Tajemství bílou mlhou polknuté,
neviditelným hadem uštknuté,
dávno ve víru vzpomínek zapomenuté,
nikdy nikým nedobyté.
Každý svá tajemství měl, má a bude mít.
Nepřestaneme o nevysvětliných záhadách snít.
Kdo by nechtěl vysvobodit princeznu zakletou
a probudit ji jednou tajemnou větou.
Najít ztracený poklad ve staré chýši,
odehnat jeho domovnice, myši.
A v obklopujícím tajemství své strasti utopit,
lektvaru dětského nadšení se napít.,
Tak nás jako kouzlo přitahuje,
strachem z neznáma vzrušuje.
Pomalu se vkrádá do našeho nitra,
nepřijde-li dnes, bude tu zítra!