Již těžko bychom hledali nějakého kouzelníka či mudlu, ať už malého či velkého, který by neznal tak slavného a všemi opěvovaného Velikonočního Zajíčka. Ale je ve skutečnosti tento jeden z největších symbolů velikonočních svátků vážně zvířátkem s dlouhýma špičatýma ušima a roztomilým čumáčkem, vybízejícím k zulíbání?
S několika přáteli jsme se rozhodli učinit této otázce konec a konečně jí darovat tak dlouho očekávanou odpověď.
Vydali jsme se tedy po stopách onoho Velikonočního Zajíčka, abychom zjistili něco více o jeho pravé identitě. Sedm dní a sedm nocí nepřetržitého pátrání a hledání v nejrůznějších obchodech, lesích, a musím se přiznat, že i jedna chovatelka těchto miláčků nás oslovila, jsme jej konečně našli. Překvapivě se ukrýval v jednom z mudlovských obchodních potravních středisek za regálem čokoládových výrobků nejmenované značky.
Nejdříve se bránil našemu zájmu o něj, a to dokonce tak intenzivně, že jsme se po chvíli bránili my. Nic však jemu naplat, u pokladny jsme jej vydávali za čokoládový výrobek prošlé spotřební lhůty a již nám nic nebránilo v jeho bližším prozkoumání.
Zajíc byl asi metr vysoký, svádivý pohled, vypracovaná postava, avšak nijak valně neoplýval náladou velikonočních svátků. Jeho nepatrné světle hnědé střapaté vlásky byly značně špinavé a odhaduji pár týdnu nemyté, celý obleček složený z potrhané zeleno-červené hadýrky byl na mnoha místech pozašívaný a též na mnoha místech viditelně roztržený, celé tělíčko bylo jaksi zašpiněno nepopsatelnými látkami zvané špína a při bližším očuchání se z něj linula nepříjemné vůně, kterou si dovoluji považovat za strašný zápach.
Dlouho jsme ze Zajíčka nemohli dostat to, proč je před svátky v takovém stavu neupravenosti a s 2 ‰ alkoholu v krvi. Z nadávek, trocha neslušných slov a mumlání jsme přeložili něco ve smyslu:
„Nesnáším svátky. Nesnáším Velikonoce. Všude jenom násilí spojené s bitím nevinných žen nějakým proutím, prý pro jejich dobro, brrr. Pak ještě my, Zajíci to máme těžký. Všichni nás sice ukazují jako hrdiny celých Velikonoc, ale co my z toho ve skutečnosti máme? Vždyť nás jen na tyhle svátky zabíjí a jedí a akorát z nás dělají nějaký čokoládový postavičky, který stejně zase všichni sní. Pro všechny je to hrozná legrace, ale pro nás? Teda já osobně jako hlavní představitel jsem se rozhodl to prostě přejít a ukrýt se. Ať už si všichni dělají co chtějí. Prostě mě, zajíce, tento rok nikdo neuvidí a hotovo!“
To byla výpověď Velikonočního Zajíce, který i hned po rozhovoru usnul a to pravým spánkem zvířecího opilce. Však i tato jeho slova nás zavedla k zamyšlení. Neměli bychom dát alespoň pro tento rok hlavnímu představiteli, Velikonočnímu Zajíčkovi, trochu oddechu a ukázat mu, že není pouze za hloupého maskota, ale za důstojnou zvířecí bytost? Co takhle Velikonočnímu Zajíčkovi dopřát trochu štěstí, volna a odpočinku a pro jeho spokojenost alespoň pro tentokrát zamezit konzumaci všech čokoládových výrobků s jeho podobiznou? Jistě byste mu udělali hroznou radost a on sám by se snad konečně vzchopil a zase mohl příští rok vést ony velikonoční svátky cestou radosti a střízlivosti. Jistě by to stálo za to 😉
Popřejme tedy Velikonočnímu Zajíčkovi hodně klidu a spokojeného času před dalšími svátky vzkříšení Krista, a nechť se již těší Velikonoční Beránek! Ten totiž převezme ony těžké otěže Velikonoc, a ukáže, co v něm je!