Povídka ze počátku války mezi lidmi a temnými elfy.
Budu ji psát po kapitolách, aby má mysl byla čerstvá pro nové nápady.
Úsvitem v temnotě je útržek z celkové války, která trvá tisíciletí. Ukazuje, že pro lásku a přátelství v takové době prostě není místo a kdo si to neuvědomí….
Úsvitem v temnotě
Kapitola první: Zakázané přátelství
„ Ty prašivej pse!“
„ Jen si křič dokud máš jazyk!“
Tato slova, pokřiky a urážky se rozléhaly temným lesem zvaným Tichý hvozd. Před hranicemi lesa se po louce proháněli dva chlapci a oháněli se dřevěnými meči. Na první pohled bylo jasné, že nejsou stejné rasy. Chlapec vzhledem mladší se zlatavými rozcuchanými vlasy a smaragdovýma očima byl člověk jménem Garnachos. Oproti němu trochu vyšší hoch se sněhobílými delšími vlasy, černýma očima jako smrt a šedou pletí byl temným elfem, Adur.
I přesto, že se souboj chvíli projevoval stylem na život a na smrt, se ve tvářích chlapců objevoval radostný úsměv ze hry. Avšak tato hra pro ně byla v tomto světě i studiem. Oba si vedli jako zkušení válečníci. Jejich kroky byly téměř totožné. Navzájem si odhalovali techniku a upozorňovali na úskoky a lsti.
Po hodinové výuce přišel na řadu souboj. Oba obratně využívali svých znalostí a zdálo se, že snad nebude vítěze. Ani jeden se nechtěl vzdát ani ustoupit. Za nedlouho se v pohybech chlapců projevovaly známky únavy. Garnachos ji zpozoroval a využil. Napřáhl se k poslednímu úderu a jedním švihem Adura odzbrojil. Adur odletěl do hustého porostu na okraji lesa. Garnacha přepadl strach, zda jeho útok nebyl příliš silný. Udělal pár kroků ke stále ležícímu příteli. Starostlivě natáhl ruku: „ Jsi v pořádku? Žiješ?!“
Z křoví se začalo ozývat tiché mručení. Šelest stále sílil a už se nad křovisky tyčil elfský chlapec a zlostně si vyklepával ze šatů hlínu a klestí, které nabral při letu. Garnachos se škodolibě zasmál a natáhl meč jílcem k Adurovi se slovy: „ Vítězství je moje! Není třeba dalšího odporu!“
Adurova reakce však byla jiná než člověk očekával. Elf se opět ztratil v křoví.
„ Utekl!“zavrčel Garnachos a už se chystal k jeho stíhání. V tom ale Adur z křoví vyběhl s křikem a svůj meč pevně svíral před sebou. Garnachos bez váhání zaujal obranou pozici a připravoval se na odražení zuřivého útoku. Svaly rukou a nohou zatuhly a zpevnily tak tělo chlapce. Adur zvedl meč nad hlavu a vyskočil nad Garnacha.
„ Smrt lidem!“ vyletělo nečekaně z úst elfského chlapce. Garnacha ovládl šok. Celá jeho mysl a tělo bylo otřeseno. Sklíčeně a nechápavě vzhlížel do temných očí elfa. Vykřikl bolestí. Adur mu zasadil úder do pravého ramene a následným kopnutím jej srazil na kolena. Elf přiložil meč na hrdlo člověka. Jeho ústa se chystala pronést závěrečná slova, jež náleží vítězi, avšak byl zaražen. Vyděšený výraz Garnacha elfa odzbrojil. Odhodil meč, padl před Garnacha a začal sním třást.
„ Co je ti? Co je?!“ Garnachos zatřepal hlavou a jediný pohled do temných očí stačil k prudkému útoku. Chytl elfa pod krkem a svůj hněv mu vmetl do tváře.
„ Co si tím myslel?! Mluvíš jako temný elf!“ Adur se rozesmál. Byl to spíše pobavený smích, jízlivost a zákeřnost v něm nebyla.
„ Ale já sem temný elf.“ Garnachos se smutně odtrhl a posadil se do trávy.
„ Pro mě ale nejsi. Jsi můj přítel. Jediný, kterého mám!“ vzpurně zatřepal hlavou. „ Ty nejsi temný elf!“ Adur se lítostivě pousmál a připlazil se ke Garnachovi blíže.
„ Odpustíš mi ta slova? Chci abychom byli přátelé.“ Garnachos se šibalsky zasmál.
„ Ty jsi myslel, že to beru vážně?!“
„Týýý!“ Adur se vrhl na Garnacha a povalil jej na záda. Oba se dali do smíchu a Adur předstíral, že Garnacha škrtí.
„ Něco takového si udělal naposledy! Odpřísáhni to!“, pokřikoval vysmátý elf a nelítostně se vpíjel temnýma očima do svého přítele.
„ Ty první! Ty jsi nám zvěstoval smrt!“ nedal se Garnachos a převalil Adura pod sebe.
„ Vzdávám to!“, a Adurovi ruce se rozlétly do trávy. Garnachos vstal a podal pomocnou ruku svému kamarádovi.
„ Přátelé… Ať se děje co děje.“
„ Na život a na smrt, příteli.“