Kdože – cože nám tam straší? No přece ozvěna. A pozor: Mudlovská!
Zdá se, že Vzkazovník Denního Věštce trpí na větry. Jde o důsledek dobře míněného opatření, které mělo v horkých letních dnech zachránit redaktory před upečením ve vlastní kanceláři. Nejmenovaný zaměstnanec použil k údajnému „odvrácení akutně hrozícího nebezpečí smrti udušením“ přivolávací kouzlo zacílené na „studený vzduch, trochu toho chládku a decentní průvan.“
Jenže počasnická magie je jedním z vůbec nejvrtkavějších kouzelnických oborů, a tak není divu, že spolu s požadovaným „studeným vzduchem, trochou toho chládku a decentním průvanem“ přilákal daným kouzlem i ozvěnu. Ozvěnám se v takovém prostředí velmi daří, zvláště mají-li k dispozici vysokou překážku a dostatečnou vzdálenost na rozběh.
Sídlo postiženého plátku je poměrně rozhlehlé a shodou okolností bylo na správných místech (rozumějte: na jistých místech = na pracovních stolech těch, kdož si právě vybírali dovolenou – a těch nebylo zrovinka málo) zavaleno vysokými stohy papírů, oběžníků a obecně dalších nevyřízených či odložených písemností. Což je pro ozvěnu postačující odrazová plocha, vezme-li v úvahu uvědomělost personálu vybírajícího si dovolenou ve velkém, ba dokonce v celých řadách (z hlediska lokace pracovního stolu v prostoru hlavní písárny).
Že nám ve Vzkazovníku podezřele táhne a profukuje bylo jasné hned. Že jde o zbloudilou ozvěnu nám došlo také velice rychle. Její druh a stáří se však podařilo určit až podle následujícího záznamu.
(následuje autentická citace:)
Peter: Ta hradní drbna je fakt něco, tlemím se tu smíchy
Peter-debil: ty Peter ty si nejkej 5 letej harant, kterej se tlemi vsemu co vidi, ne?
Peter: Jooo, tobe taky, takovy nerudny lidi sou fakt na výtlem 😀
(konec autentické citace)
Ano, ano – již jste jistě bezpečně poznali sami, ozvěna používá pseudonym „Peter-debil“ a nebojí se ani agresivnějšího vyjadřování. Nekrátí slova, ale pouze délku interpunkce – z toho plyne, že musí jít o poměrně mladou moderní mutaci ozvěny klasické. Dokonce umí skládat vlastní věty či spíše opakovat některá ze slov, která pochytila a nasála ve svém předchozím působišti.
Při opakování jména „Peter“ přidává již dříve zaslechnuté „debil“ čili ve výsledku vznikne „Peter-debil“. A tak dále. Samozřejmě, čím častěji dané slovo slyší, tím je tendence papouškovat daný výraz (větu) stále větší a větší, až nakonec dokáže sem tam nějaký výraz (či dokonce větu) použít samostatně…
Použitá slovní zásoba i styl mluvy silně naznačují, že daný explář ozvěny dělával po delší čas společnost moravskoslezkým mudlodlaždičům či nějakému hospodskému zařízení nižší cenové kategorie v dané oblasti, ale jistí si tím nejsme. Mudlové to ale byli téměř určitě. Usuzujeme tak dle klíčového „Peter-debil“. Kouzelníci se sice rovněž uchylují k vulgarismům stejně jako mudlové, leč kouzelníci klejí mnohem šťavnatěji a vyloženě suché „debil“ použijí jen zřídka.