Někdo zná, někdo pozná 🙂
Nastal večer a ty chceš spát.
Ulehneš do postele,
ale tvé myšlenky chtějí si hrát.
Zavřeš oči, snažíš se uvolnit.
Ticho jako v kostele,
však někdo chce k tobě promluvit.
Nevíš, ty nepoznáváš ten hlas.
Doufáš, že to skončí,
že to pouze chce jen ten drahý čas.
Slova, co slyšíš, jsou tvého svědomí.
Táží se: „Proč neusínáš?
Proč snům neodevzdáš své vědomí?“
Jestli trápí tě stejné problémy a máš na ně zlost,
krom prášků na spaní na ně snad není lék.
Co ten malý zlořád dokáže, ach ta nespavost.