…jak jsem ho viděla a jak jsem ho měla spočítané před pěti lety. A s odstupem času vidím, že se nic nezměnilo…nic se neztratilo, ba naopak…rozrostlo se do neuveřitelné šíře:)
Pojem bohatství, může znamenat cokoli. Muž, v obleku od Versace, si hned představí své tučné konto a jachtu, která se pohupuje v doku na jeho soukromé pláži. Mladý úspěšný ekonom si zakládá na tom, aby ostatní lidé kolem věděli, že má uloženy cenné papíry a kolik mu vynášejí akcie.
Ale já si představím to své, „duševní“ bohatství. Obvykle nejdu do banky či spořitelny a nevybafnu na zkoprnělé úřednice: „Dejte mi mé duševní bohatství!“
To mám za sedmi horami, sedmi řekami, někde v daleké říši snů. Je zamknuto na území, které se nijak nejmenuje a nelze jej najít na mapě. Tedy jestli už někdo nezmapoval abstraktní svět… Sednu si na pomyslný střed tzv. mezník a odtud pořádám výpravy za svým majetkem. Kolem mne začnou létat knihy, fotografie a vzpomínky. Podle nálady si sáhnu na jakýkoli předmět v mé blízkosti, jako malé dítě, které chce něco dobrého na zub.
Hele, švýcarský Robinson! A šup, hned jsem na ostrově, zalitém sluncem. Palmy se chvějí podle nálady mořského větru, moře šumí a já cítím horký písek a slyším chechot racků. Stránky knihy se dále otáčejí…
Ocitnu se zpátky na výchozím místě.
Zrovna letí kolem žákovská knížka z první třídy. Otevřu ji a dýchne na mne základní škola. Cítím známý puch, asi z upocených cviček, plížím se po chodbě, aby mě neviděl „strašidelný“ zástupce ředitele a nakukuji do tříd.
„Ha,“ chytl mě někdo za rameno. Pomalu se otáčím a jen co koutkem oka zahlédnu ten strašidelný odlesk zástupcových brýlí, prchám pryč, z této hodně živé události. Prostě jen zaklapnu žákovskou.
Bohatství, to jsou vzpomínky, fantazie a říše snů, do které si ráda zaletím s Petrem Panem. Ale jsou to také drobné předměty, které léta shromažďujeme. Pro někoho to mohou být jenom krámy a zbytečnosti, ale pro vlastníka mají obrovskou nevyčíslitelnou cenu. Nikdy by nevydal tu vypsanou propisku z prvního dne stráveného ve škole. Tyto, na první pohled, drobnosti, nám zpříjemní život a nedají nám zapomenout na milované osoby.
Podle mého názoru, by si měl každý člověk sem tam zaletět na ono nejmenované místo a provést si registraci svého majetku.