Vážení a milí přátelé, nepřátelé, tradiční spáči na hodinách a i vy, co tento narychlo spíchnutý aby-se-neřeklo článek nikdy nebudete číst. Ano, i vás zdravíme z cest za hradem, jež včera neúspěšně skončily přesně tam, kde začaly. Nikoho totiž nediskriminujeme.
Asi vás zaráží (a pokud ne, snažte se alespoň předstírat, že vás to zajímá), proč se redakce Denního Věštce odmlčela na tak dlouhou dobu. Důvody jsou prosté a lehce vysvětlitelné.
a) Neměli jsme nejmenší tušení, kde je hrad. Kachnička sice plula přímo za nosem, ale vezmete-li v úvahu počet a směr všech nosů v redakční plachetnici, nastává problém.
b) Hrad je sice nepřehlédnutelný kolos, ale hádáte-li se s panem Orionisem o vhodném pojmenování kachniččiny barvy, snadno jej přehlédnete jak oceán.
c) Začnou-li slečna Antares a Laskavá záplatovat loď, nedá se nikam plout, neb vznikne logický nedostatek tentononcu aneb předmětu zvaného jaksetojenjmenuje.
Shrnuto a podtrženo, jsme redakce na baterky a nebojíme se to přiznat, ba právě naopak. Dostali jsme totiž neodolatelnou nabídku místního výrobce elektřiny v krabičce. Prosím vás, kdy to někomu k něčemu bylo, stačí si dojít do redakce. Máme tam toho pytle a nevíme, co s tím!
Zatímco jsme tedy bloudili sem a tam, tam a sem a dále, vznikalo mezi námi napětí. To vyústilo ve spor mezi mnou a panem Orionisem, kdy jsem jej přeměnila v žábu a posléze on mě zcela neočekávaně v papouška. Vážení, nevím, jak jsem k tomu jen mohla přijít, když je mým životním cílem stát se hrdou příslušnicí slepičího rodu. Ale to nechme stranou.
To všechny dokonale vyvedlo z míry a já mohla nerušeně šéfovat lodi a začít konečně s kouřením dýmek (Ministerstvo zdravotnictví varuje: Kouření škodí zdraví. Žraloci hrozí: Nesypejte nám popel na hlavu, jinak poznáte náš hněv! Vaše peněženka si stěžuje: Leze to do peněz!). Jen ta kapitánská čepice mi nějak nesedí … Ale o tom snad až někdy jindy, jestli vůbec někdy.
Když už jsme pojali podezření, že hrad je navždy ztracen (Volejte sláva a tři dny se radujte.), objevil se u břehů Kiribati zvláštní tvor. Malý, divný, tváři divé … a co více, neměl plachetku! Po dobré půl hodině usilovného mávání na nás z jeho strany a neméně usilovného přemýšlení, co, u všech Nimrandirů vlastně chce, jsme dospěli k přesvědčení, že jsme ten nápis TAXI přece jen měli sundat. I co naplat, vzali jsme jej tedy na palubu, on udal cíl plavby (49°51’22.999″N, 14°1’38″E) a mohlo se jet. Tedy vlastně plout. No jaképak copak, galeony jsou holt galeony.
Nebudu vám zde popisovat, jak probíhala plavba, neb jsem otřesena, konsternována a zcela ztentononcována. Prokázalo se, že náš nový spolupalubník vlastní kouzelnou krabičku s rychloskřítky, kteří dokáží malovat věrné obrázky nejrůznějších situací. Přítomnost tohoto předmětu byla námi zjištěna při hloubkové vstupní prohlídce našeho nynějšího fotografa (museli jsme přece zjistit, jestli za kontaktními čočkami nepašuje kouzelný prach z Kiribati!). Kvalitu obrázkové krabičky, jakožto i zručné ruky pana Jakžesetozasejmenuje můžete posoudit výše.
A než byste řekli: „Váš platový výměr pro tento měsíc je o 10 srpců nižší z důvodu špatné nálady pana ředitele.“, dospěli jsme do bodu dvojité U. A tam (jaké to překvapení) nebylo po hradu ani památky. Ani na bodu C, E, H a L. Když se náš nyní-již-vítaný cestující stále neměl k výstupu (nejspíše se styděl), rozhodli jsme se zamířit na bod M. Až po té někoho napadlo, že Neumětely jsou vlastně pod N (Poznámka: Zvýšit všem ostatním plat. Poznámka k poznámce: Nebo raději ne. Poznámka k poznámce poznámky: Nedělat si poznámky doprostřed článku.). A tam skutečně byl. Stál na svém místě, škrkny svědomitě ohryzávaly (nějak se jim za ten krátký čas nepodařilo pomřít), studenti nadávali … Vše při starém.
A vysvětlení oné dramatické a strastiplné cesty?
„Chtěl jsem si udělat malou dovolenou, někam se podívat a tak. Zároveň jsem ale věděl, že nemohu nechat můj milovaný hrad bez dozoru. A tak jsem se rozhodl jej vzít jednoduše s sebou,“ sdělil pan ředitel před tím, než našemu redaktorovi beze slova zabouchl dveře před nosem. Je úžasné mít takového ředitele. Můžeme jen doufat, že příští dovolená nás ještě nějaký ten pátek nečeká.
Jů – Já jako student jsem si tedy užil vlastně dovolenou zadarmo…no proč ne 😀