OPRAVENODne 28. 6. se konalo rozřazování nováčků, což jistě všichni, především nováčci vědí. Ti se asi nejvíce těšili na tento slavnostní den, kdy se konečně zbaví svých bezbarvých hábitů a budou zařazeni do jedné ze čtyř kolejí. Také se ve velké síni po celý den nemluvilo o ničem jiném, než o tom kdo do jaké chce koleje, kam by naopak nechtěl, proč chce či nechce do té či oné koleje… A ještě spoustu dalších otázek ohledně zařazování zaznělo ve velké síni, je ale zbytečné je tady rozepisovat…
Autor: Lunnen Donersnová
Zařazování se mělo konat v 18:00. Někteří nováčci a také několik starších studentů ale nepochopilo, že již nejsou v mudlovském světe, ale v Bradavicích, kde je čas posunutý o půl hodinu dozadu, oproti času mudlovskému. Někteří to tušili, ale nebyli si jistí a tak raději přišli o půl hodiny dříve. Ale již kolem pěti hodin byla velká síň dosti přeplněná nováčky. Někteří jen tiše čekali, až začne slavnost, jiní také na slavnost čekali, ale poněkud „hlučněji“. Když potom na hodinách odbylo půl šesté bradavického času, zaplavily velkou síň otázky typu: „Kdy bude zařazování? Už je 18:00“. Ty byly pokládány především nováčky, kteří si ještě neseřídili hodinky podle času bradavického.
Když odbilo šest hodin, vešel pan ředitel do velké síně zahájit zařazování nováčků. S sebou nesl moudrý klobouk, který nezačal hned se zařazováním, každý rok přece ještě než začne zařazovat, zarecituje báseň o Bradavicích. Letos ale požádal o výjimku, rozhodl se zazpívat píseň o založení Bradavic. V průběhu jeho zpěvu postupně ztichly i houfy nedočkavých nováčků, které nezajímala nějaká píseň, ale to, do jaké koleje půjdou.
Když klobouk dozpíval, zazněl ve velké síni bouřlivý potlesk.
Snad všichni by se shodli na tom, že píseň moudrého klobouku byla opravdu skvělá. Potom již klobouk začal rozřazovat nováčky, letos poprvé podle abecedy. Čímž chtěl nejspíše potvrdit, jak je moudrý. Někteří, a to převážně ti, co jejich jméno začínalo na „A“ zajásali, protože věděli, že budou rozřazeni jako jedni z prvních. Můžeme tedy předpokládat, že v příštím školním roce bude několik stovek nováčků mít jméno začínající na „A“, jen proto, aby je klobouk rychle zařadil. Jiní studenti, především ti, se jmény od konce abecedy jejich nadšení nesdíleli. Někteří se k tomu raději nevyjadřovali, nejlíp na tom byli nejspíše ti, kteří abecedu neumí, ti žádné starosti neměli.
Moudrý klobouk tedy zařazoval studenty do kolejí. Někteří studenti jásali, jiní plakali. Ne každý se dostal tam, kam chtěl, což se dalo ale už předem předpokládat. Kdyby každý měl jít tam, kam chce, moudrý klobouk by byl jaksi „zbytečný“. Takto přeci probíhá každé zařazování, a smích i pláč jsou jeho každoroční součástí. Také by se dalo předpokládat, že někteří netrpěliví nováčci budou prosit moudrý klobouk, aby je zařadil hned, protože potom už nemají čas. Moudrý klobouk ale půjde hezky podle abecedy až pomalu, ale jistě rozřadí všechny nezařazené nováčky…
Tak by to nejspíše také bylo, kdyby do prošení netrpělivých nováčků nezasáhnul pan John Werewolf, který jim naznačil, že jestli chtějí, mohou moudrý klobouk uplatit. K jeho velkému překvapení to však moudrý klobouk slyšel a zřejmě ho to urazilo, tedy tvrdil že bude dál zařazovat až se uklidní, což nebude dříve jak za dva roky. Možná snad, kdyby se pan John Werewolf omluvil..
Po dlouhém přemlouvání se pan John Werewolf přece jen omluvil, musel dokonce poslat huláka s omluvou, aby ji slyšel i moudrý klobouk, který jak sám řekl je už „starší a nedoslýchavý“. Po té zařazování probíhalo dál, až na pár drobných narážek na moudrý kloubouk, které už ale raději klobouk přehlížel, protože jak sám řekl: „Moudřejší ustoupí“.
Nakonec byli zařazeni všichni nováčci, tedy doufejme, že moudrý klobouk na nikoho nezapomněl. Každá kolej také přivítala své nové
studenty, každá jinak, ale všechny čtyři koleje jsou opravdu skvělé a doufejme, že stejně skvělí budou i jejich noví členové. Vždyť právě na studentech záleží jaká ta, či ona kolej bude a jak se v ní budou cítit…