Jelikož se z vás, studentů, často stávají neovladatelná monstra, která ničí naše nervy i třídní vybavení, rozhodla jsem se napsat poučný příběh o tom, jak dopadají nezbední studenti, kteří neví, kdy přestat…
Byl jednou jeden chlapec, jmenoval se XXX. Chodil na školu čar a kouzel, která se jmenovala YYY.
Zezačátku byl student pilný, nosil profesorům věci do třídy, byl celou hodinu ticho a hlásil se na každou otázku. Byl velmi zvídavý a nahlas uměl obdivovat všechny duševní krásy profesorů, kteří s ním zato žili v dokonalé symbióze.
Jen jeho zvlčilí spolužáci, kteří mu záviděli výsadní postavení v učitelském… učitelské přízni, mu dělali peklo na zemi. Čmárali mu do skvostně připravených seminárek, házeli si s jeho svačinou a sprostě mu nadávali, když jim nechtěl dát opisovat.
A on si jednoho dne řekl „Dost!“. Přestal nosit svačinu pečlivě zabalenou v ubrousku od maminky, ale přicházel do školy s hamburgery, prodávanými ve školním bufetu. Seminárky začal odevzdávat pozdě. Učitelům přestal lichot… ehm.. říkat pravdu. Prostě to s ním začalo jít z kopce.
Profesoři si toho samozřejmě všimli, ale nevěděli, jak mu pomoct z toho zhoubného vlivu spolužáků. Marně si lámali hlavu na poradách, marně mu domlouvali v kabinetech.
Jednou, na hodině předmětu ZZZ, kdy byla taková nuda, že studenti dělali prakticky co chtěli, jednoho z nich napadlo, že všichni naráz zkusí zaklínadlo QQQ. Jediný student, právě náš hrdina XXX si vzpomněl na dobu, kdy se pečlivě připravoval na každou hodinu a na to, jaké následky má kouzlo QQQ v hodině ZZZ na škole YYY. Začal na své spolužáky křičet, ať toho nechají, ale nikdo ho neposlouchal.
Všichni zakřičeli „QQQ!“. Ozvalo se „Bang!“ a všichni spolužáci zmizeli. Jen student, poslední student, který ve třídě zbyl, náš XXX věděl, že odlétli do sféry AAA, ze které není úniku…
A z toho vyplývá, že je lepší být pečlivým studentem, který profesorům neodmlouvá, podpoří je a připravuje se na hodiny, než nezbedný student, který odlétne do sféry AAA. Doufám, že jsem vás přesvědčila.