Dnes a denně potkávám stále více přehlížených lidí, občas se asi i já stávám neviditelnou!
Přestože ve Velké síni nebývá v posledních týdnech nijak rušno, nedá se přehlédnout nový trend ignorace pozdravů, přehlížení vzlyků, poznámek a neodpovídání na dotazy. Obětí bývá téměř každý, ať už prvák nebo šesťák, zelený, červený i profesor. Ovšem při hledání viníka se můžeme zatoulat hned do několika různých uliček.
Jedná se tedy o nějaký zvláštní vývoj naší kouzelnické společnosti, kdy každý má příliš práce a nebo vlastních zájmů na to, aby se věnoval jiným lidem? Stává se snad běžná komunikace mezi studenty opomíjenou a přednost má sběr bodů nebo srpců? Teorie je to jistě pravděpodobná, ale nic není jisté.
Možná, že Velká síň se stává méně frekventovanou co se běžných rozhovorů týče a studenti i profesoři se společně přesouvají k soukromým krbům nebo do kolejních místností. Jenom několik zbloudilých duší se tedy snaží navázat kontakt se světem ve Velké síni a většinou marně.
Druh nějaké vzpoury je o něco méně pravděpodobný, ale přesto se naskýtá otázka, zda-li se obyvatelé hradu nerozhodli sabotovat běžné sociální postupy.
Však nejenom studenti mohou protestovat, možná že právě profesoři nebo sám pan ředitel a nebo nějaká osoba zvenčí zasahuje do našich životů. Maskování budov a různých prostorů před mudly není příliš složitá práce, ovšem zneviditelnění kouzelníka před ostatními magickými bytostmi už může být o něco těžší. V tomto čase ale přispívá k naší nepozornosti i mnoho práce a zájmů nebo soutěží. Tím, že naše zaneprázdněnost je na konci roku vyšší než obvykle a rozvětvená do mnoha směrů, přispíváme možná i my samotní k poloprázdnu Velké síně.
Ať už je důvod jakýkoliv, myslím, že je třeba s tím něco dělat, prvním krokem je zamyslet se sami nad sebou, zda i vy sami občas neignorujete cizí výkřiky a prosby.