaje ožívají a povídají si. V Olomouci existuje mnoho druhů tramvají. Jedna je strašně divoká, jezdí po Třídě Kosmonautů, nedívá se kolem, prostě si to fičí a závodí s auty. Jiná se udýchaně šplhá do kopečku směrem na Neředín, ke hřbitovům. Ale já miluji tu moji, tu která se pomalinku, romanticky kodrcá historickým centrem.
Na zástavce s nepříliš poetickým jménem, Náměstí Republiky, se rozhlédne kolem a svým zrcátkem zamává dětem do oken okresní knihovny a trochu se ušklíbne na všudespěchající studenty.
Zacinkáním pozdraví kostel Panny Marie Sněžné a zároveň vyděsí návštěvníky galerie, kteří si se zaujetím prohlížejí obraz Williama Romeyna.
Pomalu popojíždí dál. Tady si to vždycky vychutnává. Vlevo za kostelem ji totiž odnepaměti láká ulička Univerzitní, se starým jezuitským konviktem. Jak ráda by se tam podívala! Pokaždé to cítím, když tak trochu cukne jejím směrem. V tu chvíli se usměji a tiše jí pošeptám, že až se tam jednou odváží, provedu ji těmi nejkrásnějšími kouty až ke kostelu sv. Michala na kopci.
Sjíždí mírný kopeček kolem vonícího pekařství, kde dělají ty nejlepší bavorské vdolečky, ulicí příznačného názvu – Pekařská. A rejdí si to k příští zastávce hustou zástavbou vysokých domů. Těší se.
Na co? No přece na chrám sv.Mořice tam za rohem. Cinká, zvoní, raduje se…a sem tam ji vážný Mořic odpoví hlubokým zaduněním zvonu. To pak štěstím skoro poskočí. S úctou poté projíždí kolem vchodu s lomeným obloukem a hranaté věže.
Na obchodní kostku Prior se zamračí. Nemá tu co dělat! Tady, na místě klášterní školy. Ale co s tím taková malá tramvaj svede? Nic.
Alespoň spiklenecky mrkne na sochu Merkura ve vedlejší ulici a kodrcá se dál…