Být nováčkem není tak snadné, jak se zdá

| Vydáno:

Většina nováčků si vysloužila přirovnání „otravní jako vši“. Zakládají se proti nim antikluby, jsou tvrdě osočováni, hledí se na ně skrz prsty. Kde je chyba? V nich, v nás, v nedostatečné informovanosti? Následující řádky nemají v žádném případě za cíl kohokoliv urazit nebo očernit, ale zamyslet se nad tím, co se děje a proč se to děje.

Brána školy se podobá lítacím dveřím, dovnitř proudí davy. Na některých tvářích je vidět zvědavost, dychtivost, na jiných strach, některé mají tvrdé rysy a v očích zlé záblesky. Studenti Bradavické školy čar a kouzel zmateně uhýbají davům a tisknou se ke stěně, profesoři se snaží prorazit si cestu ke svým kabinetům. Když se dostaneme přes masu těl do Velké síně, není tam k hnutí, kamarádi se nemohou najít, profesoři nevěří svým očím a když uslyší po tisící a prvé tu samou otázku, zděšeně prchají v dál…
Scénář katastrofického filmu? Ne, jenom nová registrace, která s sebou nese masovou vlnu nováčků. Tato registrace byla otevřena přibližně před třemi týdny, a za tu dobu přibylo do naší školy 600 studentů! Starší studenti a profesoři se ptají – co bude dál? Bude se za dalších osm týdnů, které zbývají do konce prázdnin, pod střechou naší školy tísnit 2200 studentů?

Poznávacím znamením nováčků je neinformovanost a neochota si informace sami vyhledat. Přitom škola se snaží vycházet maximálně vstříc. Máme tu Školní řád, ve kterém se lze dočíst, jak se chovat a nechovat, a řadu dalších informací. Kdyby si jej každý nováček přečetl, nedocházelo by ke zbytečným konfliktům s profesory nebo primusy a prefekty, kteří se starají o udržení pořádku. Dále tu je Nápověda, čili jakási rychlá orientace v nejdůležitějších věcech. Pokud jsou nováčci ochotni se do ní podívat, dozví se odpovědi na otázky, které znějí Velkou síní bez ustání celý den. Starší studenti jsou také většinou ochotni pomáhat.
Ano, už slyším ono známé – neházejte nováčky do jednoho pytle! Věřte, to je to poslední, co bych chtěla dělat. Zjistila jsem, že nováčci se dělí na několik skupin: první skupina jsou opravdoví snaživci, nevynechají jedinou soutěž, k profesorům jsou uctiví, snaží se i sami poradit ostatním nováčkům.
Druhá skupina jsou nováčci, kteří nevědí, kudy kam, ale snaží se poradit si sami nebo se zeptat starších studentů, výjimečně profesorů. Když se chovají tak, jak by neměli, a zjistí to, slušně se omluví a dále se chovají tak, jak by měli.
Třetí skupina má pocit, že profesoři jsou tu jenom pro ně, že budou celý den trpělivě a s úsměvem na tváři odpovídat na jejich, mnohdy hloupé a zcela zbytečné, dotazy. A pak se diví, že ještě nemají přičteny peníze za soutěž. Proč? Inu, odpověď je jednoduchá – protože profesor strávil celý den ve Velké síni odpovídáním na výše zmíněné dotazy, a nezbyl mu již čas ohodnotit onu soutěž (zde jsou velmi příjemné dotazy typu „A kdy vyhodnotíte tu a tu soutěž?“ – věřte, milí nováčci, že když se na to budete stále ptát, tak nejspíš nikdy, protože se k tomu profesor nedostane).
Čtvrtá skupina jsou tzv. „prudiči“. S těmi se nedá dělat nic, než je povýšit do funkce lítacích dveří, tedy opakovaně poslat na vzduch. Nebo ještě lépe, ignorovat je, ono je to přestane bavit.

Na druhou stranu, nováčci mají pocit, že jsou opomíjeni, nikdo se s nimi nebaví, připadají si ztracení. Tápou temnými chodbami, konce nevidět, ze stěn na ně mrkají obrazy a v rohu se zlověstně šklebí brnění. Náhle se ocitnou přede dveřmi s nápisem Ředitelna. Celí zpocení si vydechnou, tady se jim snad dostane pomoci. Vezmou za kliku a zjistí, že je zamčeno. Teprve pak si všimnou menší cedulky s tím, že dotazy mají směřovat na tajemníka nebo zástupce ředitele. Klopýtají tedy zpátky, a když vyčerpaně padnou na prahu kanceláře tajemníka, už je jim jedno, jakou blbost tam napíšou. Chtějí se trochu poveselit ve Velké síni, a zjišťují, že starší studenti je tam nevidí rádi, profesoři jim odsekávají nebo neodpovídají, jejich sova si může ulítat křidýlka, jak se snaží něco od někoho se dozvědět. Ti snaživci, kteří dělají každou soutěž, se dočkají jen osočení, kdeže si nakradli tolik peněz, a když se kvůli vulgarismům udělá z ubohé Ufňukané Uršuly bezdomovec, jsou nařknuti opět nováčci (přitom Uršula bonzovala, že tam sprosťárny čmárali i někteří starší studenti). Být nováčkem skutečně není tak snadné, jak se zdá…

Ale! Být profesorem také není snadné. Profesoři jsou tu především proto, aby škola fungovala a plnila svou funkci. Ve školním roce připravují výklady a opravují domácí úkoly, ti aktivnější vedou školní spolky nebo se starají o jiné věci, vyhlašují a hodnotí soutěže. (Nejaktivnější dělají všechno najednou.) O prázdninách sice výuka není, ale kdo říká, že se profesoři nudí? Vezměte si jenom takovou soutěž. Profesor si ji musí předně vymyslet, tedy dostat nějaký nápad. Pak musí promyslet zadání, podmínky, odměny, zkrátka dát to dohromady. Postarat se o vyhlášení soutěže. Kontrolovat došlé maily (a že jich na jednu soutěž přijde třeba stovka). Hodnotit maily a následně se postarat o připsání odměn. V případě rychlosoutěží na to má profesor den nebo dva. K tomu se snaží udržovat pořádek ve Velké síni, pomáhat studentům alespoň v omezeném rozsahu. Na zábavu mu čas nezbývá. Většina profesorů zastává ještě nějakou mudlovskou práci a má rodinu. A když mu denně přijde 50 sov s dotazy typu „Dobrý den. Co to je ta soutěž na hl. straně? Kde bude o čem je apod.?“, „Došla vám má odpověď na soutěž?“, „Tu prázdninovou soutěž musíme zaslat vám i panu Sandrikovi,nebo stačí když jí zašleme jenom jednomu?“, „Kdy přidáte nové soutěže?“, „Už jste vyhodnotila tu a tu soutěž?“ a ještě pokaždé, když se mrkne do Velké síně, vidí hlášku „Paní profesorko, poslal/a jsem vám sovu, odpovězte!!!“ (nejlíp s 50 vykřičníky), že na vás opravdu, ale opravdu nebude zrovna nejmilejší.

Takže – co s tím? Jak z toho všeho ven? Co udělat pro to, aby škola byla zase jako dřív? (Postřílet nováčky se zamítá.) Snad jen, být k sobě tolerantnější. Snažit se s druhými vyjít, být trpěliví, prozkoumat řadu věcí na vlastní pěst a nečekat, že někdo bude servírovat všechno na zlatém podnose s vlastnoručním podpisem. Uvědomit si, že profesorů je tu možná dvacet, třicet, a nováčků 600. A z těch dvaceti, třiceti profesorů sem běžně chodí pět, osm, deset… Jsou dovolené, takže ti, co nikam nejeli, musí zvládnout mnohem víc práce než normálně. Mějte na ně také ohledy. A vy, „mazáci“, si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste vy sami byli nováčky. Jak jste se hloupě ptali a uháněli profesory o body a peníze. Jak jste se cítili uražení, když vám odpověděli maličko netrpělivě. Jak jste se cítili ztraceni, když vám ve Velké síni nikdo neodpověděl na pozdrav. A vidíte, přežili jste to, a teď vám totéž vadí na současných nováčcích. Tak jim zkuste místo osočování a nadávek podat pomocnou ruku, i vy z toho budete mít dobrý pocit.

Zkusme všichni dohromady uvést do praxe následující heslo:
NIC NENÍ SNADNÉ, ALE MY TO ZVLÁDNEME!

Komentáře

  1. Komentář – Teda paní profesorko!Ten článek se Vám opravdu poved!Nebudu tady vypisovat co se mi tu líbilo nejvíc-budu stručná-SHRNULA JSTE TO DOKONALE :-)))

  2. Super – Gratuluji paní profesorko Watanko,jelikož jste napsala článek,který si uložím v hlavě i počítači.Je totiž druhý nejlepší,který jsem kdy četla a to jsem jich už četla!

  3. blbost – Jak jste se cítili ztraceni, když vám ve Velké síni nikdo neodpověděl na pozdrav
    ja len chcem reagovať na tú vetu vyššie. MNE SA TIEŽ NIKTO VO VEľKEJ SIENI NEZDRAVí!!! A TO UŽ IDEM TO DRUHéHO ROČNÍKA!!!

  4. anonym – se nediv, když se bojíš říct, kdo jsi… na anonymy totiž všichni kašlou

  5. Dobrá práce 🙂 – myslím, že jste to shrnula dokonale, paní (slečno) profesorko 🙂 děkuju za nováčky.

  6. Pravda – Blahopřeji P.P.Tato.hezky napsané . Já jsem ten článek četla ještě ten večer a mohu říci že jsem nic tak hezky podané dlouho nečetla prostě moc hezké .Jen doufám že si to uvědomí obě strany

  7. re p.Tato – jen si troufnu připomenout že někteří inteligentní jedinci kopírují jména těch „mazáků“…Od této chvíle mě nikdo nedonutí abych na ně byla milá….

  8. Gratuluji!!! – P.p. Watanka. Můžu Vám napsat jedině dekuji. Jsem nováček a po své registraci jsem se tu doslova motala. Vše jste tam popsala pravdivě a to co jste napsala se mi opravdu dělo! Že mě nikdo nezdraví, profesoři neodpovídají na dotazy (to Vy nejste!!!) a chodím tam jak zmatený domácí skřítek co přišel do nové domácnosti. Zakončím jediným leč výstižným slovíčkem. DĚKUJI!!!!!

  9. V podstatš máte pravdu, ale… – …většina nováčků si nejsou schopní přečít šk. řád a zbytek v něm hledá chyby a chce vysvětlení proč, nicméně ho nejsou schopni akceptovat.

  10. Fakt jsou ale někdy otravní – Já nechci být zlá, ale kdyby si všichni nováčci udělali všechny nezbatnosti a podmínky pro přijetí, kde mimo jiné stojí, že znají ŠKOLNÍ ŘÁD, určitě by nemuseli do ředitelny psát dotazy a opakovaně: kde si mám vydělat? Proč nejsem v žádné koleji? Myslím, že nováčci často dříve mluví a jednají, než aby se snažili přečíst si šk. řád a navíc je tu i NÁPOVĚDA!!!!

  11. Ono je to někdy těžké… – …když nováčci ignorují mé rady. Nedávno měla jedno budoucí studentka (tedy nováček) jistý problém, já jsem aktivně vysvětlil jak ho má řešit ignorovala mne, opakoval jsem to asi desetkrát pořád se akorát někodo ptala kdo je pan ředitel aby mu mohla napsat. Naprosto ignorovala mé rady i když jí pan ředitel odpoví to samé co já. Když odpoví…

  12. Být nováčkem není tak strašné :o) – Paní profesorko, děkuji za Váš článek. Jsem ráda, že se někdo dokáže tak objektivně podívat na věc z obou stran. Jsem taky nováček a musím říci, že mě ten pocit ukřivděnosti některých nováčků nezasáhl. Možná taky proto, že jsem nečekala, že by tu všichni čekali jenom na mě. Je mi jasné, že toho má každý z profesorů dost a to jsem ani netušila, kolik se nás přihlásilo! Protože (přiznám se bez mučení) nejsem vášnivým čtenářem řádů a pouček a školní řád jsem přečetla jenom jednou, řeším to trochu zábavnější cestou: prostě se toulám po škole, Příčné ulici a po Prasinkách a zkouším, kam smím a co tam objevím. Prošla jsem pár soutěží, pravidelně navštěvuji Agenturu Žlutá tlapa a občas něco utratím v Příčné ulici. Pravda, ve Velké síni jsem si moc nepokecala, ale už jsem dostala sovu od jedné studentky (tuším) z Mrzimoru. Je to tu opravdu SUPER! Možná, že tohle přechodné období zafunguje jako síto a ti, kdo to zvládnou, si zaslouží stát se studenty Bradavic. A já už se moc těším!

  13. Už stojím za dveřma! – Spousta místních bytostí mě štve.
    Otevři dveře, jdu si právě pro TEBEEEE!

    MORSMORDRE!!!!!!

  14. – Jsem taky nováčkem, ale původně jsem si myslela, že registrace bude otevřená tak 1 nebo 2 týdny. 600 nových studentů je docela dost, možná by se doba registrace mohla příště zkrátit? Kdo se chce zaregistrovat, ten si to bude hlídat – jako já, když se 12.6. hned ráno neobjevila možnost registrace, byla jsem dost nervózní a každou chvíli jsem se tam chodila dívat. Prostě jsem si to zajistila tak, aby mi registrace neutekla. Takhle se sem dostanou asi jen ti, kteří o studium na téhle škole opravdu stojí.

  15. já,nováček – Je pravda, že i já jsem se na jednu otázku ptala rovnou profesorky (pravděpodobně Vás), ale když slušně pozdravíte ve Velké síni, zeptáte se na pár drobností, které mi unikli a všichni najednou ztichnou a pak začnou zase mluvit a ignorují mě… Pak bych jim, slušně řečeno, nafackovala. Ale znám se, až nebudu nováček a přijdou nový, chvíli budu mít trpělivost, nakonec vyšumím… mnoho pozdravů a hodně štěstí s trpělivostí:)

  16. Nojo novacci to nemaj jednoduchy nikde – To je holt kruta realita… doufam ze tu registraci spustite co nejdriv tydle stranky a stranky jich vYpadaj desne moc dobre 🙂 pak taky budu novacek, ale ja budu pilnej novacek to mi muizete verititititit :)))

  17. Anticlub – proti mě byl taky anticlub vydržela jsem to .. vím jak je to hrozné a asi vím také kdoto zakládá ale nebudu nikoho osočovat když to nevím 100%

  18. a navíc – a navíc oni za to nemohou že jsou nováčci a já je mám zevšech nejraději.. nováčco jou pohodoví a navíc.. no mám své důvody proč je mám ráda

Přidat komentář Nana Zrušit

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *