Pozorování dění ve Velké síni i mimo ni mě donutilo zamyslet se, zdali i nadále, jakožto výchovný a vzdělávací institut, dodržuje škola čar a kouzel v Bradavicích správný rozdíl mezi studenty a pedagogy. Prohodil jsem pár slov s vyučujícími i žáky, nastražil fotopasti, zapátral v historii a přišel na to, že momentálně situace není ideální.
Převedeně na svět Harryho Pottera, pedagogové měli úctu – alespoň v přímé konfrontaci. Jen pohled do očí Severuse Snapea mohl vyvolat stržení několika bodů, studenti ho nenáviděli (až na Zmijozelské – pochopitelně). Přesto si však v jeho hodině nikdo nedovolil ani pípnout a většina z nich se mu vyhýbala obloukem. Měl autoritu. Minerva McGonagallová dokázala pouhým shrnutím rtů do úzké čáry vyvolat absolutní ticho, studenti ji měli v oblibě, ale respektovali ji. Přestože byla dáma v letech, dokázala v přátelském duchu stanovit jasná pravidla, kdo je student a kdo profesor. Měla autoritu. Sybyla Trelawneyová byla většině školy i sboru k smíchu. Mnoho lidí ji zkrátka nebralo vážně. Posměšky, vzdory – nicméně stále byla pedagog a studenti k ní (přestože v malé míře) měli respekt. Měla částečnou autoritu. Remus Lupin byl velmi oblíbený profesor, který se dokázal se studenty bavit ve velmi přátelském duchu. Přestože se dokázal mezi mládež vmísit jako jejich vrstevník, uměl udržet dospělácký odstup. Měl autoritu.
Kam tím vším mířím? Pohlédněme ještě do mudlovského světa. Jsou profesoři s přirozenou autoritou, učitelé, kteří si ji těžce dobyli, učitelé, kteří ji nepotřebují, jelikož se dokáží svým přístupem mezi žáky vmísit a dosáhnout svého jako „kamarád“. Bohužel jsou i pedagogové, které autoritu, z různých důvodů, nemají. Jsou případy nátlaku na vyučující ze strany žáků, ve školství to koneckonců učitel nemá snadné, nicméně ve většině případů dochází k autoritativnímu stavu.
V prostorech naší školy však autority mizí. Jak je to možné? Co se stalo, že se skupiny profesorů ve Velké síni baví tak, jako by byli zpět ve studentských letech? Jak je možné, že se s trochou hrdosti neohlíží na svůj věk, jakožto dospělí kouzelníci? Byl jsem svědkem mnoha situací, kdy profesoři řádí jako Fred a George Weasleyovi v pátém ročníku. Je to správně?
Ze strany studentů jsem také nebyl svědkem správného přístupu. Na Halloween mi změnili studenti hlavu v dýni, o Vánocích mě mění ve skřítka a o příjezdu Kolodějovy poutě se raději ani vyjadřovat nebudu. Když jsem studentce za to, že mi udělala z hlavy dýni, udělil školní trest, ihned běžela za kolejním ředitelem si stěžovat. Představte si, kdyby tak slečna v příběhu Harry Pottera udělala z hlavy dýni například profesoru Kratiknotovi nebo madam Hoochové. Udělili by jí takový školní trest, že by se ním potýkala až do konce školního roku. Školník Filch by ji zavřel do sklepení na pěkně dlouhou dobu a profesor Snape – no to už si mohla balit kufry. A pokud by si dotyčná šla v onom příběhu ještě stěžovat svému řediteli koleje, dostala by zřejmě ještě pěkně vynadáno, ne-li další trest či dopis rodičům.
Je na naší škole čar a kouzel skutečně správně vnímán rozdíl mezi studentem a profesorem?
Nyní však z druhé strany. Všichni navštěvujeme školu pro zábavu a potěšení, pro nové vědomosti, kvůli projevu fantazie. Dovolím si naši bradavickou společnost rozdělit na tři skupiny. Do první řadím hráče, kteří existují na základě hraní RPG. Do druhé řadím „nehráče“, kteří na se baví bez ohledu na RPG. Třetí skupina obsahuje ty členy našeho kouzelnického světa, kteří jsou buďto na mezi předchozích dvou skupin, nebo nejsou tak veřejně činní, aby mohli být zařazeni do dvou předchozích skupin. Tudíž jsou mezi námi lidé, kteří berou RPG vážně a baví je jeho dodržení. Jsou zde lidé, kteří RPG neřeší a chtějí se bavit. A v neposlední řadě jsou zde ti, kteří brouzdají mezi obojím. Jak si užít hru a svůj styl hraní, aniž bychom kazili hru jiným? Jak hrát RPG bez toho, abychom „nehráčům“ kazili zábavu? Jak se bavit, aniž bychom „hráčům“ kazili hru? Jde to vůbec? Existuje únosná mez pro všechny?
Pro Denní věštec
George McBrave
Velmi kontroverzní článek a ještě se divím, že pod ním není spousta dohadujících se komentářů. 😀
Velice zajímavý článek.
Nicméně tak nějak vypustil jeden důležitý fakt. A sice, že profesory jsou zde z velké většiny lidé, kteří ještě donedávna byli studenty. Jak velký respekt by měl u studentů měla McGonagallová (prosil bych dvě „l“), když bych si ji pamatoval, jako tu neřízenou střelu, co baví celou partu U Tří košťat klidně až do dvou do rána?
Nebo dokonce, když by mě mělo učit moje patronče, tedy pískle, o které jsem se staral, když přišlo celé vyjukané na hrad?
Jak velký respekt by měl třeba George k Fredovi, kdyby ho Fred začal učit?
Nicméně, rozhodně souhlasím, že k profesorům by měl člověk přistupovat s úctou, minimálně v té chvíli, kdy to profesor vyžaduje. (Rozumějte tomu tak, že základní úcta je automatická a zbytek záleží na tom, jak si to profesor nastaví)
Za ztracené „l“ se omlouvám, zřejmě se v nové redakci nějak zatoulalo.
Souhlasím s Majkem! On je trochu rozdíl, jestli má profesor třicet let praxi a tím existuje věkový odstup anebo je to profesor čerstvě po škole a je ve většině případů o pár let starší než studenti (technicky vzato jsou tu i profesoři mladší než věční studenti).
Úcta a respekt je něco, co si musí člověk zasloužit. To nefunguje tak, že někdo navlíkne fialový hábit a půlka školy se z toho posadí na koroptev a začne se klanět. Fialoví na tom musí pracovat a domnívám se, že smysl pro humor je jedna z věcí, která tomu pomáhá. Dokonce si myslím, že kdyby třeba dvojčata přičarovala Brumbálovi dýni místo hlavy, tak by se nad tím pousmál a možná dokonce vtipně okomentoval, že si připadá nějak dutě. A to je ono! Taky by se mohl rozčílit, zavřít je do sklepení, ale v očích zbytku školy by ztratil.
To, že na někoho hodím dýni/použiju cukrkandlovou hůlku/.. neznamená, že toho člověka nerespektuji nebo nemám k němu úctu. To s tím nemá nic společného. Důležité je taky uvědomit si, že tu většina z nás je pro zábavu a taky, že tam někde venku existuje taky jiný život.
Když se někdo stane fialovým, tak občas dochází k jistému nárůstu ega a pocit vlastní důležitosti a nadřazenosti, protože prostě fialová, žjo. A ta nadřazenost se může dávát dost okatě najevo. A pokud má někdo potřebu si dokazovat, že on je ten fialový, kterému se mají studenti klanět (ne protože je to workoholik, píše geniální výklady, věnuje spoustu času psaním hodnocení, nebo se podílí na chodu hradu, nebo něco podobného … ale protože je fialový!), z mého hlediska si zaslouží minimální respekt stanovený školním řádem, ani o chlup víc.
Jinými slovy, to, že je někdo fialový, ještě neznamená, že je nadčlověk.
Pro studentstvo platí, že je podřízeno veškerému profesorskému sboru a zejména Vedení školy.
Také jsem myslel, že studentka v rozšiřujícím studiu bude vědět, že se k dospělým kouzelníkům chová slušně a půjde tím svým mladším spolužákům příkladem.
On je pak velký rozdíl mezi tím, jestli jsem podřízena, protože musím nebo podřízena, protože musím a zároveň navíc i chci, tudíž už se zaměřuji na to chci a ne musím.
A jestli studentkou v r.s. je myšlena Any, tak se obávám, že žádným příkladem nepůjde, dokud jí se nebude chtít. To je svoboda volby. Deal with it.
Což samozřejmě logicky může mít následky v podobě trestů, ačkoli trest za svobodu projevu by asi byl spíše tím absurdnějším, ale on by to vlastně nebyl první absurdní trest v historii hradu. Takže feel free.
Takže dodržujete pouze ty body školního řádu, které se Vám dodržovat chce? Nepřipadá Vám absurdní tohle?
Myslím, že dost přeháníš, Georgi. Jak studený čumák, co si neumí užít žádnou srandu.
To má fialový sedět za stolem, mračit se a dát studentovi trest, když z něj udělá dýni? Za chvíli se ti bude každý vyhýbat, protože s tebou prostě není sranda a bereš se strašně vážně. Co z té hry budeš potom mít? Nic.
A jak si pak vysvětlujete, že profesoři sedí a nic nedělají, když se na studentech, kteří je respektují, děje nehoráznost ze strany lososů? No? To mě zajímá!
Nedivím se, že se pak respekt ztrácí.
Ano, s třetím odstavcem naprosto souhlasím, sám bych ale ještě doplnil, že občas se může stát, že se kouzelník netrefí, takže nemůžeme brát s jistotou, že někdo zasáhl pana profesora naschvál. (pokud to pro profesory neplatí, tak se omlouvám, nejsem si úplně jist toho, co jsem řekl, ale paměť mi říká, že mi jednou omylem zalétla dýně i na jednoho pana profesora, i když jsem nechtěl)
Hmm.. článek to je celkem zajímavý, ale zaráží mě jedna věc, kde je dáno, že HOG je RPG?
Tohle snad ani raději nebudu komentovat.
Přesně tak. Nikde.
A čo je potom HOG, keď nie RPG? Tu mi niečo uniká?
Any, perfektný komentár, zhŕňa presne moje myšlienky počas čítania tohto článku. Úplný súhlas! 🙂 +ukáže palec hore+
Naprosto souhlasím s Any, která, jak už napsala i Pat, perfektně vystihuje i moje myšlenkové pochody během čtení článku.
Už jsem se bál, že sem nikdo nenapíše.
Zn. Také souhlasím 🙂
no já nevím. mně přijde v pořádku, že se studenti baví (ne na fialový účet). co mi ale ve fialové chybí, je blbnout se studenty. jak si tak čtu komentáře a jak to znám z hradu, přijde mi, že každý si rád na menší nebo i delší chvíli zablbne. třeba se nechá strhnout nebo sám něco iniciuje. potíž je ale v tom, když neumí nést za své činy zodpovědnost. (příklad: dostat trest a utíkat za kolejním, že si ten škaredý fialový vůbec něco takového dovolil. nebo když docela letitý student podvádí v soutěži a za mínusové hodnocení si chodit stěžovat, že vlastně nic o kopírování z netu v zadání nebylo. )
jsou věci, nad kterými se zde pozastavuju. fakt že jo. když si třeba někdo nabíjí notebook ve vs apod. jsou také věci, které by si lidi před několika lety nedovolili. už delší dobu mám pocit, že se z hradu ztrácí kouzlo. větší průšvih je, že to kouzlo tvoříme my sami.
stejně tak si ale tvoří i fialový svou autoritu. dovolí si třeba někdo něco na kolegu davida? – nevšiml jsem si. pak jsou profesoři, na které ano. mnozí to berou a já se jim nedivím. vždyť to jsou v pohodě lidi.
Ono původním záměrem bylo spíš podtrhnout nevhodné chování ze strany profesorů, jelikož rebélie a psí kousky od studentů čekám – protože jsou konec konců „děti.
A jelikož je George zatrpklý, nemůže přece nějaké studentské dovádění nechat být.
Chtěl jsem spíše všechny donutit k zamyšlení jak hrají a nehrají a jak tu všichni i nadále můžeme koexistovat.
Jinak souhlasím.
A kdo má problémy s koexistencí? 🙂 Ty a kdo ještě?
Možná by nebylo úplně marné někam úmístit, do jaké míry zde hrajeme sami sebe a do jaké naši postavičku. Noví studenti se totiž absolutně nemají čím řídit.
Ano, my víme, jak oslovovat fialové, že nemámě běhat po hradě nazí apod., ale co všechno sem z našeho života patří? Vidíme denně starší studenty, kteří jsou zde prostě sami za sebe, probírají se tu děti, mudloviny… Je tedy vcelku pochopitelné, že se přidáme, aniž by nám to bylo divné. A další ročník to udělá stejně, jako te před námi, ten další opět… Až se původní „kouzlo“, o kterém tady mluvíte, vytratí.
Když se podíváte do obsazení hradu, zjistíte, že víc než polovina studentů je v prvním nebo druhém ročníku. Tedy nováčci, kteří nevědí, jak to tu vypadalo dřív, nebo jaký byl původní smysl hry. Hrajeme tak, jak máme pocit, že je to správně.
Nic vám nebrání napsat slušný, neútočný a neobviňující článek, kde nás vyvedete z omylu, popřípadě si přes vedení do školního řádu protlačit odstaveček o tom, jak má náš „roleplaying“ vypadat.
tak tahle reakce je za mě nejlepší 🙂 palec nahoru, slečno. dokážete uvést váš názor a ještě k tomu přidat možnosti řešení. to se mi moc líbí 🙂
Dlouho jsem se vyhýbal reakci na tento článek, ale přece jen mi to nedá. Ve světě HP, stejně jako tady byla Velká síň převážně na potkávání studentů navzájem mezi kolejemi. Profesoři se tam zdržovali minimálně. Proto profesor co jde do VSky, se jde záměrně pobavit se studenty, buď proto že mu lezou fialové povinnosti na mozek a potřebuje vypnout nebo proto, že se mu po studenském životě stýská. Pokud je někdo natolik studený čumák, může zůstat mimo VS, někde ve svém kabinetě či sborovně, ale úctu co chce bude mít jen do takové míry jak studenti dokážou předstírat. Neboť úctu si jak psala dobře Dawsonka fialový zaslouží svými činy a ne tím že převléknout hábit.
Sečteno podtrženo, život ve fialovém hábitu se moc neslyší od studentského je to prostě jen nový začátek a reputace co měj jako student stále trvá, ale svoji novou reputaci a úctu si musí pracně vybudovat…
Jak prosím? Ve světě HP profesoři chodili do Velké síně stejně často a ze stejného důvodu jako studenti – chodili se tam najíst (případně na slavnosti). K zábavě sloužili spíše kolejní místnosti, nebo pozemky hradu. Velká síň není, pokud vím, nikde popisována jako místo mezikolejní družby, či dokonce jako místo pro bujarou zábavu.
Ve Velké síni seděl každý u stolu své koleje a v případě, že se nějak hlasitěji projevoval, či poutal pozornost, byl okřiknut některým z profesorů (to se v knize několikrát stalo).
K mezikolejní družbě v knihách Síň neslouží o moc více, než třeba společné hodiny, nebo knihovna – můžeme prohodit pár slov, na něčem se dohodnout, či se trošku poznat. Ale zábava je vyhrazena na mimohradní prostory, jako třeba Prasinky a školní pozemky, nebo hradní prostory, ale potom jedině kolejní místnosti.
Pokud můžeš dokázat, že se pletu, pak prosím uveď citace z knih, které ukazují opak.
Naše Velká síň funguje dle mého v úplně jiném duchu, než ta ve světě HP, proto považuji za nešťastné se na ni odvolávat (nešťastné v souvislosti s tím, co dále říkáš ve svém příspěvku)
P. S. Z toho, co se dá z knih vyčíst bylo pro profesory možné nechat si jídlo donášet do svých komnat (viz Sybila Trelawneyová, která dle svých slov zjistila, že se jí pak zamlžuje vnitřní oko, proto ze svých komnat moc často nevychází – natolik, aby mohla vydržet bez jídla, však oproštěná od hmotného světa jistě nebyla), nicméně vzhledem k tomu, jak často se v knize Harry koukal k profesorskému stolu, kdo tam zrovna chybí, lze s úspěšností pochybovat o tom, že by to praktikovala většina vyučujících.
Ano máš pravdu, je to dávno co jsem to četl a únava termínové neděle udělala taky své…
Spomínam si na časy, keď fialoví chodili do VS robiť dozor. (Aby študenti priveľmi nevyvádzali. 😉 )
Keď zavítal taký profesor Coristo… Ale áno, aj vtedy boli takí, čo blbli spolu so študentmi.
Za mě palec nahoru pro autora článku. Nebojí se kontroverze a říká co si myslí. Ač to není politicky korektní, milé a ani se to některým dobře neposlouchá. Nevidím důvod proč psát jen články, které nikoho neurazí, ale ani nenadchnou. Někdy je fain pěkně šlápnout na kuří oko 🙂
Ono je to složité. Mladší profesoři tu strávili dlouhá léta jako studenti, a tím pádem si navykli na určitý vzorec chování. Studenti, kteří je znají z jejich studentských let, jsou v té samé pozici. Profesoři a jejich chování mezi sebou, to je další věc. Ano, zřejmě není správné chovat se k profesorům stejně jako ke spolužákům v koleji, jen s tím rozdílem, že jim studenti vykají. Ale já nemám pocit, že by se tak dělo. Nebo se tak dělo ustavičně. Podle mě dost záleží na tom, jak si kdo nastaví hranice. Někomu nevadí, když si z něj student dělá srandičky, někomu ano. Přiznejme si ale, že v reálném životě je to dost podobné. Kdo kdy měl rád profesory typu Snape? A kdo měl radši učitele, kterým mohl při hodině povědět vtip?
Mimochodem, stačí se přece normálně domluvit. Říct: Dodržuju nějakou roli, tak se podle toho chovejte. Neházejte na mě dýně a nečarujte na mě cukrkandlovou hůlkou. Nejsme s prominutím opoždění, abychom se nedokázali přizpůsobit. Mladší studenti nemají jak poznat, že o to někomu jde. Chovají se tak, jak se chovají starší studenti, protože jejich chování berou jako bernou minci. Na tom ale není nic špatného. Je to snaha zapadnout. Pamatuji si víc než pár případů, kdy se nováčci snažili o nějakou hru a nedokázali ji udržet hlavně proto, že ostatní z nich pak měli legraci.
A trestat školním trestem, což je ve většině případů poměrně dlouhá esej o tom, jak se chovat a jak se nechovat, za to, že na někoho hodil dýni, když vidí, že to ostatní studenti dělají a jiným fialovým to objektivně a evidentně nevadí, mi připadá trochu kruté. Je to každého věc, ale pak ať tedy profesoři jako výchovný prostředek nepoužívají kouzla na přeměnu studentů v žábu a podobně, protože to je v podstatě jedno a totéž. Většina to totiž jako výchovný prostředek vůbec nebere, je to pro ně legrace a studenti pak samozřejmě cítí, že ji mohou oplatit.
Nakonec, jsme tu, abychom se bavili, ne? A proč se tedy dostupnými a nijak neomezovanými prostředky nepobavit? Nejsme tu snad proto, abychom paranoidně pročítali školní řád a infa, abychom se dozvěděli, co si smíme s tím, co nám vedení školy normálně dává do rukou jako prostředek zábavy, počít, že ne? Protože jestli ano, pak je s tímhle místem opravdu něco špatně.
Já s Georgem souhlasím. Vždy by měla existovat nějaké hranice mezi studentstvem a dospělým obyvatelstvem hradu. Těžko se dnes můžeme odvolávat na svět Harryho Pottera a chtít dodržovat všechna pravidla z jeho světa, protože mnohé jsme si museli upravit pro své potřeby, aby náš Hogwarts mohl reálně fungovat. Ale svým chováním neustále posouváme hranice někam, kam bychom neměli.
Pokud se neurčí jistá konkrétní hranice, pak se můžeme časem dostat do stavu, kdy se můžeme vykašlat na koleje a profesorský sbor a všechno pěkně spojit. Dostaneme se do situace, kdy studenti budou vypisovat semináře a soutěže, protože si to chtějí zkusit. A stejně tak profesoři a zaměstnanci se začnou zúčastňovat výuky, protože si jim stýská po termínových nedělích. K tomuhle přesně to posouvání hranice vede a všechno jenom proto, že nejsme schopni jenom trošku se vžít do role, kterou jsme si vybrali.
Jednou jste studenti – tak jste podřízení dospělému obyvatelstvu hradu a můžete se stavět na hlavu, jak chcete. Stejně tak profesoři a zaměstnanci se musí chovat řádně – jsou dospělý. Student nemusí přímo respektovat dospělého (profesora/zaměstnance), ale jistá dávka slušnosti by měla být – vykaní, oslovování celým jménem a né přezdívkami a zdrobnělinami.
Na jednu stranu je mi celkem jedno, jak se kdo na hradě chová. Na druhou je mi líto, že jsou pryč ty dávné časy, kdy jsem na škole studoval já a existovala jistá dávka slušnosti. To, co si dnes někdo dovolí a ještě si stěžuje, když je potrestán, se dříve rozhodně nedělo. A nemyslím si, že bych byl ochuzen o nějakou zábavu jenom proto, že jsem se musel chovat slušně k profesorům a zaměstnancům.
Bohužel, když se někteří nechtějí přizpůsobovat, tak s tím nic dělat nejde. A je jenom na nás, kam se život na hradě dostane za dalších deset let.
Já musím říct, že s p. Georgem v mnoha oblastech souhlasím, plně se s nimi teda neztotožňuji, jsou body, se kterými nesouhlasím, ale obecně s myšlenkou článku souhlasím. Otázka získání si autority se dost individuální, jsou profesoři, kteří ji mají, jsou profesoři, kteří ji nemají vůbec – a upřímně, jsou mi sympatičtější ti první. Získat si autoritu může být problém, protože na naší škole jsou i studenti služebně mnohem starší než někteří profesoři, což by se na doopravdové střední škole (jop, střední, napsat to obecně, už vidím, jak se toho někdo chytne s tím, že na VŠ to teoreticky jde, blah, blah, blah +na nikoho se přitom rozhodně nedívá+) stát vlastně nemohlo. I tak si však někteří fialoví autoritu u ostatních získali. Jak už zde padlo, provokovat p. Davida si nedovolí téměř nikdo, u slečny Belatris to je dost podobné, o p. Ronaldovi ani nemluvě. Co však nechápu je, že si jakýkoli student, losos, prvňák, šesťák, student patnáctého ročníku RS, dovolí po fialových něco hodit a vůbec ho nenapadne, že by za to mohl být nějak potrestán. Neříkám, že to je něco, co se dělat nesmí, většině fialových je to celkem volné, ale furt je to teoreticky postihnutelné chování, takže v tomto případě se vůbec nedivím rozčarování p. George, že si studenti myslí, že si mohou vůči fialových dovolit cokoliv a vyváznout jakéhokoli trestu.
Problematika fialových chovajících se jako studenti je další kapitola, mně je jasné, že to převléknutí hábitu pro ně není snadné, stejně jako není snadné pro studenty měnit najednou chování vůči lidem, s kterými byli dlouhá léta v koleji, ale myslím, že pokud mladší profesor vyvine trochu námahy, tak může vytyčit ty hranice hned od začátku a bude to jedině ku prospěchu věci, protože obléknutím fialového hábitu na sebe člověk bere, ať už chce nebo nechce (a pokud nechce, nabízí se otázka, jestli pro něj je fialová barva to pravé Ořechové), právě břímě toho, že nebude ve VS blbnout jako za svých studentských let. Funkce profesora/zaměstnance je přece základní hodnotovou funkcí ve Škole čar a kouzel 🙂
Co se volnosti RPG týká, tak právě díky ní je podle mě na naší škole tolik studentů. Pure RPG projekty třeba mě vůbec nelákají, protože se naplno vžívat do někoho jiného – mé postavy – nechci. Na druhou stranu argumentovat tím, že Hog snad není RPG je bullshit. Ve chvíli vytvoření kouzelnické identity si vytváříme postavu, za kterou hrajeme, což vystihuje definici role-playing game. Jak moc RP budeme si určujeme jen my sami a to je na Hogu podle mě strašně super, avšak nějaké to minimální RP chování je podle mě nutné – tedy třeba přijímání zodpovědnosti za činy naší postavičky, ať už jde o házení dýní na profesory, barvistické a jiné urážky, atd.
A ještě než mě někdo osočí z toho, že já nerespektuju nikoho a nic, tak to rozhodně není pravda, jsou lidé, které respektuji a kterých si vážím jako autorit (a to ani nemusí být fialoví), na druhou stranu, jak už říkala Any, autorita je vlastnost získaná, a tak opravdu jsou i fialoví, pro které mnoho respektu jakožto k autoritám nemám a podle toho se k nim také chovám. +opět se při tom rozhodně na nikoho nedívá+
PS: Někdo tu v těch komentářích působí, jako by zrovna dostal studenou sprchu od s vtipem psané Módní policie a strašně ho to žere 😀 +stále se na nikoho nedívá.. i když+
Souhlasím s Inkarem. Prakticky ve všech bodech.
+ říká si, zda-li se na něho nekouká Inkar při poznámce o VOŠ, když jeho mudlovský otec nastoupil skoro v šesedásti na vysokou školu a sám si pomyslí, že na střední škole to taky jde, protože když opět jeho otec zjistil, jak ho zedničina irituje poté, co si udělal učňák, tak šel ještě v dospělosti si udělat od začátku střední školu, takže byl ve třídě třeba se čtrnáctiletými +
Výborne napísané. (y)
Náhodou som po dlhšom čase nakukla a zaujal ma tento článok. Hovorí mi z duše. Už za čias, keď som bola na hrade aktívna som sa podobnými myšlienkami zapodievala. Trochu mi tu chýbala tá hravosť vyjadrená (poctivým?) hraním rolí – vrátane autority vyjadrenej profesorom (aj keď niekedy osobnostne nezaslúženej) – práve z tohto môže prameniť krásny zdroj tvorivosti a zábavy.
Bez toho mi to tu pripadá také trochu … mudlovské.