Tichá tma pokrývala celý les. Občasné zašustění listí od procházející zvěře, šumění větru ve větvích. A potom napjatý dech člověka. Ležel natažen na zemi na pokraji příkrého srázu a hleděl dolů.
Autor: Phosgen Crestfall
Jeho bystré oči zaostřovaly jednotlivé detaily, ale přesto z nich vyzařovalo mládí a nezkušenost. Zachvěl se. Nebylo to však způsobeno chladem, který v noci panoval. Způsobil to pohled na hlídkujícího skřeta. Byl oblečen v ošoupaném koženém brnění, za opaskem se mu houpala ostrá šavle. Když voják došel na okraj ležení, rozhlédl se kolem. V tu chvíli se díval i směrem nahoru, kde ležel rychle oddechující člověk. Ten se okamžitě přimáčkl ještě o něco více ke srázu, aby nebyl spatřen, i když mu to naštěstí v husté tmě nehrozilo. Skřet se otočil a pokračoval v hlídce.
Dole se rozléhalo skřetí ležení. Bylo tvořeno asi patnácti stany srovnanými do trojúhelníku, jehož prostředek tvořil jeden obzvláště velký, patrně obydlí vůdce. Glena však spíše než stany zajímal velký balvan na kraji, u kterého byli přivázáni dva další lidé. Jeho velcí přátelé od dětství. Všichni tři pocházeli z jedné menší vesničky, kde spolu prožili dětství. Velice rádi podnikali výpravy do okolí. Jen tak běhali napříč přírodou, hráli hry, nebo lovili menší zvěř. Jejich výlety se s přibývajícím věkem zdelšovaly. Zatímco do pěti let se museli pohybovat v dohledu vesnice či nějakého dospělého, nyní, když už jim bylo téměř dvacet, podnikali i několikadenní cesty. Při jedné takové cestě se dostali i do tohoto hustého lesa, o kterém dříve nevěděli. Netrvalo dlouho a cestu jim zkřížil mladý jelen. Samozřejmě se za ním ihned vydali. Glen měl jediné štěstí, že nebyl tak rychlý, jako jeho přátelé, protože ti na svou rychlost brzy doplatili. Padli do zajetí skřetů.
Tom. Jeho starý dobrý přítel Tom. Ležel tam dole s tváří k zemi, záda do krve zbičovaná. Byli chyceni teprve před pár hodinami, ale ti skřeti ho již svým hrubým chováním téměř zabili. Pokud ho Glen do rána neosvobodí, nemůže přežít. Glen popolezl zpět a opřel se o kmen stromu, aby mohl naposledy promyslet svůj plán. Čas ho velmi tlačil. Nemůže dojít pro žádnou posilu. Ach, Tome! Kamaráde! Kolikrát spolu chodili na ryby, kolikrát hráli nejrůznější hry nebo si jenom povídali o nejrůznějších zajímavostech! To všechno by teď mělo takto předčasně skončit? Ne, nikdy, to nemůže dopustit. Glen zaťal zuby, zavřel oči, zaklonil hlavu a opět se hluboce nadechl. On musí. Musí to dokázat!
Kim. Sedmnáctiletá dívka, která patřila spolu s Tomem k největším Glenovým přátelům. Přátelům na život a na smrt… Popravdě řečeno, v poslední době si Glen přál, aby mu Kim byla více než jenom přítelkyní, ale nikdy se jí neodvážil nic ani naznačit. Bude mít ještě vůbec možnost? Černé myšlenky plné těch nejkrutějších otázek mu neustále přicházeli na mysl. Když na ni myslel, snažil se vybavit si ji běžící po zelené louce, ale pořád se mu před oči vracel obraz jejího svázaného těla, které mělo na sobě něco málo pozůstatků z šatů, které dříve nosila. Nyní se jednalo o potrhané hadry, které svůj účel zdaleka neplnily.
Glen potřásl hlavou, snad aby z ní dostal chmurné myšlenky, a pomalu vstal. Sjel rukou na svůj opasek, aby se ještě jednou přesvědčil, že tam má zasunutou dýku. Potom zkontroloval záda, kde byl připraven toulec s šípy. Tiše se sehnul a ze země sebral středně velký luk, kterým zatím střílel jenom po zvířatech. Ale co jsou ti odporní skřetí? Může být lidský tvor schopen takového zacházení s lidmi, jaké předvedli oni? Určitě ne. Vytáhl tedy z toulce první šíp a připravil si ho ke střelbě.
Téměř neslyšně došel dolů na úroveň tábora. Mezi stromy se mu objevil záblesk ohně. Srdce se mu divoce rozbušilo. Právě teď na jeho bedrech leží osudy Toma a Kim. Je to vlastně úplně jednoduché. Táborem obchází pouze jeden skřet. Zastřelí ho dobře mířenou ranou, to nebude problém. Potom odváže zajatce a začnou prchat. To bude asi nejhorší část, protože vůbec netuší, zdali bude Tom schopen nějakého rychlejšího pohybu. Nicméně pokud vše proběhne v tichosti, budou mít času dost.
Glen postoupil dalších sto kroků dopředu a rozeznal zřetelně obrysy většiny stanů. Strážící skřet právě postupoval směrem k němu. Glen se tedy přimáčkl k jednomu ze stromů a v tichosti vyčkával. Za chvíli vyhlédl a zjistil, že se skřet již vrací. Vydal se tedy obezřetným krokem za ním. Během pár vteřin se ocitl u prvního stanu, na jednom vrcholu trojúhelníku, který plátěné přístřešky tvořily. Malou chvíli napjatě naslouchal a potom se vypravil za skřetem, obešel další dva stany a chystal se hlídku střelit zezadu do krku. Ovšem bojovník, který zašel za stan, se z druhé strany nevynořil. Kde jenom je? Že by se zastavil? Snad se předčasně neotočil a nevrací se zpět! Bezpochyby by ho ještě dokázal momentem překvapení zabít, ale způsobil by hluk, což byl v tuto chvíli Glenův největší nepřítel. Asi minutu tam jenom tak stál a neslyšel nic než praskání ohně a občasné Tomovo zasténání.
To už je divné! Glen se opět zachmuřeně rozhlédl. Co tam ten skřet může dělat? Jeden krok, druhý… Stále nic neviděl. Ještě jeden krok a uvidí za okraj stanu. Nohy jako by mu zdřevěněly. Co kdyby se teď otočil a dal se na divoký úprk. Určitě by se zachránil. Ale má právo zachránit svůj život a nechat zemřít dva jiné mladé lidi? Je to lepší než druhá varianta? Sice je může zachránit, ale riskuje i život svůj!
Ne! Na něco takového prostě nemůže myslet. Nemá právo se takto rozhodovat. Možná až zbytečně rychle udělal další krok, žádný rámus ale naštěstí nezpůsobil. Nyní měl přehled, co se děje za stanem. Ale tam…Nic. Kam jenom zmizel? V tu chvíli se objevila odpověď za jeho zády. Ozval se tam totiž hluboký hrdelní smích. Glen se bleskurychle otočil a tam viděl skřeta mávajícího pravou rukou s šavlí a hlasitě se smějícího. Nějak mu musel proklouznout! A teď? Neváhal ani chvíli a vystřelil šíp.
Šíp prudce vyletěl…Hlavou mu prudce létaly myšlenky jedna za druhou…Snad se trefí…Nyní již své přátele nezachrání, není čas…šíp letěl jako blesk na skřetovo hrdlo…Není jiná možnost, okamžitě bude běžet za Kim a zachrání alespoň ji. Když nebude moci utíkat, dá si ji na záda…šíp nemilosrdně letěl vzduchem…teď se hlavně musí trefit, ten skřet musí zemřít! Nemůže se stihnout uhnout…viděl sebe, Kim a Toma, jak běží po louce a vesele se smějí…
Vzduchem prosvištěla sekera a zasáhla Glena zezadu do hlavy…
Šíp našel svůj cíl…