Tento článek je pojat jako reportáž, takže vše v něm je pravda. Kdo zažil, ví sám… :o). Kdo nezažil, nechť si přečte a tiše závidí…(S. Caruca)
Začalo to zcela nevinně. Studentka jménem Sofie dostala nápad, že by si všichni mohli zahrát hru jménem „flaška“. Ti co chtěli, se začali hlásit… Ale ve Velké síni se našli i tací, kteří hrát nechtěli. Tak pan profesor Wyrmberg Kring přesunul všechny zájemce na ošetřovnu. Přišli skoro všichni z hradu. A takto odpoledne začalo.
Objevily se zde úkoly jako například Podrbat pana profesora Frosta za uchem. Oběhnout pětkrát Velkou síň. Polít všechny ve Velké síni máslovým ležákem nebo posbírat všem politým hábity. Tyto úkoly byly prokládány různými příhodami. Jednou nás všechny zavalil sud s máslovým ležákem, podruhé jsme řešili trable s láskou (následky jsou zaznamenány v dívčí umývárně), potřetí jsme se smáli dvou studentkám, které snědly Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Pro pobavení všech přítomných začaly hafat, tradát, áchat apod. Následně třeba vtipu, který vymyslel sivtom tom, že pan ředitel čeká před Silviiným domem v pyžamu. Následně mu studentka, která po fazolkách hafala, počůrává nohu. Byla zde velmi dobrá, uvolněná nálada. Všichni se dobře bavili a mohli se potrhat smíchy.
Smůla těch, kteří s námi nebyli. I přes výbornou atmosféru vydrželo jen pár obyvatel až do půlnoci, mezi nimi třeba p. prof. Kring, Sofie, Klariska, Silvie, Orestes, samozřejmě i pár dalších. Po půlnoci jsme se začali loučit, potom odkráčeli do hajan. Byl to zážitek, na který nikdo z nás dlouho nezapomene.