Mlsání

Také milujete sladkosti jako já? Pokud jste odpověděli ano, tak tohle je článek pro vás. Čokoládové žabky – vsadím se, že jste je někdy určitě ochutnali. Dozvíte se o nich spoustu zajímavostí. Můžete se těšit na testy žabek v extrémních podmínkách, trochu zajímavé historie, složení a spoustu dalšího.

Teď obecně k čokoládovým žabkám. Vznikly na začátku 19. století ve Velké Británii, konkrétně ve Walesu. Ve Walesu se staly velmi populární, brzy se rozšířily po celé Británii a pak i po celém světě. Nikdy se pořádně nezjistilo, kdo je vlastně vyrobil, ale samozřejmě se našla spousta podvodníků, která se k vynálezu žabek hlásila. Vlastně žabky nikdy nebyly ani patentovány, zatím to Ministerstvo nechce nikomu povolit. Asi nejpravděpodobnější možností je, že ten, kdo vynalezl žabky, je pan Olaf Firwen. Byl to přistěhovalec z Finska. Jeho odchod byl zaznamenán v době rozšiřování čokoládových žabek. Navíc žil ve Walesu a spousta jeho sousedů tvrdila, že viděla z jeho domu vylézat čokoládová zvířátka. Také na Ministerstvu má zaznamenané zaměstnání jako kouzelný cukrář. Ale odešel a neví se kam, neví se proč.

Sedím v pokoji, před sebou mám krabičku s čokoládovou žabkou. Testujeme kartičku s číslem 0, což je kartička pana Matthewa Whitecrowa. Prvně si vyzkoušíme odolnost obalu, je to vlastně očarovaný papír. Obal má pětiúhelníkový tvar a je zdoben modrou a zlatou barvou. Ale tak lehce se zas roztrhnout nedá, je takový gumový, což je velmi chytře vyrobený obal. Přecházím ke kolejnímu krbu a házím obal i se žabkou do ohně. Chvíli ho nechám v ohni a za chvíli se vrátím. Po deseti minutách čekání vytahuji obal se žabkou z ohně. Obal je trochu ohořelý, načernalý, ale oheň se nedostal dovnitř, takže nějakou výdrž má. Čokoládová žabka byla trochu rozteklá, ale tak hrozné to nebylo. Kartička vydržela, nebyla vůbec ohořelá.

To bylo ovšem jen obrovské horko, zbývá ještě obrovské chladno. Běžím si do nejhlubšího sklepení našeho hradu a tady je pořádná zima. Je tady pár stupňů pod nulou, ale to bohatě stačí. S sebou jsem si vzal mísu a kbelík vody. Mísu pokládám na zem, do ní vkládám obal s čokoládovou žabkou a zalévám vodou. Zítra ráno se do sklepení vrátím a ukážeme si, co se stalo.

Oblékám se a letím do sklepení, beru mísu s žabkou a nesu ji do mého pokoje. Donesu mísu na stůl a zkoumám ji. Voda je zamrzlá, tak to budu muset do umývárny, rozpustit ji. Po chvíli v umývárně mám rozmraženo. Obal už není to, co býval, už není tolik ohebný, ale pořád drží. Kartička je zase úplně v pořádku, je jen trochu namrzlá, námraza z ní jde rychle setřepat, takže kartička to už podruhé přežila bez úhony. Uvnitř je trochu namrzlá a žabka ztuhla. Ale to není problém, házím obal zpátky do ohně, chvíli počkám a vytahuji ho.

Můžeme se vydat na ochutnávku, ale nebudu jíst celou žabku. Musíme si udělat odborný rozbor celého složení žabky. Žabku pokládám na pánvičku a zakrývám ji, aby žabka nevyskočila. Pro milovníky žab – upozorňuji, že čokoládové žabky nejsou živé, živým žabkám bych tohle nikdy neudělal! Po chvíli sundávám kryt a vidím rozteklou louži čokolády na pánvičce. Ve složení je 70 % čokolády, což je celkem dost, protože nějaké firmy to pěkně šidí a pak je ve sladkostech velmi málo čokolády, ale to není náš problém. Dále tam je 19 % přidaného cukru (samozřejmě cukr je ještě v samotné čokoládě), 3 % jsou bílkoviny a zbylých 8 % jsou tuky. Chuť čokolády je výrazná a lahodná, cukru je tam tak akorát, ale pokud nechcete tloustnout, tak je zase tak často nepožívejte. Čokoláda je skvěle zpracovaná, rozplývá se na jazyku a krásně klouže do krku.

Takže za mě jsou čokoládové žabky skvělá pochutina.

Také chci moc poděkovat Zpytlehněvovi Zďáblíkovi, který mi udělal dokonce pohyblivé ilustrace.

Pro Denní věštec
Blake Towerell