Vtipný, usměvavý, milý, srdečný, originální. Ano, řeč je o panu Oliveru McCollinovi. Ten není na hradě žádným nováčkem. To jistě všichni ví. Nebelvírský student, absolvent léta 2015, nositel Řádu Godrika Nebelvíra a mnohem víc. A během posledních pár měsíců se toho v jeho hog-životě udála spousta. Nejdříve se stal kolejním ředitelem Nebelvíru a chvíli nato byl jmenován novým profesorem. I když… ani mezi profesory není žádný nováček. Pan Oliver zkrátka dovede překvapit.
Denní věštec: Dobrý den, pane profesore! Mám velkou radost, že jste souhlasil s rozhovorem. I když nějaké rozhovory máte již za sebou, že ano? Pamatujete si na ten poslední pro Denního věštce?
Oliver McCollin: No… musím přiznat, že už si asi nevzpomenu. – směje se – Nebude to rozhovor ke knihovníkovi? – dumá –
Denní věštec: Je to tak! Když už jsme nakousli post knihovníka… Co Vám tato funkce dala a co vzala?
Oliver McCollin: No to je tedy jedovatá otázka! – směje se – Vzala mi vize o mé osobě. – směje se – Ne, dělám si srandu. – usměje se – Poznal jsem lépe své hranice v určitých věcech, tedy pochopil jsem, kde mám přesně vymezené hranice svých schopností v některých ohledech, když to tak zaonačím. – směje se –
K tomu mi dala možnost nahlédnout do tajů knihovny, a to nejen naší hradní. – usměje se – Jakožto knihovník jsem byl ve styku i s některými jinými knihovnami, autory a tak dále. Bylo to velice poučné! Ale nenapadá mě nic, co by mi to přímo vzalo. – usměje se –
Denní věštec: Možná jedovatá otázka, nicméně odpovědi jste se zhostil na jedničku! – usměje se – Každopádně zpět do přítomnosti. V poslední době se toho okolo Vás dělo poměrně dost. Ještě jednou bych Vám tedy chtěla poblahopřát jak k postu kolejního ředitele, tak ke jmenování profesorem. Co je pro Vás větší výzva?
Oliver McCollin: Větší výzva je kolejní ředitel. – zasměje se – Ono jde tak trochu o to, jak se cítíte uvnitř. Jakožto profesor jsem působil dříve a je to něco, kde vlastně překonáváte jen a jen sama sebe. Sice se můžete hodnotit v závislosti na ostatních profesorech, ale nemusíte. Na druhou stranu jako kolejního ředitele Vás budou vždy hodnotit v závislosti na předchůdcích. Profesor si může hrát na svém písečku, kolejní musí hrát na velkém kolejním písku s dalšími lidmi. Musí odhadnout kvality svých studentů a tak… je to veliká výzva, ale zároveň i obrovská radost. – usměje se –
Denní věštec: Zmiňujete předchozí kolejní ředitele – jak se Vám vlastně nastupovalo po madam Olivii? Po madam Olivii pan Oliver… – usměje se – Budete na madam navazovat, nebo plánujete velké kolejní změny?
Oliver McCollin: Ono se těžko navazuje na něco, co jsem vlastně sám nezažil. – směje se – V tomto ohledu spíše navazuji na kolegyni Bete, která byla kolejní ředitelkou po celé mé fungování v koleji. Na druhou stranu jsem se snažil kolegyni nahradit co nejrychleji a co nejkvalitněji… Jak moc se to povedlo, sám objektivně nezhodnotím. – směje se –Na druhou stranu se snažím kolej vést dle své vize, jak by fungovat měla. – usměje se –
Jé, mám dvě druhé strany… – směje se – To je kouzelnický papír! – směje se – Na mnoho věcí těch stran potřebuji ještě víc! – směje se –
Denní věštec: Jaký jiný papír byste měl mít než kouzelný! – směje se – Kolik stran jen potřebujete! Papírů i stran máme dostatek, nebojte. – směje se –
Teď nás prosím trochu zasvěťte do tajů postu kolejního ředitele. Co vše máte na starost? Co Vám přidělává vrásky a co Vás těší nejvíce?
Oliver McCollin: Kolejní ředitel by měl tak nějak „zastřešovat“ svoji kolej. Měl by udržovat návaznost jednotlivých postů, udržovat aktivitu koleje, přinášet do kolejní místnosti takovou příjemnou atmosféru, ve které chce zůstat co nejvíce lidí a prostě… zastřešovat tento složitý domeček, který se vlastně v kolejní místnosti tvoří. – směje se – Asi takhle… – vytáhne pergamen a nakreslí slečně jednu horizontální dlouhou čáru – Tady vidíte primuse… – na strany nakreslí další dvě čáry – To jsou prefekti… tedy takto má domeček základy. Když má pevné základy, může se stavět dále, tedy… – kreslí patro – tady máte famfrpálového kapitána, šéfredaktora, pokladníka a správce obrazárny. Když Vám stále domeček dobře stojí, můžeme se přesunout dál. – nakreslí další patro – Tady máte zasedačku, když i ta pevně funguje, tak můžete přejít k dalšímu patru. – nakreslí další patro – Zde jsou všichni členové koleje. A když to takhle hezky funguje, stačí k tomu jenom ta střecha, která chrání, aby se nezmáčely základy! – zasměje se vlastnímu vtipu –
A co se vrásek týká, tak ty mi zatím ještě z koleje nenaskákaly. – směje se – A těší mě to, jak mě kolej přijala, jak se snaží všichni fungovat a prostě… celá kolej. –usměje se –
Denní věštec: – redaktorka obdivuje výtvarné dílo i ostrovtip pana Olivera a nemůže se přestat usmívat – Vy jste Nebelvírský tělem i duší. Jak vzpomínáte na Vaše studentská léta v koleji? – čeká s připraveným brkem –
Oliver McCollin: Děkuji! – směje se – S láskou vzpomínám. Zrovna nedávno jsem při procházení starých vývěsek natrefil na tu, kde jsem se loučil s postem prefekta a opět mi ukápla nenápadně slzička. – směje se – Já si to užíval, Nebelvír byl pro mě prostě druhou rodinou, která se mi těžko opouštěla do fialové, ač fialová byla mým velkým snem. – usměje se – Proto když jsem dostal nabídku na post kolejního, kýval jsem bez rozmyslu, protože tím by se spojilo toto obojí… prostě dream come true! – zasměje se –
Denní věštec: Máte šťastný hog-život. To ráda slyším! Pokud jsem dobře šťourala v pramenech, zapojoval jste se dost i ve famfrpálu. Hrál jste na pozici střelce? Nepletu se?
Oliver McCollin: – přemýšlí – To se obávám, že jste šťourala špatně. – směje se – V novém famfrpálu jsem byl jednoznačně odrážečem po boku slečen Cissky a Espe… A ve starém jsem vystřídal snad všechno, – vzpomíná – ale na střelce mám nejslabší vzpomínky. – směje se – Ale je pravda, že to už je tak dávno, že si to moc nepamatuji. Vím, že jsem začal trénovat na odrážeči, pak jsem šel na brankáře a střelce jsem dělal „až“ ve druháku. – směje se – Ale doopravdy si už moc nevzpomínám. – usměje se –
Denní věštec: Ne! Prameny selhaly. Každopádně aktivně jste famfrpáloval! V tom nelhaly. Jak se jako kolejní ředitel budete zapojovat do boje v ŠFM? Budete pravá ruka kapitánky týmu? Budete motivovat, mluvit do tréninku, budete šedá eminence, nebo vše necháte na kapitánce?
Oliver McCollin: To jsem famfrpáloval! I jsem byl prvním nebelvírským zástupcem famfrpálového kapitána, ale byl to rok předtím, než se daný post uvedl jako oficiální. – směje se – I jsem vedl pár tréninků nového famfrpálu. – mrkne – Tak snažím se chodit povídat na tréninky se studenty, podpořit je a tak, ale neodvažuji se slečně Esme do toho moc kecat, ještě by ze mě byl nehrající terč! – směje se – Ne, já jaksi mám velké mezery v těch úplných zákoutích tohoto famfrpálu, takže raději do toho nekecám. – směje se –
Denní věštec: Nedávno jste byl jmenován novým profesorem. Ačkoliv to není poprvé. Byl jste profesorem ještě před tím, než jste na čas opustil náš hrad. Mohl byste tuto situaci trochu přiblížit?
Oliver McCollin: Myslíte, proč jsem odešel? – směje se – Byl jsem nucen hrad opustit ze zdravotních důvodů. Víc bych se v tom nenimral. – usměje se –
Denní věštec: Ale cestu zpátky na hrad jste našel snadno. – usměje se – My jsme za to velmi rádi! Nicméně, předměty teď budete vyučovat jiné než před časem, je to tak? – usměje se –
Oliver McCollin: Ano! V tom mi pomohl pan ředitel. Drobil mi kousky korku, abych nezabloudil na cestě zpět. – zasměje se – A skutečně budu v současnosti vyučovat jiné předměty. – usměje se – Ovšem budou to předměty, které jsem kdysi učit chtěl, ale tehdy jsem nenašel zcela odvahu, – zasměje se – ale třeba se časem k nějakým svým starým předmětům vrátím, to se uvidí. – usměje se –
Denní věštec: Na co se v novém školním roce jako profesor nejvíce těšíte? – usměje se –
Oliver McCollin: Na vypracování některých úkolů! – směje se – Mám jeden takový … zajímavý předmět, který jsem jako student zbožňoval, ve kterém jsem dával taková zadání, abych se skutečně pobavil při opravování. – směje se – Ale též se těším na to, co tento školní rok přinese. – usměje se – Sám jsem vlastně zvědavý, co ten rok přinese z hlediska bojů o pohár, vnitrokolejních záležitostí a tak. – usměje se – Ale moc se těším. – mrkne – A taky se těším na nová kouzla! – směje se – Když už se přemluvím k psaní seminářů a zkoušek, budou kouzla a třeba Vás jednou z nostalgie proměním na žábu. – směje se –
Denní věštec: Budu se těšit, kvá! – směje se – Čím si Vás studenti Vašich předmětů nejvíce získají? Vtipem a odvahou?
Oliver McCollin: Mě není tak těžké si získat, protože já oceňuji osobitost. – směje se – Sám jsem měl všechny úkoly velice osobité. – mrkne – Hlavně, když je v úkolu vidět myšlenka. – usměje se – Ale vtipem nikdy nepohrdnu! Sám jsem takto vypracovával úkoly, protože vím, že má kreativita není úplně… špičková. Tak jsem to zkrátka vynahrazoval něčím jiným. – směje se –
Denní věštec: Je přesto něco, co považujete u studentů za neodpustitelné?
Oliver McCollin: Když tak nad tím přemýšlím, tak asi úplně nic… Já hodně oceňuji, když se člověk zlepšuje a je vidět, že si připomínky bere k srdci. Měl bych i pár příkladů, které si do dneška pamatuji jako skvělé studenty, ač prostě nebyli ten TOP, ale člověk za ten rok viděl posun. Ale jako něco přímo neodpustitelného je kopírování, ale to bude u všech kolegů, hádám. – směje se –
Denní věštec: A teď už jen na závěr – je něco, co byste chtěl vzkázat studentům, kolegům, komukoliv? Teď máte prostor na cokoliv.
Oliver McCollin: Studentům bych vzkázal, aby svým profesorům dělali radost. Kolegům přeji pevné nervy, Vám děkuji za hezký rozhovor a celkově vzkazuji všem členům našeho kouzelnického světa – užívejte si jej! Mudlové takovou radost nemají! – mrkne –
Denní věštec: S vaší poslední větou plně souhlasím. Já děkuji Vám. Za Váš čas, za vtipné odpovědi i za to, že jste zpátky na hradě. Hodně štěstí v dalším roce a hodně snaživých studentů k tomu!
Pro Denní věštec
Olivie Henrieta Větroplachá