Kdo šlapal (šlape) Vendelíně na paty

Vendelína Výstřednice (anglicky Wendelin the Weird) patří mezi nejznámější středověké kouzelnice. Proslavila se tím, že se nechala čtyřicet sedmkrát chytit a upálit lovci čarodějnic. Samozřejmě použila ochlazovací kouzlo, takže se jí nic nestalo. Nové výzkumy ukazují, že nebyla a není jedinou kouzelnicí, která si takto užívala.

Ve středověku nebyla Francie sladká, jak se o ní mluví dnes, ale temná. (Popravdě taková dlouho byla i v novověku.) K jejímu osvícení mudlové s oblibou používali planoucí čarodějnice.

Alespoň si mysleli, že o čarodějnice jde, my víme, že opravdoví kouzelníci se takovému osudu dokázali bez problémů vyhnout a na hranici ve skutečnosti končívali mudlové, kteří se buď chovali podivínsky, neortodoxně, což bylo přičítáno jejich spolku s ďáblem, nebo byli bohatí a inkvizitoři se chtěli zmocnit jejich majetku.

Dvaceti devítiletá Jeanne Dibasson se rozhodně chovala zvláštně. Připravovala lektvary, po nichž se lidé uzdravovali a krávy dojily více mléka, pomocí zaříkávání přivolala déšť, když ve vsi hořelo. Není se čemu divit, že ji zatkli a pro čarodějnictví odsoudili k trestu smrti upálením.

Jeanne byla skutečná čarodějka. Ze svých soudců si dělala legraci. Když se jí ptali, zda se účastnila setkání s ďáblem, takzvaných sabatů, s vážnou tváří jim odpověděla, že ano a že se tam cítila jako v ráji. Postavili ji na hranici, kterou zapálili. Co se dělo pak?

Mudlové tvrdí, že během exekuce jí vlétl do oka její náhrdelník. Ten se proto od té doby jmenuje Oko. Má zvláštní kouzelnou moc: umožňuje svému majiteli cestovat časem. Kdo se chce s celým tím mudlovským výmyslem seznámit blíže, může si poslechnout jeho zpívanou verzi v podání Kinga Diamonda.

My samozřejmě víme, že tomu bylo poněkud jinak. Jeanne Dibasson byla mocná čarodějka, paradoxně však je známá více mezi mudly, byť nepřesně. Její existence je čarodějnické populaci zatajovaná na základě rozhodnutí Mezinárodního sdružení kouzelníků. Tato žena je totiž vynálezkyní obraceče času. Jejím koníčkem je pohybovat se do minulosti, tam se nechat postavit na hranici a ve chvíli upalování se přemístit zase do jiné doby. Pak si ráda čte mudlovské zprávy o tom, jak byla upálena. Pracovníci ministerstev kouzel všech zemí se ji snaží dopadnout, neboť existuje podezření, že její činnost vede k soustavným změnám minulosti, a tedy i současnosti. Chytit ji se však zdá být nemožným. Kdykoli jí v současnosti hrozí dopadení, prostě se přesune do jiné doby a nechá se opět upálit.

Jeanne Dibasson podle všeho velmi ovlivnila lidské dějiny. Nechává se podobně jako Vendelína chytat v různých podobách. Někteří kouzelničtí historikové se domnívají, že se nechala upálit pod těmito jmény: Pionius, Mariades, Manfréd z Pirovana, Ondřej Saramita, Fra Dolcino, Jacques de Molay, Geoffroy de Charnay, Jan Hus, Jeroným Pražský, Petr Hromádka, Jana z Arku, Hans Böhm, Girolamo Savonarola, Balthasar Hubmaier, Patrick Hamilton, Jiří Blaurock, Jakob Hutter, William Tyndale, Michael Servetus, Jan Bradford, Hugh Latimer, Nicholas Ridley, Thomas Cranmer, Giordano Bruno, Protopop Avvakum, Kryštof Alois Lautner, Kašpar Sattler, Beatriz Kimpa Vita, Antônio José da Silva, Karel Lwanga, Sergej Lazo a Praskovja Saveleva, tedy jako třicet dva různých osob. V porovnání s Vendelínou je to málo, možná však o mnoha jiných upáleních Jeanne nevíme.

Slečna Dibasson podala k Mezinárodnímu sdružení kouzelníků protest proti svému pronásledování. Vyjímáme z něj: „Zachránila jsem život velkému množství mudlů tím, že jsem je přenesla do bezpečné doby a nechala se upálit místo nich. Měli byste mi postavit pomník.“

Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha