Denní věštec: Tak začneme, co tě nejvíc baví na tom být duchem?
Eliah Tailesová: Áá, nestuduješ ty náhodou nějaký ten duší seminář? – podezíravě kouká na zeleného – Neustále mi chodí milion sov, co mě baví a nebaví na tom být duchem. – postěžuje si – Tak předně můžu šmírovat… ehm… hlídat kolejní život a vůbec všechno! A pak se taky nemusím učit. Já nikdy moc nebyla na učení a plnění úkolů a teď si můžu splnit nějakou tu soutěž a seminář dobrovolně, to mi vyhovuje. Skvělou výhodou je pak strašení. Třeba takhle na úvod roku, když máme v koleji čerstvé maso, je to fajn. – usměje se –
Denní věštec: Tak seminář doopravdy nedělám. Jen mě ta otázka napadla. Kdy ses stala duchem?
Eliah Tailesová: Nemít svůj krásný vlastní pomníček na Havraspárském hřbitově na havrwebu, tak ani nevím. Přijde mi to docela nedávno, ale je to už Léto 2014. – překvapeně se zamračí –
Denní věštec: Stýská se ti po životě, bylo něco, co tě bavilo a jako duch to nemůžeš dělat?
Eliah Tailesová: Co se týká aktivit, tak mi asi nic moc nechybí. Samozřejmě nemůžu vše dělat jako v životě (viz výuka), ale přijde mi, že jsem si toho zde užila poměrně dost i za života. Co mě asi nejvíce mrzí, je izolovanost, kterou smrt přináší. Pokud jste student v hábitu, spolužáci vás berou více mezi sebe, i když jsem vlastně student také. Navíc nemám se spolužáky jak sdílet věci jako je konec termínu a boj o pohár, což nás také dost rozděluje. Ale to rozhodně nedávám za vinu studentům, jde i o můj přístup a mou aktivitu, která sice nějaká je, ale není maximální.
Denní věštec: To je škoda, že tě studenti tolik neberou mezi sebe. Ale na hradě jsou ještě další duchové. Scházíte se někdy spolu?
Eliah Tailesová: To vůbec ne. Více tu vídám jen Magrápu, ale já jsem dost asociál, co se týká vztahů mimo kolej. To jsem měla i za života. Tudíž se držím té své modré. – pousměje se –
Denní věštec: Jak vy duchové jíte? Nebo nepotřebujete jíst? Já si vždy myslel, že to jídlo vámi propadne. Ale nikdy jsem si to nepotvrdil.
Eliah Tailesová: Hippokratés kdysi pravil: „Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl.“ Takže jsem pro jistotu mrtvá a nejím, čímž jsem vyřešila tohle hippokratovo dilema, kterou cestu vybrat. Jinak jako duch jídlo ani neuchopím, takže mnou propadne pouze, když ho po mně třeba někdo hodí. – kysele se zasměje nad nějakou vzpomínkou z havraspárské hostiny –
Denní věštec: Jak jsi zemřela? A bolí smrt?
Eliah Tailesová: Během mého pobytu v mrazáku v Arktidě na mě zaútočila banda krvežíznivých tučňáků. Moji smrt zakrývá mnoho záhad, které se asi nepodaří vysvětlit. Prvak, co dělají tučňáci v Arktidě? Druhak, k čemu sloužila tučňákům lidská mrtvola? Smrt je vcelku v pohodě, pokud máš celé tělo zamrzlé v mrazničce. Je to vlastně jako okusování nanuku.
Denní věštec: To je teda smrt! Myslíš, že se někdy nějakou záhadu tvé smrti dozvíme?
Eliah Tailesová: Tak si ty tučňáky najdi a vyzpovídej! Jen bych upozornila kolegyni Amandu, že možná dostane padáka, protože se najde náhrada.
Denní věštec: Tak tučňáky určitě hledat nebudu. Necháme tvoji smrt opředenou záhadami. Jak vycházíš s profesory?
Eliah Tailesová: Nemám moc důvodů se s nimi bavit, když nestuduji. Ale samozřejmě spoustu z nich znám ještě ze studentských let, nebo jako spolužáky. Doteď mi není jasné tykání/vykání, takže se občas stává, že si vykáme navzájem, nebo se prostě jen oslovujeme tak, aby to nebylo jasné.
Denní věštec: Už od začátku, když jsi sem přišla, chtěla jsi být duchem? Nebo se naskytla možnost a ty jsi ji vzala?
Eliah Tailesová: To je jako se ptát, chtěla jsi od nástupu do školy zemřít? – zatváří se trochu pohoršeně – Je pravda, že bývalá modrá dušice byla dost mrtvá, co se života i aktivity týče. Ačkoliv já životem zrovna neoplývám, snažím se alespoň sem tam někoho vyděsit či potěšit. Nešlo o žádnou nabízenou možnost. Nabídla jsem svůj život a bylo mi to potvrzeno.
Denní věštec: Já to nemyslel zle. Nenudíš se, když už nemusíš chodit na vyučování? Co děláš ve volném čase na Hogu?
Eliah Tailesová: Řekla bych, že se nenudím. Plachtím skrz hradní zdi převážně kvůli lidem uvnitř, takže nejčastěji si zde s někým píšu, někoho prudím a tak. Také se snažím přispívat pravidelně do Corvina. Mohlo by se zdát, že mrtvý člověk se nemá čeho bát, ale šéfredaktor, který nemá co vydávat, je fakt hrůzostrašný případ.
Denní věštec: Kdyby se někomu naskytla možnost státi se duchem, doporučila bys mu to?
Eliah Tailesová: Tohle je neuvěřitelně individuální. Záleží na možnostech toho člověka a jeho preferencích. Pokud je někdo celoživotní hrotič, asi by zemřel podruhé.
Denní věštec: Ode mě je to vše. Tak já ti moc děkuju za tvůj čas a ať se ti dobře straší!
Eliah Tailesová: Také díky za rozhovor. – usměje se –
Pro Denní věštec
Blake Towerell
Pěkný a svěží rozhovor =)